V dalším pokračování Drbny historičky se podíváme na spisovatele Jaroslava Haška. Kde všude v Budějcích pobýval, kam chodil na pivo nebo co zde tvořil? O tom všem se v pravidelném seriálu rozepsal historik Jan Schinko.
Vlevo na snímku z období c. k. stojí budova ústavu hluchoněmých, před ní morové sousoší P. Marie, vpravo prostor, který měl název Lobkowické náměstí. Do ústavu chodil novinář a spisovatel Jaroslav Hašek se svým vojenským kamarádem Otakarem Hoškem na polévku a koláče. Takticky si sebou bral zbožně růženec, takže sama sestra představená jim nalévala. Bylo to v čase mezi 17. únorem 1915 a 10. květnem 1915, kdy meškal ve městě v Mariánských kasárnách.
Odjel z Prahy do Českých Budějovic jako jednoroční dobrovolník. Nikomu nic neřekl, že jde do války, proto ho po Praze jako obvykle, když nepřišel domů, několik dní hledali. Narodil se dne 10. března 1883 v Praze-Nové Město a zemřel dne 3. ledna 1923 v Lipnici nad Sázavou. V Mariánských kasárnách mu bylo 32 let. Jednoroční dobrovolníci byla přípravkou na pozdější důstojníky. Možná chtěl být důstojníkem, doloženo to není, ale potom v Rusku zastával důstojnické a velitelské funkce.
V kasárnách se zdržoval jen nezbytný čas, spíše pokračoval v každodenním rytmu jako v Praze. Mohlo by se zmapovat, kde všude, přesněji v kterých budějovických hospodách, pobýval. Za necelé tři měsíce zanechal ve městě výraznou stopu. Hned vedle kasáren byl hostinec U Bílé růže, kam asi také zašel, ale bylo to nebezpečné. O Budějovické pivnici na Mariánském nejsou přímé zprávy. Za to chodil k Mičanům do Smetanovy ulice (tehdy Šmejkalovy). Jednou, když ho vedla do kasáren eskorta, přesvědčil ji, že musí zajít k Mičanům. Zašli, eskorta se opila a Jaroslav Hašek je potom dotáhl do kasáren. Jako obvykle neplatil. Vždy na nějakém vašnostovi peníze vydundal. Neřekl rovnou, že peníze propije. V paměti je, že jednoho píchl prstem do břicha s tím, že takové v břicho určitě peníze má.
Kousek od kasáren navštěvoval hospodu U České chalupy. Šlo se dovnitř dolů po dvou schůdkách. Vzadu nahoře byla místnost formanka, kde se muzicírovalo. Hašek zaplatil tak, že v tom mumraji lehce napsal hostinskému dva fejetony. Jeden se jmenoval Aféra s křečkem, druhý Aféra s teploměrem. Další oblíbenou hospodou byl podnik U Žáků v Hroznové ulici (později to byla vinárna Zlatého hroznu).
Hostinský Žák po letech vzpomínal, že spisovatel Hašek pil normálně pivo a rum, ale dával si i sladké dobré likéry. Míchal to a nic mu z toho nebylo. Naopak měl bujarou náladu. Tropili výtržnosti, provokoval s kamarádem patrolu a když je potom četník honil po městě, Hašek nečekaně rychle utíkal a ztratili se ve tmě.
U Žáků byl jednou přítomen místní nakladatel. Hašek předpokládaje, že bude muset platit útratu, mu namluvil, že mu bude posílat aktuální zprávy z bojiště a hned na to inkasoval slušnou zálohu. Není známo, že by nějaká zpráva z bojiště přišla. Většinou za den „udělal“ několik hospod. Poblíž od Žáků vedle Černé věže navštívil vinárnu Solnerovu (později U dvanácti apoštolů a Hubertus).
Vinárny však navštěvoval málo. Asi rozhodovalo točené pivo. Podobně vinárnu U Volbrechtů v Kněžské, i když v Praze se věnoval intelektuálním diskusím a založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona. Není vyloučeno, že U Volbrechtů na to chtěl s jistou nadsázkou navázat, jenže byla válka a jiné starosti. Teprve po válce vznikla U Volbrechtů v tom duchu stolní společnost J. D. T. glosující politické události a politiky. (J. D. T. znamenalo - jen do toho.) Jaroslav Hašek by „do toho“ jistě šel, ale to už v Lipnici psal Švejka a nebylo mu dobře.
