Víte, kde dřív byla Musejní ulice? Nejen té se v dnešním díle Drbny historičky věnoval Jan Schinko. Rozepsal se i o budově divadla a o Bílé věži.
Na snímku pořízeném zřejmě ze druhého poschodí budovy soudu ve 30. letech 20. století je v záběru pravý břeh Malše s divadlem a Musejní ulicí (dnes Jirsíkova). Nestojí ještě herecké domy postavené podle projektu Ceno Kosaka v letech 1941 a 1942. Jirsíkova ulice v jednom úseku prochází skoro listnatým lesem. Z jedné strany park Německého domu, z druhé hájek na bývalém parkánu. Z líce divadla vystupuje válcová část, kterou byla do roku 1819 hradební věž Bílá.
Autor divadelní budovy Martin Schmidtschläger mohl věž zbořit, ale respektoval hradební linii a bašty a Bílou do divadla zakomponoval. Pohledově zanikla při přístavbě divadla kolem roku 1986. V divadle ale pořád je, jen nemá základy. Název Bílá souvisí s lokalitou. V místě divadla měl Bílý či Velký pivovar sklady. Hrálo se tam divadlo již v roce 1773, ale původní skladové prostory nevyhovovaly, proto bylo v roce 1819 postaveno nové divadlo v empírovém pojetí. V tom čase patřila budova divadla k nejlepším v Čechách. Jenže už někdy po roce 1900 modernímu divadlu nestačila a od té doby dodnes usiluje radnice o divadlo nové.
Vlevo ve zdivu břehu Malše zeje otvor pro přítok vody z města. Pozoruhodné je, že tudy tekla relativné nechemická voda. U výtoku se shromažďovaly ryby, protože vždy něco dobrého sehnaly. Navíc je lidi ze břehu přikrmovali. Málem rybí útulek, který měly Strakonice v centru města na rameni Otavy. Na břehu stojí benzinová pumpa. Za nejasných okolností u pumpy v roce 1952 uhořel pumpař.
Jirsíkova ulice se začala rýsovat před stavbou Německého domu v roce 1871. Pozdější domovní linii vytvořil sirotčinec 1886, muzeum 1898 a škola 1904. V proluce mezi dnešním biskupským gymnáziem a sirotčincem byla postavena v roce 1934 nová část školy podle projektu Josefa Vobra. V prvním patře umístil tělocvičnu, která se používala též jako hlediště k přilehlému 11 m hlubokému jevišti s kruhovým obzorem. Místní listy psaly, že je to největší divadelní sál ve městě. V tom případě by to asi byl větší sál než mělo divadlo (údaje v metrech ale nebyly uvedeny).
Po postavení Německého domu se ulice hovorově nazývala Am Zwinger, v roce 1880 oficiálně ulice Spolková (Vereinhausgasse) podle sídla Spolku budějovických Němců (mnohem později staliňák, armáďák, Slavie). V roce 1921 byla Spolková přejmenována na Musejní. Roku 1946 na třídu Klementa Gottwalda. Sám Gottwald vyslovil k přejmenování souhlas a poděkoval za to občanům města.
Gottwaldova třída byla velmi rušná. Jezdily tudy v obou směrech trolejbusy, autobusy a automobily nad 2,5 tuny, které byly vyloučeny z Divadelní. Postupně, když začaly trolejbusy a další doprava jezdit přes nový most (tehdy měl název Dimitrovův), stala se Gottwaldova třída tichou ulici. Politikům ve městě se zdála taková „třída“ pro Gottwalda nedůstojná, ale nedohodli se, která by se k němu hodila.
V roce 1990 se navrhovalo přejmenovat Gottwaldovu na U Muzea, ale uspěl návrh na Jirsíkovu, realizovaný k 1. lednu 1991. Nejšikovnější to nebylo, poněvadž socha Jana Valeriána Jirsíka stávala u paty Černé věže a měla se tam znovu obnovit, navíc se ulice U Černé věže už jednou Jirsíkova jmenovala, nehledě na Jirsíkovo náměstí. Takže se to občas musí návštěvníkům vysvětlovat, když hledají v Jirsíkově ulici „Jirsíka“. U Lannovky je to jasné, tam „Lanna“ je.
