DRBNA HISTORIČKA: Od Prioru se čekalo mnohem víc

Snímek představuje Lannovku směrem k nádraží před 7. listopadem 1975. Vpravo je vidět boční stěna dvoupatrového domu starého domovního čísla 412/10a. To bylo číslování z první republiky, kdy se čísla orientační neměnila (kdyby se změnila, nastal by poštovní chaos), jen se vložilo písmeno. Za domem č. 10 se nedalo číslo 12, což by pletlo, ale 10a. Nebo na opačné straně Lannovky 9, 9a a 9b. Zcela vpravo, kde nic není, bývalo německé reálné gymnázium postavené v letech 1858 až 1860 s přispěním Adalberta Lanny. Budova gymnázia byla poškozena náletem v březnu 1945.

List Hlas lidu uvedl dne 27. března 1946, že trosky bývalého německého gymnázia budou zbořeny. Komise ministerstva školství prohlédla trosky a stanovila, že trosky musí být odstraněny do 9 měsíců, což bylo do konce roku 1946. Úplné trosky, zejména na straně Lannovky, to nebyly, poněvadž v tom křídle byli ubytováni do podzimu 1945 vojáci Rudé armády. Budova školy byla ale majetkem ministerstva školství, a to rozhodlo celou německou školu odstranit. Tím tam až do roku 1975 byla volná plocha využívaná k různým politickým poutačům. Jednu chvíli i ke jménům úderníků.

Dne 7. listopadu 1975 byly domy na snímku (čtyři domy dvoupatrové a jeden jednopatrový) zbořeny. Vznikla tam ještě větší díra, ale od roku 1976 se tam začal stavět obchodní dům Prior. Podle projektu Antonína Běhala se dokončil v roce 1979. Tehdy se bratislavský Prior natlačil do centra i jiných měst. Jistě, Broukárna v Divadelní už nějak nevyhovovala, jen se od objektu Prioru čekalo více. Podle starších zkušených architektů mu chyběla vertikála, třeba další patro, nebo ještě další ustupující patro. Vzdušná kruhová nástavba nahoře Prioru to nenahradila. Nebo se rovnou zastával názor, že Prior měl stát jinde. Z druhého pohledu umístnění Prioru na Lannovce mělo komerční potenciál.

Majitelem prvního domu zprava čp. 412/10a byl mezi válkami Bedřich Zechel. V roce 1904 prodali Antonín a Božena Baillingovi Anně Weberové a Hermíně Flöckingerové svůj dům čp. 412/10a se zahradou za 46 000 K a vloženo bylo vlastnické právo Anně Weberové 1/3 a Hermíně Flöckingerové 2/3. Roku 1917 koupil Bedřich Zechel od Anny Weberové a Hermíny Flöckingerové dům čp. 412/10a se zahradou a stavebním místem za 28 tisíc korun. V domě měla později Miss Mabel Winifred Lewis English Academy, jinými slovy vyučovala angličtinu.

Ve druhém domě směrem k nádraží stará čísla 172/12 se v květnu 1926 zařídilo První dělnické oděvní družstvo v Prostějově s názvem „Prvoděv“. V místních listech uveřejnilo cíl: „Jdeme do Českých Budějovic konkurovat dobrou jakostí a cenou.“ Vedoucím obchodu byl František Špaček. Předtím měl v domě Jan Rieger obchod s dřívím. Majitelem domu byla v roce 1904 rodina Welsrova, roku 1923 František a Marie Brandnerovi. Také zde košíkář Alois Ošťádal a manželka Leopoldina. Roku 1948 ještě firma „Proma“, tovární výroby oděvů a prádla.

V domě č. 198/12a byly v roce 1904 majitelkami Františka Tůmová a Tereizie Edelmannová. Mezi válkami Konsumní družstvo Rovnost, které zásobovalo veškerým zbožím více jak 4000 členů. Předtím První jihočeské chladírny a mrazírna pro zvěřinu a drůbež, W. Brož. Petr Mleziva, cejchování vah a závaží. Dále v bloku domů bydlela rodina Leopolda Hajíčka. Čtyři zbořené domy byly postaveny před rokem 1900, snad mohly být o patro vyšší, ale to se ještě nevědělo o novém nádraží. Lannovka do roku 1908 vůbec nebyla hlavní tepnou k nádraží. Prior byl pořád plný lidí, ale nedá se říci, že by architekturou Lannovku zhodnotil.