Čtvrtek, 9. listopadu 2017, 18:02
Na snímku pořízeném mezi 5. a 9. květnem 1959 odstraňují vojáci z náměstí před radnicí jezdeckou sochu Jana Žižky z Trocnova. Většina obyvatel o této akci nevěděla to by jich přišlo více. Nestačili přijít ani fotografové, takže snímků z celého průběhu vyhoštění Jana Žižky z náměstí a usazování před bočním traktem kasáren na nároží Novohradské a Žižkovy je velmi málo.
Na novém stanovišti položili vojáci sochu přímo na zem, podstavec „dorazil“ později. Není to přímo doloženo, ale pravděpodobně chtěly radnice a politické orgány sochu rychle odklidit před oslavami 9. května. Možná se k nim doneslo, že v lidovém podání hrozí Jan Žižka na soše pěstí směrem na východ.
Zeman Jan Žižka z Trocnova je nejen u obyvatel Jihočeského kraje buď oblíben nebo neoblíben. Soudě podle toho, že v mnoha městech stojí socha Jana Žižky, existují Žižkovy ulice, Žižkova náměstí, v Praze dokonce celý Žižkov apod., platí více první varianta. Mohl by se provést veřejný průzkum oblíbenosti na toto téma, přičemž by se musel zohlednit malý zájem dotázaných kupříkladu v Aši nebo v Karviné.
Mnohá města a menší obce si na Janu Žižkovi založila kariéru. Bývalé Zaluží u Ledenic ani ne, to bylo přejmenováno na Trocnov úředně. Trocnov se nachází ovšem v lesích mimo Zaluží. Jan Žižka jako šlechtic jezdil na koni z Trocnova do města volně, bránu mu vždy otevřeli. Měl určitá privilegia. Jistě nakupoval zboží, ale také popíjel s kumpány. V Židovské ulici (dnes ulice U Černé věže) ručil za půjčku peněz od dvou židovek pro dva „společníky“, ale nikdy ani jeden peníze nevrátili.
Autor sochy Karel Dvořák dokončil dílo v roce 1940 pro Staroměstské náměstí v Praze. Připravoval si studii již od roku 1928, ale v Praze byly mezi sochaři různé problémy, nechybělo ani vzájemné osočování, takže se vývoj sochy Jana Žižky časově protáhl. Za německé okupace pokračovat nešlo. Kulturní komise v Praze dne 26. února 1949 doporučila umístit sochu na Staroměstském náměstí na zúžené části před radnicí.
Výtvarníci různě v rámci možností protestovali, proto komise navrhla nové místo na náměstí Jiřího z Poděbrad na Vinohradech.
Mezitím dne 28. února 1950 autor Karel Dvořák ve věku 57 let zemřel. Jako náhodou se ministr informatiky Václav Kopecký zastavil v Táboře při cestě do Soběslavi a nečekaně sochu daroval městu Tábor. Ovšem na náměstí v Táboře už jedna socha Jana Žižky stála. Politici museli nechtě uznat, že dvě sochy Žižky na náměstí být nemohou. A tak se stalo, že ministr Kopecký, zřejmě nevěda kam s ním, daroval v roce 1951 sochu městu České Budějovice.
Budějcká kulturní komise navrhla umístit Žižku před radnicí, ale narazila. Jednotný národní výbor (JNV) dne 1. srpna 1951 návrh zamítl. Předseda JNV to jel do Prahy oznámit, jenže se do toho vložil nechvalně známý ministr školství Zdeněk Nejedlý, který si vydupal, že Žižka musí stát před radnicí. JNV ustoupil a dne 13. září 1951 sochu před radnicí povolil. Slavnostní odhalení se konalo dne 6. října 1951. Autor sochy Karel Dvořák nikdy s umístěním v Budějcích nepočítal.
Před radnicí relativně malý Jan Žižka nevynikal. Od Samsona nebyl skoro vidět. Měl prostě jiné měřítko. Místní význam však měl. U Žižky se sjednávaly schůzky. Hovorově trochu nespisovně „pod ocasem“. Na novém stanovišti na bývalém Radeckého a Sokolském náměstí se také ztratil. Přičemž politici byli v presu, nemohli nové místo nazvat Žižkovo náměstí, protože už jedno Žižkovo náměstí měli.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
