DRBNA HISTORIČKA: Renesance se do Českých Budějovic dostávala pozvolna

Stupňovitý či zubatý štít renesanční solnice se vyskytoval už předtím v pozdní gotice. Stejně tak i cimbuří jaké má Wortnerův dům. Zbytek zubatého štítu má také Kneisslův dům a zadní štít masných krámů. Do lámaní gotiky a renesance ve městě spadá stavba Černé věže. Základová jáma se začala hloubit v roce 1549 a základní kámen byl položen dne 20. června 1550. Gotika doznívala, ještě okna věže mají lomený oblouk, ale od roku 1565, kdy převzal stavbu věže Vincenc Vogarelli, stavitel z Itálie, je Černá věž od posledních dvou pater nahoru jen renesanční.

Italský renesanční ochoz s toskánskými sloupky a hlavně báně zaujaly asi básníka a spisovatele Jana Nerudu z pražské Malé Strany. Přijel do města v roce 1890, prošel se centrem a okolím, odjel do Prahy a napsal o tom fejeton. Trochu s dojmy týkající se města lavíroval od plusu k mínusu, ale celkem to pro nás dopadlo dobře:
„Neznám druhého města v Čechách, které by tak překvapilo jako Budějovice České. Pěkná je starobylá Plzeň, zajímavé jsou pestré Prachatice, zvláštní průmyslový Liberec, ale Budějovice jsou zcela originálními, vzdor smíšenině historické a moderní, nemám pro ně zkrátka jiného jména, než že jsou Florencií mezi venkovskými českými městy. Ne pro půvab okolí, ne pro památky všeho druhu umění, ale pro jistou nepopíratelnou líbeznost svou.“

Byl to Pražák, takže všechna města kromě Prahy považoval za venkovská. (To Pražáci tak považují.) Prošel se také kolem historického jádra města, z čehož shrnul ve fejetonu dojem, že „Vody a zeleň objímají město jako prsten skvostný.“ Tím básnicky vlastně vystihl kouzlo Budějovic. Památky ho nějak příliš nezaujaly, z toho hlediska připomněl starobylou Plzeň. Jednoznačně však přirovnal město k italské Florencii. Lze to vysvětlit tím, že ho zaujala renesanční Černá věž.

Náměstí a okolí zrovna v roce 1890 tak renesančně nevypadalo. Radnice byla a je barokní, Samson také, kostel sv. Mikuláše rovněž (má gotický presbytář), dům U tří kohoutů byl tehdy také barokní (dnes secesní po požáru 1902) a dalších několik domů na náměstí mělo historizující fasádu, dokonce i rokokovou. Secese ještě do města nedorazila a Jan Neruda ji nezažil. Byl to slušný člověk, přehlédl malicherné nedostatky, napsal jako básník, co cítil a od té doby jsme jihočeskou Florencií. 

Na tom se podílí stavitel Vincenc Vogarelli. Černou věž totiž začal stavěl italský stavitel Hons Spatz, avšak roku 1555 ji opustil, poněvadž dostal lukrativnější nabídku stavět novou radnici, deset let poté stavěl věž Lorenz Vlach, což také nebylo ono a situace se změnila, až když roku 1565 převzal stavbu Černé věže Vincenc Vogarelli. Předpokládá se, že změnil původní záměr a postavil věž vyšší a osadil elegantními báněmi. Podle výtvarníků je Černá věž poněkud podsaditá, robustní, ale Vincenc Fogarelli ji ochozem a odstupňovanými báněmi odlehčil.

V tom čase dokončení Černé věže v roce 1577 již renesance zcela ovládla město. Do města od jihu přivandrovali další stavitelé z Itálie. Do Prahy nepokračovali, tady jim to vyhovovalo. Měšťané byli bohatí, radnice také (obchod se solí, stříbrné doly, mincovna, pivo atd.), takže se začaly podle italských stavitelů houfně přestavovat průčelí a často interiér domů. Fasády se znovu nahodily tmavou a světlou omítkou a vytvořila se sgrafita. Nejstarší je u Kneisslů z roku 1557. Tramvaje jsou secesní.