Čtvrtek, 12. července 2018, 19:30
Hradební věž na pravém břehu Malše se do konce 19. století uváděla jako věž Spilhaybl, zřejmě podle měšťana a purkmistra v roce 1466 George Spilhaybla, který vlastnil sousední dům. Potom převážil název Železná panna, který byl atraktivnější než Špilhajbl a zejména proto, že železná panna byl podle pověsti nástroj na mučení nešťastníků. Nástroj měl jakési paže opatřené bodly, které svíraly provinilce. Pacholek paže utahoval a písař zapisoval, co mučedník přiznává. Není to však doloženo.
Za Kammermayerů byl v přízemí vybourán vchod k řece (do té doby byla věž přístupna jen z patra) a přitom se ve výkopu našly lidské kosti. Nějak se usoudilo, že jsou to kosti těch, co mučení železné panny nepřežili a to přispělo k tomu, že ve věži železná panna byla. Mohla to být hladomorna, nebo se tam pobili vojáci.
Věž měla před rokem 1612 gotickou vysokou střechu jako Rabenštejnská. Po zásahu blesku shořel krov a nové renesanční zakončení věž snížilo. Je spíše podsaditá, než goticky štíhlá. V roce 1825 prodala radnice naprosto neuváženě Železnou pannu v dražbě soukromníkovi Ondřeji Němcovi. (Ale možná radnice uvažovala - dostane 550 zlatých.) Dalším majitelem věže byla rodina Mauritzů a v letech 1866 až 1903 Kammermayerů. Ti měli věž a sousedící dům v Biskupské, který přestavěli, nejdéle. Dvojdomek pod věží Zur blauen Donau vlastnil „cukrář“ Ludwig Mooser.
V letech 1903 až 1910 měli areál Irmišů. „Bývalý Kammermayerův dům na nároží Biskupské a nábřeží patřící posledně Adolfu Irmišovi, stavebnímu radovi na ministerstvu vnitra, koupil i s přiléhající starou hradební věží p. Šimon Wachtl, zdejší obchodník a místopředseda České smaltovny.“ Se Šimonem Wachtlem je totiž spojeno slušně řešeno neudržování areálu a příliš obchodní zájmy. Jak informovaly Jihočeské listy v roce 1913 hodlal dům v Biskupské zbourat a postavit tam moderní budovu.
Týkalo se to i věže. Listy navrhovaly, aby radnice věž vykoupila, čímž by ji zachránila. Následovala první světová válka a po válce Železná panna dál chátrala, až v roce 1921 žádal Klub za staré Budějovice městskou radu, aby věž urychleně opravila (ta ale byla majetkem Šimona Wachtla). Rozuzlením bylo, že dům i věž koupil v roce 1923 Stanislav Kakuška (strýc pozdějšího konzervátora Karla Kakušky),
Kakušků asi tolik peněz na opravu neměli, nebo když kupovali zchátralou věž, počítali, že ji prodaji zájemci, který ji opraví, proto v roce 1926 prodali věž německému spolku Deutscher Böhmerwaldbund, který Želenou pannu za spolupráce s památkáři rekonstruoval.
Po válce nastala nová situace, co s věží. Na schůzi rady Místního národního výboru dne 16. listopadu 1945 se rada usnesla propůjčiti starou hradební věž, zvanou Železná panna šestému oddílu Junáka jako junáckou klubovnu. Toto usnesení bylo učiněno po předchozím slyšení státního konzervátora profesora Adolfa Trägera, který s tímto opatřením projevil zásadní souhlas. To by bylo normální, ale mnohem později si několik junáků z té doby vzpomnělo, že ve věži tehdy ještě železná pana byla. A jeden junák nakreslil, jak podle něj ta železná panna vypadala.
Nakreslil velký zavírací futrál, který měl uvnitř na obou zavírajících se křídel bodliny. V nové době se vynořila zpráva, že naše železná panna byla převezena na zámek u Vídně. Junáci něco viděli, u Vídně to prý je, ale pravděpodobno je, že šlo o nefunkční divadelní rekvizitu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Zatím zde nejsou vloženy žádné komentáře.
