DRBNA HISTORIČKA: Karel Havlíček Borovský a České Budějovice

Na pohlednici z let po roce 1909 je v záběru východní a částečně severní strana náměstí. Po náměstí jede tramvaj a cyklista jedoucí vlevo. Jízdní kola měla již řídítka zvané berany. Vpravo stojí secesní sloupek stanice tramvaje. Každý sloupek má mít hlavici a podstavec čili sokl. Vertikála musí mít hlavu a patu. Tento sloupek a vedlejší kandelábr to mají. Dnes máloco má obojí.

Vedle vlevo je dobře provedený secesní kandelábr veřejného osvětlení (v Paříži takové mají pořád) je využit ke květinové výzdobě a k umístění koše na odpadky. Koš dále na drobnou reklamu. Lze přečíst jméno Ludvík Vč…, asi Ludvík Včelař. Vpravo stojí část objektu hotelu U Stříbrného zvonu (původně U Tří stříbrných zvonků, pak U Stříbrného zvonu, a nakonec U Zvonu). Dům s balkonem vedle vlevo je hotel U Tří kohoutů v secesním provedení z roku 1903.

S hotelem U Tří kohoutů je nepřímo spojen básník, spisovatel a novinář Karel Havlíček Borovský (dále zkráceně KHB). Byl ve městě v roce 1848, kdy cestoval koňkou do Lince. Protože koňka vyjížděla brzy ráno a KHB musel někde nocovat (nebo nemusel, jak se to vezme), pravděpodobně se ubytoval U Tří kohoutů. O cestě do Lince napsal fejeton do Národních novin, který vybral a uveřejnil František Kvapil:

„V neděli 13. máje 1848 jsem se vydal na koněspřežní železnici z Budějovic do Lince. Cesta dobře ubíhala. Okolí železnice v Rakousku je zajímavé. Nejen přírodou, ale i přívětivá městečka. Horáci rakouští jsou velmi žertovné postavy. Malí, zavalití, krátkých tlustých krků, na hlavách nosí čepice. Jsou srdeční a bodromyslní mezi sebou a všude na cestě. U Lince na každém kopečku stojí besídka nebo hospůdky.

Všude množství pánů ve fracích a švarných krasavic módně oděných. Linecké nádraží je malá osada českých kovářů, kolářů a kočích, kteří mezi sebou jenom česky mluví. Štýrské Alpy vznášejí se nad obzorem jako oblaka. Zdá se, že jsou posypané cukrem, ale to bude jen sníh.“

Po druhé nocoval KHB ve městě, jak se traduje, v hotelu U Tří kohoutů dne 17. prosince 1851, když ho komisař Dedera vezl do vyhnanství do Brixenu v Tyrolích. Cestu do Brixenu s jadrnou kritikou byrokratického eráru Rakouska popsal KHB v následujícím roce v Tyrolských elegiích, ve kterých připomněl Budějovice: „Nesmím ale zapomenout Budějovice, tam Dedera koupil mělnického čtyři lahvice.“ Ústně se předávalo, že lahvic bylo více a snad, že se Dedera opil. Doloženo to takto ovšem není. Dedera později nabídl KHB doutník. Asi se v něm hnulo svědomí.

KHB nevěděl, kam ho vezou a na jak dlouho. Napřed myslel na nejhorší, tj. Špilberk, pak Kufstein, ale přejeli několik masivů Alp a zastavili v Brixenu (to bývalo rakouské území). V prosinci bylo v Alpách nevlídno, v létě naopak. Relativně byl v městečku v rámci, kam až viděli četníci, volný. Měl i slušný erární příjem, ale vyhnali ho. Normálně by tam nejel, měl dost práce v Čechách. Právě tu jeho práce úřady ve Vídni nesnášely. Od roku 2012 má KHB v Brixenu ulici s názvem Karl Havlicek – Strasse a na domě, kde pobýval pamětní desku.

V čase, kdy jel KHB do Brixenu, byla známa jeho satira, v níž se vykytuje rodák z Českých Budějovic Franz Schuselka (narodil se ve Sterneckově ulici roku 1811), který zasedal v roce 1848 na sněmu ve Frankfurtu a nabádal Čechy, aby na sněm přijeli. KHB napsal k tomu delší text, z něhož zlidověl úvod: „Schuselka nám píše z tý německý říše…“