Na snímku divadla na pravém nábřeží Malše je zachycen čas kolem roku 1943. Už za německé okupace se jezdilo vpravo a v pozadí v dnešní Jirsíkově ulici se zdá, že stojí herecké domy. Auta v Divadelní ulici parkují vpravo, cyklisti po nábřeží jedou vpravo, kromě jedné paní, která jede prostředkem.
I benzinová pumpa stojí vpravo. Hned 16. března 1939 vydal německý komisař města David nařízení, že se bude jezdi vpravo. To je však nechvalná priorita, poněvadž jiná města si to napřed připravila. Budějce by ale začaly jezdit vpravo bez ohledu na německou okupaci. Česká radnice už na tom předtím pracovala.
Divadlo je opticky skoro ve stavu, jak bylo v roce 1819 postaveno podle projektu stavitele Schmidtchlagera v empírovém pojetí. Základem bylo starší provizorní divadlo z roku 1773 upravené ze skladu piva Velkého pivovaru, který stál šikmo naproti. Zprvu to bylo německé městské divadlo, které nemělo vlastní divadelní soubor, divadlo se proto pronajímalo, takže v roce 1856 zde hrála Zöllnerova divadelní společnost, ve které hrál Josef Kajetán Tyl. Hráli se zde jeho hry Strakonický dudák, Pražský flamendr, Jiříkovo vidění a Chudý kejklíř. Sám Josef Kajetán Tyl účinkoval dne 22. dubna 1856 ve své hře Chudý kejklíř, to již značně nemocen a dne 11. června 1856 v Plzni zemřel.
Stavitel Schmidtschlager zahrnul do hmoty divadla linii hradeb a hradební baštu Bílou. Mohl ji nechat celou i s gotickou vysokou střechou, asi se mu to stylově nelíbilo. Bílá věž byla léta na líci divadla vidět, zmizela až po roce 1986 při rekonstrukci, ale uvnitř stále je. Divadlo mělo svůj divadelní dvorek oddělený od ulice zdí. Na výplních zdi mezi pilíři byl v letech 1948 až 1956 velkými písmeny tvar KOD. Pod ním byl uveden určitý program divadla.
Málokdo věděl, co je KOD. Něco podobného byl mnohem později tvar DOD pro Družstevní obchodní dům, jinak Družba), přičemž se zachovalo budějcké – jdu do DODu, hovorově du do dodu. KOD však měl respekt, takže – večer jdem do KODu se nevyskytovalo, přece jen divadlo mělo určitý respekt. Termín KOD jako Krajské oblastní divadlo byl zrušen v roce 1956, následovalo Jihočeské divadlo. Pro herce to nic neznamenalo, operetní zpěvák Miloš Zavřel nadále zpíval, a jím oslněné dámy si na něj braly kukátka (byl dobrý, odešel do Prahy) a Jiří Císler „řádil“ nezávisle na názvu divadla. Áda Šmíd zpíval – Policajt nechaj mě, já jsem to nevině, já jsem ta velká pára a bydlím v Karlíně. Lidi vstávali a zpívali s ním.
V březnu 1945 (prakticky na konci války) zasáhly divadlo bomby. Radnice rozhodla, že se divadlo nedá opravit proto se postaví nové. Informoval o tom Hlas lidu ze dne 10. října 1945: „Vzhledem k tomu, že sály Na Rychtě, Besedě a Stalinově domě (také se uvažovalo o přestavbě Kotvy) plně nevyhovuji divadelnímu provozu, rozhodl se MNV k urychlenému postavení dřevěné divadelní budovy na pozemku bývalé synagogy. Tento projekt nemá nic společného s právě prováděnou sbírkou Spolku pro postavení nového divadla, neboť tuto výstavbu provizorního divadla financuje sám MNV. Tím je také vyřešena projektovaná přestavba bio Kotva.“
Mezitím se na Senovážném s velkou slávou položil základní kámen nového divadla (později ho architekti a stavitelé v bujaré náladě dovalili do Mlýnské stoky, věděli své). Radnice lavírovala a posunula termín divadla na druhou pětiletku, asi pětkrát v průběhu let se na divadlo pořádaly sbírky, ale bylo to marné.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
