Na jídlo se chodilo do restaurace U Anglického dvora. Nakoupit do TRI-KO-TU nebo do prodejny Domácích potřeb. O ulici U Černé věže už jsme sice psali, v dnešním díle Drbny historičky si na ní ale posvítíme zase v trochu jiném světle.
Pohlednice ukazuje Sterneckovu ulici (dnes ulice U Černé věže) v pohledu přibližně od Hradební ulice směrem k náměstí. V roce 1990 se komise na radnici radila, jak ulici po novu od 1. ledna 1991 pojmenovat. Nabízela se varianta Sterneckova, která byla stále v paměti, ale komise rozhodla ponechat název U Černé věže. Ulice skutečně kolem zadní stěny Černé věže probíhá.
Ulice je v období c. k. zachycena v romantické podobě. Je tam klid, postává se, pánové, dámy i výrostci mají klobouky a zdá se, že mají času dost. Na to, že se v dějepisu učívalo, že v této době lidé neměli co na sebe, jaká byla bída, to tak nevypadá. Anebo je to zkreslené tím, že mohla být neděle a občané vida fotografa přestali chvátat. Pravděpodobnější ale bude, že nechvátali ani při fotografování, ani předtím.
V prvním domě vpravo, jehož je na pohlednici část, byla již před rokem 1873 restaurace U Anglického dvora. Za hostinského Václava Eckerta po roce 1875 stál oběd 35 krejcarů a obědy v předplatném na celý měsíc 9 zlatých. Byla jiná cenová úroveň a jistě byl rozdíl mezi příjmem gážistů a nádeníků, ale z hlediska množství oběživa a jeho údržby, to výhodné bylo.
Od roku 1899 si pronajal restauraci Jan Průša a začal používat název restaurace Jana Průši. Nějak se mu nelíbilo U Anglického dvora. Od roku 1908 to za hostinského Václava Šímy zase bylo U Anglického dvora. V roce 1926 koupila dům pojišťovna Merkur a provoz tradiční restaurace zrušila. Majitelem domu byl Merkur a restauraci ve svém domě nechtěl. Jenže obchodně to byl název přitažlivý. Dnes by Anglický dvůr vynikal a možná by přijel i někdo z londýnského dvora.
V přízemí místo restaurace se od roku 1926 usadila firma Trikota (na poutačích TRI-KO-TA), obchod se zbožím pleteným a trikotovým. V roce 1937 ji střídala firma Jan Müller, sklo, porcelán, kuchyňské potřeby, která se jen přestěhovala z protější strany Sterneckovky. Za socialismu sídlila v domě léta prodejna podniku Domácí potřeby „Šicí stroje - jízdní kola“. Do roku 1968 byly v obchodu volně k prodeji kola Favorit a Esky v modré, červené, zelené i stříbrné barvě.
Dům U Anglického dvora byl původně renesanční z let po roce 1955. V roce 1932 byl zcela přestavěn, což neušlo časopisu Za starou Prahu, který přestavbu kritizoval. Podle něj prý ulici narušil. Druhý dům vpravo také není původní, stavěl ho na dvou středověkých parcelách uznávaný městský stavitel Josef Sandner pro Adalberta Lannu, takže snesl přísné měřítko Klubu za starou Prahu. Lannův dům byl postaven v roce 1842 v klasicistním pojetí. Jak vypadaly původní dva asi pozdně gotické domy, těžko říci. Asi goticky, přičemž byly potom upraveny renesančně a později barokně. V roce 1575 se poloha levého domu uvádí – vedle synagogy.
Do Lannova domu se v roce 1893 přestěhoval mistr truhlář Vojtěch Kohout, otec herce Národního divadla Eduarda Kohouta: „Dovoluji sobě P. T. ctěnému obecenstvu oznámiti, že jsem svou dílnu a sklad nábytku z domu pana Schwarzkopfa do domu pana Hána ve Sterneckově ul. 19 (dnes č. 15) přeložil, v kterémž domě nalézá se filiálka České eskomptní banky. Správky a přeleštění nábytku, Vojtěch Kohout.“ To byla třetí adresa Vojtěch Kohouta, který pocházel z Třeboně a začínal v Kněžské ulici, kde se v roce 1889 narodil herec Eduard Kohout (zemřel 1976 v Praze na Kampě). Ze Sterneckovky se Kohoutů roku 1895 přestěhovali do Plzně.
Od roku 1926 bylo v domě sídlo firmy SUKNA – TRAXLER – VIKTORA. Dům utrpěl v 60. letech 20. století, kdy byly strženy portály a klidně zazděn průjezd.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
