Dnešní díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko Žižkově třídě a tramvajím, které tudy jezdily. Víte, jak často jezdily tramvaje? A jakou měly maximální povolenou rychlost? Navíc se v dnešním díle dozvíte i o domech, které v Žižkově třídě stály.
Na snímku je hlavním motivem Schmerlingova třída v záběru z vysokého domu na rohu Žižkovy a Čechovy (Neuhaserův dům z roku 1898, dnes stojí v tom místě Pozemní stavby), ale zdá se, že fotograf čekal, až se dole budou míjet tramvaje. Naše pouliční dráha byla totiž jednokolejná a tramvaje se potkávaly na výhybnách. Tato výhybna měla v tom čase název U Třílvové ulice, později U Tří lvů.
Další výhybny byly na hlavním náměstí, na Wilsonově náměstí a Mariánském náměstí. Čas potkávání byl napřed 7,5 minuty, potom 6 minut. To bylo docela dobré, každých 6 minut jela tramvaj. Průměrně to vycházelo. Někdy se na trati něco vyskytlo, pročež byly na každé výhybně telefony. Podle vyjádření elektrické společnosti, která pouliční dráhu provozovala byl personál vybaven přesně jdoucími hodinkami.
Zde v Žižkově třídě měla tramvaj povolenou rychlost 15 km/hod., v ulici Karla IV. 12 km/hod. a v zatáčkách 6 km/hod. Ze vzpomínek tramvajáků vyplývalo, že jezdili na rovných úsecích na Pražské a na Linecké, když byl klid, rychleji. Asi 20 km/hod, frajeři i více. Ale přece jen, i když personál měl přesně jdoucí hodinky, výhybny zdržovaly. Nabízelo se řešení dvě koleje, na Pražské, Linecké, ve Schmerlingově třídě, připravované Nádražní a Pekárenské klidně, ale v Krajinské a Karla IV. těžko.
Radnice také šetřila. Když zde v prosinci 1908 projela první tramvaj, musela jet na dynamo, protože radnice váhala s elektrárnou, která byla uvedena do provozu na začátku roku 1909. Poslední tramvaj tudy jela 28. února 1950, kdy se potkávala s trolejbusy. Chvíli po únoru 1950 ještě jezdily manipulační tramvaje, které sbíraly staniční sloupky a odstraňovaly, co se dalo. Jen koleje léta ležely a čekaly.
Vpravo na snímku je část pohledného secesního domu, který si nechal postavit v roce 1910 Antonín Hlavín. Není doloženo, že by členitý štukový dekor byl podle Alfonse Muchy. Tedy Mucha to trochu je, ale asi o tom ani nevěděl. Za 1. republiky byla majitelkou domu Anna Hlavínová. Byl to hovorově zvaný lepší dům. Svědčí o tom společenské postavení nájemníků, kterými byli mimo jiné ředitel banky Hitschmann a manželka Emilie, lékař Reiter, továrník Rudolf Seidel a manželka Anna a soudní asistent Karel Hraše s chotí Rozálií. K tomu patřily služebné Marie Liedlová, Dobromila Šedová, Alžběta Vovsová a posluhovačka Alžběta Píchová.
Ale nebyl to nejdražší dům. Třetí dům zprava, vysoký třípatrový, si nechala postavit zámožná paní Kateřina Lamplová v roce 1886. V období 1. republiky to byl známý dům generála Brady a Antoniety Bradové. Tehdy byla Schmerlingova připravena stát se velkoměstskou třídou. Těžila z toho, že bývala výpadovkou do Vídně a komunikací ke starému nádraží. Jenže nepodařilo se, hlavní třídou se stala po roce 1908 Lannovka a do Vídně se jezdilo přes Třeboň. Navíc dnešní Žižkova je dost klikatá.
Na kolorovaném snímku na rohu ulice U Tří lvů je prázdný prostor. Stával tam renesanční dvůr, který měl na bráně vyobrazený biblický výjev – Daniel v jámě lvové. Zřejmě v té jámě byli lvi tři. Naposled byl ze dvora zbořen renesanční špýchar, obrysy špýcharu na zdi mateřince před kostelem sv. P. Marie Růžencové jsou ještě patrné. Dlouhá léta tam nic nebylo. Jen dřevěný plot s vylepováním plakátů. Až v roce 1986 se tam postavila jídelna pro dopravní učiliště.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
