Pátek, 9. prosince 2016, 18:03
Tentokrát lehce se zpožděním, ale ani další týden nesmí chybět díl Drbny historičky. Jan Schinko nás zavede na Vltavský ostrov, poté na Kapucínský ostrov a následně na Luční ostrov. Odtud budou kroky pokračovat na ostrov Tivoli, přičemž konečnou zastávkou bude Střelecký ostrov. Což je vlastně ten samý jako ty předchozí.
Pohlednice s názvem Partie na Vltavě představuje Vltavu po proudu od bývalé Fürstovy slévárny (později Motor Jikov) rozkládající se vpravo na Střeleckém ostrově, směrem do města. Vltava má zde hlavní koryto, pravé rameno se nachází za slévárnou a za stromovím. Přes oba toky Vltavy vedly příhradové mosty s horním obloukem z roku 1880. Delší most (na pohlednici v pozadí) byl rozebrán v roce 1946 a nahrazen hranatým příhradovým mostem v rámci akcí UNRRA
Kratší most sloužil asi do roku 1956, kdy byly oba mosty odstraněny a začal se stavět železobetonový most nazvaný po dokončení most Pionýrů v souvislosti pionýrskou železnicí na Dlouhé louce. Při tom se definitivně zasypalo rameno Vltavy, které sice nevypadlo dobře (Hardtmuthka do něj házela šmelc), ale vodní prvek a ostrov to byly. Tím se spojil někdejší Schillerův park v severní špičce Střeleckého ostrova s „pevninou“. Na Šileráku stál romantický altán, kam byl od města přístup jen přes kratší most, ale podle pamětníků v něm bylo pořád plno.
Střelecký ostrov přestal být ostrovem. Nedá se říci, že by tím město něco významného získalo, spíše naopak. Pozoruhodné je, že namále měl i Sokolský ostrov ještě krátce po roce 1918. Střelecký ostrov je doložen již v roce 1395. Měl v čase různá jména, například Vltavský, Kapucínský, Luční, Vodárenský, Tivoli a po roce 1875 Střelecký. Tivoli podle restaurace Tivoli poblíž Šileráku (objekt ještě stojí jako penzion, ale štukový nápis Tivoli už nemá).
Na ostrově si dne 8. září 1875 otevřel c. k. privilegovaný měšťanský ostrostřelecký sbor novou střelnici a restauraci. Do toho času měli ostrostřelci střelnici na Mariánském náměstí, kde se pak postavila Budějovická pivnice. Ostrostřelci měli spolkovou místnost na radnici a vlivné lidi v zastupitelstvu, ale v tomto případě to nestačilo, museli se z Mariánského odstěhovat. Na Střeláku ještě po roce 1950 stála po střelnici na náspu vysoká zeď. Vedle měli zelení, SK Meteor a Slavoj, fotbalové hřiště (před nimi DFC Budweis. Černí, Dynamo, měli hřiště u plynárny).
Zcela vpravo na pohlednici je vidět část přízemního objektu se třemi okny bývalé strojírny a slévárny, kterou založil v roce 1883 Carl Fürst a v roce 1905 od něj koupil Ernes Rehm. Rehmovu slévárnu koupil v roce 1940 Friederich Beckhof a vyráběl zde součástky do letadel německé Luftwaffe. Ještě před květnem 1945 Beckhof z města zmizel. Hned 19. května 1945 se areál přejmenoval na Českobudějovickou strojírnu, pro kterou se používala zkratka ČBS a hovorově název Čebes.
V Čebesu se nejprve vyrábělo příslušenství k motorovým vozů, potom motorové, pily, stabilní motory a slavné lodní motory Orlík a Propulsor. Motory pro vodní kluzáky se na Vltavě zkoušely. Před továrnou byl postaven malý dřevěný přístav a když už se zkoušely, tak se také s kluzáky jezdilo. Na Malši a Vltavě se v té době pořádaly atraktivní závody vodních kluzáků.
Naši ze Střeláku se pak stali mistři republiky. Budějce byly městem motorů. Na Dlouhé louce u Litvínovic se jezdily silniční motocyklové závody, jezdila se plochodrážní I. liga a na řekách závody kluzáků. Dnes není na Malši a slepém rameni ani půjčovna pramiček nebo vodních šlapadel. A Jikov, původně vývojové středisko z Prahy, už tam také není.
Na Střeláku se také hrálo divadlo. Hrála se Prodaná nevěsta, Dalibor i Sněhurka a sedm trpaslíků, scházelo na tři tisíce diváků. Scéna byla upravena na náspu, kde bývaly terče. Někdejší vila Tivoli a vila Fürstů jsou stále na místě, jen mezi nimi neprotéká rameno Vltavy.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Kolega z práce vzpomíná, že začátkem šedesátých let se s rodiči vozil na Vltavě a Malši motorovým člunem. Přístav byl na břehu u budovy soudu. Člun jezdil po Malši ve směru k Malému jezu, do prostoru před ledárnou pivovaru Samson. Ledárna už taky není. Vltavu brázdil asi tak do úrovně dnešní plovárny a proti proudu až k jezu u papíren. Oblíbená byla i Pionýrská železniční dráha ve Stromovce. Místo nedělních procházek s rodiči. Viděl jezdit i legendu, plochodrážního jezdce Josefa Slunéčko na tehdejší ploché dráze. Dnes stadion Zemědělské fakulty. Prostor po depu motocyklů dostal SVAZARM který zde míval svépomocnou dílnu pro opravy motorových vozidel.