sobota 5. prosince 2020 Jitka

DRBNA HISTORIČKA: Hudební škola za Bohuslava a Otakara Jeremiášových byla pojmem nejen ve městě

Už minulý týden se historik Jan Schinko rozepsal o hudební škole v Českých Budějovicích. Dnes se podíval na to, jak se škola během let měnila, a také na to, že kdyby se stihl schválit nový územní plán, nemusela vůbec stát na svém místě.

Z pohlednice náměstí Josefa II. pořízené před první světovou válkou se dá podle domů na západní straně náměstí a hudební školy na rohu Otakarovy oprávněně usoudit, že jde o významné náměstí a možná nové centrum Pražského předměstí. Dvoupatrové domy jsou z roku 1897, kdy hovorově Josefák, dnes Palačák, měl takovou šanci, ale postavením železničního pešunku se vývoj postupně zastavïl.

Hudební škola Matice školské z roku 1908 stačila ještě vylepšit vzhled náměstí. Hudební škola za vedení Bohuslava (1906 – 1918) a Otakara Jeremiášových (1919 – 1928) se stala pojmem nejen ve městě. V roce 1924 předala Matice školská hudební školu městu. Matice již vlastně dokončila úsilí, nebo přímo boj, za české školství. Byla republika a úřední řeč čeština. Obecní zastupitelstvo dne 19. prosince 1923 projednávalo převzetí hudební školy Matice školské a rozhodlo, že její majetek převezme k 1. lednu 1924. Název Česká hudební škola se poté změnil na Městská hudební škola. V roce 1933 na Česká městská hudební škola Bohuslava Jeremiáše.

Roku 1937 byl v Městské hudební škole Bohuslava Jeremiáše upraven koncertní sál, který již nevyhovoval akusticky. Dostal název Sukův koncertní sál Josefa Suka na paměť zemřelého mistra, který v něm přednášel před čtyřmi roky o svém uměleckém díle. Hudební skladatel a houslista Josef Suk, žák Antonína Dvořáka, žil v letech 1874 až 1935. Ve 30. letech 20. století bydlel ve škole ředitel Josef Beran s manželkou Františkou, služebná Emilie Medunová a školník Václav Tříska s manželkou Marií.

K 1. září 1961 byla hudební škola přejmenována na Lidovou školu umění (LŠU). Současně byla otevřena druhá budova hudební školy, tedy pobočka LŠU, v klášteře na Piaristickém náměstí, kam bylo nejprve přesunuto dechové oddělení, později klavír, podle potřeby se to měnilo. Taneční obor využíval tělocvičnu školy vedle a zkušebnu v divadle. Vznikl zde odbor literárně dramatický.

V roce 1970 chtěla hudební škola provést v budově pro provoz nutné stavební úpravy. Oznámila stavební záměr útvaru hlavního architekta města (zkratka ÚHA), což by nebylo nic mimořádného, ale odpověď mimořádná byla. ÚHA dopisem ze dne 24. června 1970 oznámil, že budova Lidové školy umění v Otakarově ulici přichází podle územního plánu v úvahu na demolici nejdříve za pět let, a tudíž se nepovolují stavební úpravy na budově, jen je množná větší údržba.

To byl bizarní územní plán, podle kterého se měla asanovat (tj. bourat) celá čtvrť od Otakarovy ulice k pešunku včetně části Palackého náměstí (také části ulic Lipenské, Jeremiášovy, Smetanovy, Nové, Skuherského atd., zabíhalo to až na Rudolfovskou). Asi by se ani moc, kdyby se hudební škola bourala, neprotestovalo, poněvadž platil pendrekový zákon. Naštěstí se územák v této čtvrti města nestihl realizovat. Po roce 1989 vznikla z Lidové školy umění Základní umělecká škola Bohuslava Jeremiáše s pobočkami v Rožnově, Lišově a Ševětíně. Osamostatnila se část LŠU v klášteře na Piaristickém náměstí, kde zůstala dechová sekce a obor literárně dramatický. Připojily se pobočky Čtyři Dvory a Hluboká nad Vltavou.

Samostatnou kapitolou by byl seznam významných absolventů školy, a čeho poté dosáhli ve svém oboru a pedagogové od Jeremiášů otce a syna po současnost.

Hodnocení článku je 90 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Archiv Jan Schinko

Štítky Drbna historička, Jan Schinko, hudební škola

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.