Znáte jméno Václav Proška? V rohovém domě na fotografii měl obchod, kde pekl vyhlášené oplatky. Později Proškův obchod nahradilo pekařství a cukrárna. Věhlasu oplatek ale nikdy nedosáhlo a oblíbená pochutina se vozila z Karlových Varů. Více už v dalším dílu Drbny historičky.
Na pohlednici z roku asi 1912 zachytil fotograf pravděpodobně z nově postaveného Schwarzenberského paláce východní část tehdejšího Radeckého náměstí. Vpravo končí ulice Schmerlingova ze Senovážného, za rohem vpravo začíná Novohradská, kolem tabákové továrny vede Nádražní (dnes Průmyslová) a za stromovím vlevo začíná ulice Kasárenská. Jeden čas, dokud nebylo postaveno nové nádraží to byl komunikační uzel. Pohlednice existuje v této podobě také kolorovaná a tramvaj vybarvená podle v tom čase již po městě jezdících tramvají.
Fotograf si mohl počkat až tudy z Novohradské pojede skutečná tramvaj, ale asi se mu nechtělo, protože kolej do Novohradské byla manipulační, nejezdila tudy linka. Tak se stalo, že někdo na foto tramvaj přikreslil, ale ne budějovickou, snad pražskou.
Navíc nebyl zdatný kreslíř a dobrý na perspektivu. Ani koleje si v reálu neprohlédl.
V roce 1919 radnice přejmenovala Radeckého náměstí na Sokolské. Komise radnice oznámila, že generál a polní maršál Radecký navozuje c. k. Může se připomenout, že Josef Václav Radecký z Radče (1766 – 1858) dělal pobočníka generálu Laudonovi a roku 1788 se vyznamenal v bojích s Osmanskou říší. Pořád přední orchestry světa hrají pochod Radeckého od Johanna Strausse. Také v bujaré náladě se objeví popěvek o generálu Laudonovi o tom, jak jede skrz vesnici.
Sokolskou třídu a Sokolské náměstí radnice zrušila v roce 1955. Jeden z důvodů byl, že to žádné náměstí není. V roce 1959 sem byla docela potichu přestěhována jezdecká socha Jana Žižky ze Žižkova náměstí. Na rozdíl od slavnostního odhalení sochy dne 6. října 1951 spojené s manifestací a vojenskou přehlídkou. Teoreticky se s tím mohl „přestěhovat“ i název Žižkovo náměstí.
V rohovém domě pekl Václav Proška mimo jiné oblíbené oplatky. Po znárodnění odešel jeho syn do Ameriky, kde si postavil továrnu, velmi úspěšnou, na oplatky. Není zjištěno, jaký měl recept, možná budějovický od táty. Václav Proška starší ve městě zůstal a podle jeho receptury se pekly oplatky do 50. let 20. století v divadelních domech. Oplatky provoněly celé podloubí divadelních či hereckých domů.
Za socialismu bylo na rohu dál pekařství a cukrárna podniku Potraviny, ale věhlasu Proškových oplatků nedosáhlo, vlastně se zrušily a vozili jsme je z Karlových Varů.
Potraviny měly vedle řeznictví, a ještě vedle samoobsluhu potravin. Na dvoupatrovém domě vpravo je velký nápis Jan Procházka. Z reklam na domě lze vyčíst, že obchodoval s moukou i s uhlím. Jan Procházka měl přihlášenou živnost – kramářství. Ve 30. letech 20. století se firmy i sortiment změnily, též bydlící v domě.
Josef Steinmüller s manželkou Otýlií zde vyráběli a prodávali prádlo všeho druhu, spodky, zástěry, dělnické obleky atd. Nejlepší nákupní pramen, poněvadž přímo od výrobce. Před rokem 1938 se podnik nazval TROJA, obchod střižním a stávkovým zbožím, výroba prádla a zástěr, Rudolf Katz a Josef Steinmüller. V domě měli truhlářství Uhrů. Paní Čiháková zde prodávala losy třídní loterie. Uváděla, že dobře Vám poslouží šťastným losem. Vypadalo to, že každý koupený los u ní je šťastný.
Roh Kasárenské a Průmyslové byl zasažen bombardováním na konci války. Měl v tom místě areál jízdních kol a motocyklů Karel Vančura. Přestěhoval se do Hroznové ulice do někdejšího obchodních domu bratří Rosenfelderů (kubistický dům).
Radecký i Žižka byli vojevůdci. Radecký jako maršál měl vyšší šarži, ale Žižka bydlel nedaleko v Trocnově (než Trocnov prodal, vojevůdcem byl potom).
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
