pátek 22. listopadu 2019 Cecílie

DRBNA HISTORIČKA: Nejstarší renesanční sgrafita najdeme v Budějcích

Věděli jste, že nejstarší renesanční sgrafita najdeme na rohu Kněžské a Kanovnické ulice? V domě, o kterém se dnes Jan Schinko rozepsal, sídlila prodejna nábytku. Podniků se tam v průběhu let vystřídalo několik, dneska tam najdeme rychlé občerstvení Hladový vokno.

Na rohu ulic Kněžské a Kanovnické stojí renesanční dům pozoruhodný životem v domě a architekturou. Na štítové straně do Kněžské má na fasádě sgrafita s datem 1557. Je to nejstarší renesanční sgrafito nejen ve městě, ale i v republice (přesněji, zatím se nenašlo starší). V domě měl skoro 50 let prodejnu nábytku František Kneisl a nábytek jako takový zde sídlil téměř 90 let. V roce 1991 se v domě s velkou slávou otevřela velkoprodejna MAXIRAK. Potom se vystřídalo několik firem a dnes je v přízemí mini občerstvení s názvem Hladový vokno.

Obchodní dům Maxirak akciové společnosti Ameriguide byl otevřen dne 12. července 1991. Kavárna v březnu 1992. Není to tak dávno, jen jedna generace, ale už je to historie. Ameriguide měla ředitelství na Rudolfovské v č. 11, kde se tradičně říkalo U Mrázků. Tamtéž byla také pekárna a prodej masa a uzenin. Drogerii si Ameruguide zařídila v Karla IV. č. 3. Obchod měla také v Českých Velenicích.

Možná se vynoří otázka, kde je dnes akciovka Ameriguide? Muselo by se zapátrat, což přesahuje rámec informací o Kneislově domě. Název bývalého obchodního domu Maxirak připomíná prodejnu lahůdek U Raka (dříve U Schinků) v ulici Karla IV. v paláci Včela či naproti Baťům. Maxirak měl podobný sortiment, ale maxi.

Ze předu vlevo nahoře jsou zbytky stupňovitého štítu, z čehož se usuzuje, že dům měl v 16. století ozdobný „zubatý“ štít jako má solnice na Piaristickém náměstí, nebo jaký měla stará renesanční radnice. František a Albína Kneislovi (za c. k. psáno Kneisslovi) koupili dům dle smlouvy trhové ze dne 5. května 1913 od Jana Neuwertha a společníků bez práva várečného za 50 tisíc korun. Navazující část domu v Kanovnické koupil od Václava Neuwertha kupec pan Kahovec.

Dědictví domu po Františce Neuwerthové dle odevzdací listiny ze dne 18. prosince 1905 bylo značně členité. Stručně shrnuto různé podíly dědili Vincenc, Jan a Václav Neuwerthové, Marie Koláčková, Jana Patzalová a Hedvika Maříková, Ferdinand Neuwerth, Albína Dvorzaková a Karel Neuwerth a Karel a Matylda Erlangerovi.

Kneislů byli v domě v nájmu od roku 1903, kdy si zde otevřeli prodejnu prvního parostrojního truhlářství ve městě. Uváděli největší výběr nábytku všeho druhu, tvrdého i měkkého, zařízení salonů, ložnic, jídelen a ústavů. Bohatý výběr dětských vozíků. Po koupi domu v roce 1913 se dům opravoval. To sice již působila památková komise města, ale sgrafita spíše utrpěla. Na průčelí lze vidět ve sgrafitu pásmové lineární a rostlinné ornamenty, rámování oken i malý městský znak.

V čase, kdy jmenovitě nezjištěný italský stavitel prováděl sgrafita, se nedaleko stavěla Černá věž. Byla vztyčena asi do poloviny a pracoval na ní v letech 1555 až 1565 mistr Lorenc Vlach. Ještě krátce po roce 1948 to byl nábytek U Kneislů. Po znárodnění se obchod přifařil pod krajský závod Nábytek. Rozšířil se do vedlejších domů v Kněžské i v Kanovnické.

V domě vedle směrem dál po Kněžské býval také nábytek, a to Karla Vlka a Tržnice ledenického nábytku. V tomto druhém domě byl na konci 19. století nábytek a truhlářství U Kohoutů. Zde se narodil Eduard Kohout, český herec a národní umělec dne 3. března 1889 (zemřel v Praze 25. října 1976). Jinak mezi herci kníže z Kampy. Zvláštní herec velkých gest a pohybů, hrál 44 let v Národním divadle.

Autoři | Foto Archiv Jan Schinko

Štítky Drbna historička, Jan Schinko, České Budějovice

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.