Čtvrtek, 8. února 2018, 13:23
Dne 11. února 1929 naměřil prof. Jaroslav Maňák na Státní meteorologické stanici ve Stecherově mlýně u Litvínovic dosud nepřekonanou nejnižší teplotu v České republice a zpětně i v Československu. Ráno toho dne zjistil na teploměru na stanici na květinové zahrádce, která stála 28 metrů od budovy mlýna a 5 metrů od mlýnského náhonu mráz -42,2 stupňů Celsia. Trochu nad tím zaváhal a čekal, jestli to ještě neklesne, ale nekleslo, měl teploměr rtuťový i lihový, aby to sedělo, a tak to normálně zapsal.
Na méně kvalitním, ale vzácném snímku z roku 1932 z archivu Českého hydrometeorologického ústavu stojí vpravo od stanice na květinové zahrádce Jaroslav Maňák (srážkoměr a větroměr byly umístěny v zeleninové zahrádce). Snímek byl pořízen mimo vegetační období, takže zahrádka vypadá dost divoce. Jaroslav Maňák měl ve Stecherově mlýně letní byt, ale přes zimu bydlel s rodinou ve Stecherově domě v Divadelní ulici. Zachovalo se ústní svědectví, že do mlýnu jezdil na kole. Není vyloučeno, že i za -42,2 stupňů.
Z nádraží hlásili, že tam mají -43 stupňů. Také Vodňany oznámily, že u rybářské školy měly -43,0, ale to byly domácí teploměry bez pravidelné obsluhy, i když určitě signalizovaly, že teplota nižší než -42 stupňů byla. Od Třeboně k Českým Velenicím také bylo pod -41°C. Ve městě a okolí zmrzly dvě třetiny ovocných stromů. Dobové noviny uváděly, co a kdo všechno zmrznul, a nejen na jihu Čech. Lidové noviny ze dne 12. února 1929 uvedly, že ve Stropnici u Římova zmrznul v sedě u stolu ve svém bytě Tomáš Kubala. Když ho sousedi nalezli, byl jako rampouch.
Nad Běloruskem a oblastí Petrohradu se tehdy vytvořila mohutná tlaková výše, která se spojila s rozsáhlou centrální sibiřskou anticyklonou. Technicky se to projevilo tak, že po jejím jižním okraji se do Evropy nasál od 9. února 1929 severovýchodní pravý arktický vzduch. Zamrzl i Dunaj a Rýn, led byl na Baltickém moři, na Vltavě u nás byl led jeden metr silný, rybníky vymrzly skoro do dna. Vždy se dnes vynoří otázka, jestli se to může opakovat. V Ojmjakonu na Sibiři je totiž -42 stupňů Celsia, ještě dobré. Mají tam rekord -71,2. Prostě tam zavřou školy a domy a sedí doma, až to přejde. Ví to předem, čímž si na podzim připraví dostatek dříví na topení.
Pravděpodobnost, že se mráz 1929 bude opakovat je malá. Svědčí o tom i oteplovací zprávy ze střední Sibiře, že v létě je v Omjakonu horko až 35 stuúňů a létají tam hejna komárů jako na Třeboňsku. Určitá pravidla to však má, krutý mráz sem vleze skoro vždy v únoru v tomto čase.
Jaroslav Maňák přestěhoval do Stecherova mlýna stanici v rámci sítě Státního meteorologického ústavu dne 1. července 1921 ze Skuherského ulice, kde do té doby byla provozu od roku 1886. Měření zajišťoval Franz Wayde (1839-1924), který mimo jiné zaměřil pečlivě Černou věž. Za německé okupace byla měřící stanice přenesena na letiště a po roce 1945 na vodárnu.
Jaroslav Maňák (narozen 8. března 1881, zemřel 11. července 1965) učil ve městě od roku 1911 na gymnáziu fyziku. Věnoval se též naplno letectví, motorismu, byl předsedou leteckých institucí, členem Masarykovy letecké ligy a mnoha dalších organizací. Toho roku 1929 bylo pravé léto, ještě v říjnu bylo 30 stupňů. V srpnu podnikl odvážný výlet na motocyklu do Jugoslávie. Měl tři kluky, dva posadil do sidecaru, jednoho na zadní sedadlo a vyjeli, dojeli tam a úspěšně se vrátili. Na Stecherově domě v Široké má a jeho syn Jiří pamětní desku.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Zatím zde nejsou vloženy žádné komentáře.
