DRBNA HISTORIČKA: Ettmayerův dům

Na snímku pořízeném mezi roky 1908 a 1910 stojí na rohu Krajinské a Hroznové goticko renesanční Ettmayerův dům. Majitelem domu v roce 1895 byl Rudolf Ettmayer, před likvidací roku 1911 Martin Ettmayer a společníci. Jan Zimmerhanzel, jak je uvedeno nad boční arkádou loubí, měl u Ettmayerů obchod zbožím módním, bílým a střižním, dále šátky na hlavu a zástěry všech barev, hladké i květované. Před zbouráním domu se přestěhoval na Rudolfovskou naproti kostelu U Srdce Páně.

Dům stojí na dlouhé úzké gotické parcele. Má v tom čase zachovanou část stupňovitého štítu na průčelí do Krajinské asi z poloviny 16. století (podobný má solnice z roku 1531 na Piaristickém náměstí a měla stará radnice z roku 1555, též Kneisslů v Kněžské). Štít představuje přechod gotiky a renesance. Pravděpodobně byl „zubatý“ štít časem snížen a ukončen polovalbou.

Trakt ve Hroznové výpravný asi nikdy nebyl, je jednoduchý s gotickým jádrem,  vhodný do postranní ulice. Vyšší komín nejspíše využívali pekaři. V letech 1550 až 1800 zde peklo postupně sedm pekařů. Jen jednou v období 1711 až 1722 zde sídlil řezník. Dále v Hroznové stál dům Josefa Schecherle. I tento dům byl zbořen.

Vedlejší dům v Krajinské patřil v roce 1895 Jáchymu Koniakovi, před zbořením Františku Maškovi. Sjednocené průčelí na dvou gotických parcelách má barokní podobu s vázami na atice. Kolem roku 1910, to již jezdily Krajinskou tramvaje, se začala o nárožní prostor zajímat Městská spořitelna (vůbec peněžní ústavy mají oblíbené nárožní parcely). Spořitelna byla založena v roce 1856 z iniciativy Adalberta Lanny a purkmistra F. J. Klavíka. První dva roky sídlila na radnici, potom v Klavíkově domě v Krajinské na rohu Hradební.

V únoru 1911 spořitelna koupila od dědiců Ettmayerových dům čp. 112  v Krajinské za  70 tisíc K a vedlejší dům od Františka Maška za  90 tisíc K. Maškův dům byl větší a částečně novější. Spořitelna, v té době převážně německá, avizovala v místních listech, že oba domy zbourá a postaví tam pro sebe moderní palác. Současně to oznámila nájemníkům, kteří potom v květnu dostali výpověď.

Na začátku roku 1912 podala spořitelna na radnici žádost o stanovisko musí-li být v novém domě zachováno podloubí. Na schůzi obecního zastupitelstva dne 6. února 1912 se zastupitelstvo usneslo, že podloubí dům mít nemusí. Mohlo klidně doporučit podloubí ponechat, pro spořitelnu to stavební problém nebyl. Památkáři tehdy měli malou váhu. Konzervátora profesora Braniše zastupitelstvo lehce přehlasovalo. Autor paláce Heirich Ried z Vídně tak zpracoval objekt bez podloubí. Stavěli místní stavitelé Josef Hauptvogel, Jakob Stabernack a Johann Stepan.

Jihočeské listy ze dne 29. září 1913 novou spořitelnu těžce zkritizovaly. Stojí za to ty údery připomenout (objektivní to ovšem není): „Nová budova městské spořitelny vyrostla v mohutný odstrašující případ, jak se stavět nemá. Sama hmotou až příliš masivní ruší pohledu velmi vysokou siluetou střech. Samotná budova jest úplně bez umělecké ceny. Velmi nevkusná je výzdoba, pro jejíž odsouzení nelze najít dost ostrých slov, a jejíž odsouzení je všeobecné i mezi laiky.“

Spořitelna (dnes Komerční banka) je velkoměstský dům v pozdní secesi s vídeňským střihem, ale připravila se souhlasem radnice město o pět arkád cenného podloubí. Radnice si asi myslela, že máme podloubí dost. Měli jsme. V současné době se na Ettmayerův dům zapomnělo.