Čtvrtek, 7. února 2019, 18:23
Historik Jan Schinko se tentokrát rozepsal o Staroměstské ulici. V roce 1861 tam postavil Alexander Haas staroměstkou školu. Nevydržela tam ale dlouho. Po pár letech byla zlikvidována.
Dne 27. února 2019 uplyne 49 let od zboření staroměstské školy. Od pořízení snímku zimní romantiky na Staré městě v roce 1969 je to 50 let. Na snímku je zachycena zasněžená Staroměstská ulice od domu Fajfrů, kolem zahradníka Hracha a zahrady českobudějovického děkanství ke staroměstské škole. Zcela vlevo vzadu je patrná brána do statku Holanských (kdysi Daublebských), kde se Staroměstská lomila, vlevo ke koldomu, vpravo do Budivojovy.
V archaickém přízemním objektu s polovalbovou střechou bydlel zahradník Karel Hrach s manželkou Markétou. Svým způsobem je domek mimořádným příkladem, jak se také kdysi bydlelo. Není ani vyloučeno, že se tam bydlelo relativně šťastně. Kdyby se totiž všechny takové domky zlikvidovaly, nebo dokonce celá stará Staroměstská (což se stalo) a bydlelo se jen v panelákách, zapomene se, že se i takto mohlo v 18. století bydlet. Přitom všichni dneska máme kořeny v minulosti.
Hlavním objektem zimní tiché Staroměstské je staroměstská škola. Postavil ji v roce 1861 Alexander Haas jako obecnou školu pro Staré město. Školu financovaly obce České Budějovice, Čtyři Dvory, Kněžské Dvory a Hrdějovice za osadu Nemanice. Předtím mělo Staré město obecnou školu dvoutřídní a trojtřídní v domku u hřbitova. To byla nejstarší česká škola, která se připomínala už v roce 1647. Radnice ji nechala zbořit v roce 1883. Na Starém městě bydlelo množství obyvatel a ještě více dětí. Podle vzpomínek pamětníků bývalo v nové škole ve třídě až 80 dětí. Možná přeháněli, ale i kdyby jich ve třídě byla polovina, to je 40 dětí, bylo by to moc.
Nejvíce dětí na Starém městě bydlelo v rozložitém domu zvaném Šmídovna, tudíž v každé třídě bylo nejvíce Šmídovňáků. Tento stav trval asi do času před 1. světovou válkou, kdy si ve staroměstské škole zařídila truhlářský a tesařský obor nová průmyslová škola v Resslově ulici. Šmídovňáci pak chodili do jiných škol. např. do Baarovky za ústav hluchoněmých nebo na roh Jírovcovky.
Za války obsadilo staroměstskou školu vojsko. Mimo jiných tam byli ubytováni Maďaři. Vojáci měli nedostatečnou stravu a chodili na Staré město žebrat. Maďaři přitom naučili mládež maďarským písním. Po mnoha letech nemohli kulturně političtí komisaři přijít na to, kde se ten maďarský folklór ve Staroměstské vzal.
V období 1. republiky získala průmyslová škola v Resslovce statut střední školy s maturitou. Zařídila si potom ve staroměstské kromě učeben a dílen také internát. Po květnu 1945 asi do listopadu bydleli ve škole Rusové. Potom se ve škole usadily státní lesy. Měli zde podnikové ředitelství, čímž úspěšně brzdili zánik školy. Lesáci si stavěly na Rudolfovské vlastní velkou budovu a radnice chtě nechtě musela s bouráním čekat, než ji dostaví a odstěhují se. Ještě to na chvíli přibrzdila Jednota, která si v prázdné škola zařídila v přízemí obchod.
Dne 27. února 1970 byla staroměstská škola zlikvidována. Asi se chtěli politici vyhnout datu 25. února, kdy slavili, tak dva dny počkaly. Byla zima, normalizace, začal platit pendrekový zákon. Pamětníci si nevzpomínají, že by se tam nějak protestovalo. Likvidací školy a Staroměstské ulice, která byla starší než České Budějovice, nenastala lepší doba. Pendrekový zákon to ani neumožňoval.
