Ke každému čtvrtku už neodmyslitelně patří Drbna historička. A jinak tomu není ani dnes. Historik Jan Schinko se v dalším pokračování tohoto oblíbeného seriálu zaměřil na budějcký chudobinec. Za socialismu byl objekt hovorově nazýván radiák a v současné době tam sídlí část krajského úřadu. A také nechybí zmínka o ulici Boženy Němcové, kde budova stojí.
Na pohlednici se představuje nový městský chudobinec z roku 1898 v dnešní ulici Boženy Němcové. Dnes sídlí v novorenesančním paláci „filiálka“ krajského úřadu. Nejsou statistiky, ale takto výpravný palác sloužící „jen“ jako chudobinec, má asi málokteré město. Za socialismu byl objekt hovorově nazýván radiák.
V roce 1924 byl do chudobince převezen z hostince U Bílé růže na Mariánském náměstí loutkář Jindřich Kopecký, vnuk českého loutkáře Matěje Kopeckého. Živořil osamocen v objektu na dvoře téhož hostince. Dospělí z města, kteří jako děti znali jeho loutkové divadlo a mechanické loutky, mu, co mohli, posílali do chudobince peníze. Také i karetní a stolní společnosti z různých restaurací, například šnopslaři, bulkaři, filkaři, veselí mládenci, J.D.T. (Jen do toho) a jiní. Peníze většinou vybíral Vilda Rámus, který je spolehlivě donesl do redakce Jihočeských listů a odtud se dostaly k Jindřichovi Kopeckému. Bylo to přilepšení. Zemřel v chudobinci v roce 1927.
Aby se nezapomnělo na jihočeské loutkáře rodiny Kopeckých, tak Matěj Kopecký žil v letech 1775 až 1847, syn Václav v letech 1801 až 1872, vnučka Matěje Arnoštka Kopecká v letech 1842 až 1914 (také měla divadélko a hrála ve městě) a vnuk Jindřich Kopecký v letech 1846 až 1927.
V srpnu 1946 oznámila Správa v. v. nemocnice, že byly započaty v bývalém chudobinci práce na úpravu budovy věnovanou obcí českobudějovickou pro ústav léčení zářením. Nic na provozu se však ještě pár let neměnilo. Téhož roku v září 1946 byla vysvěcena nově upravená ústavní kaple místopředsedou radnice J. Ployharem. Kaple byla v době bohoslužeb přístupná veřejnosti. Poslední řádové sestry, které již sloužily v radiáku, byly nárazově odstěhovány v roce 1950. Tehdy tam ještě dosluhovala jedna sestra, která působila v chudobinci od samého začátku.
Vlevo mezi chudobincem a patrovým domem (je vidět jen část), který patřil do areálu Hardtmuthky, nevede zatím ulice V Zátiší. Ta dostala jméno až v roce 1921. Skutečně to bylo v zátiší, navíc se lomila směrem k ulici Matice školské. Vzadu za chudobincem stojí kasárny z roku 1899. Byly to kasárny arcivévody Raina, hovorově nové zeměbranecké kasárny. Později to léta bývala vojenská nemocnice.
Ulice Boženy Němcové vznikla v roce 1836, kdy se při polní cestě vpravo proti pozdějšímu chudobinci postavil cukrovar. Nedařilo se mu, čímž areál koupili v roce 1848 Schwarzenberkové a pronajali jej firmě Arona Pollaka z Vídně, který si tam zařídil sirkárnu. Potom Rothova sirkárna. Oficiálně vznikla ulice v roce 1875 pod názvem Schwarzenberkova. Roku 1921 pak Štefánikova. Politicky byla osoba Štefánikova po roce 1948 neúnosná, proto radnice roku 1955 ulici přejmenovala na Boženy Němcové.
V roce 1996 byla vojenská nemocnice, jejíž součástí byl i radiák převedena pod správu okresního úřadu jako Okresní nemocnice České Budějovice. V budově radiáku se zařídily kanceláře ředitelství nemocnice. Roku 1998, kdy se pořád něco měnilo a nevědělo se co, jak a proč (připomínala se kvalita vojenské nemocnice) byla okresní nemocnice zrušena, a chudobinec byl zase předán radnici. V současné době zde sídlí část krajského úřadu, který se nevešel do bývalého areálu krajského národního výboru U Zimního stadionu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
