Dnešní díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko Háječku. Jak to v něm vypadalo dříve? Na co všechno mohli lidé do Háječku vyrazit? A jak moc oblíbený byl Filmový festival pracujících, který se zde konal? I to se dozvíte v dnešním povídání.
Často se v současné době mluví o Háječku v tom směru, že by se s ním mělo něco udělat, zejména s hudebním pavilonem. Nebo jinak, že Háječek v aktuálním stavu není hoden svému věhlasu. Snímek ze dne 1. května 1959 zachytil májovou pouť na Krumlovských alejích v prostoru Háječku. Pravděpodobně jedna z posledních poutí v centru města. V dalších letech zanikly. Politické orgány se zaměřili na FFP (filmové festivaly pracujících). Tolerovaly ale lunaparky a poutě na Dobré Vodě.
Přitažlivé lokality v Háječku (byl prezentován za 1. republiky jako „Nejhezčí koutek města“) zanikly za německé okupace – loutkové divadlo, mělo průběžně 8 členů, malá ZOO, jezírko s klapajícím mlýnem, hudební pavilon, botanická zahrádka, později hvězdárna. Pavilon a čtyři schodiště do dolní části Háječku jsou postaveny ve stylu pozdnímu kubismu z roku 1925. V roce 1947 pověřila radnice československý svaz žen, zdejší odbor, aby Háječek opět zprovoznil.
V tom čase v dolní části ještě stály zbytky voliér, klece pro opičky a terária. Svaz žen začal na Háječku pracovat, ale v únoru 1948 a poté se to zastavilo. Někdy na konci roku 1949 se vynořil záměr uspořádat filmové festivaly pro pracující. Bylo to podobné i v jiných městech, řízeno z centra. Na jaře 1950 radnice rychle rozhodla, že v Háječku bude I. FFP. Dne 14. srpna 1950 se již promítalo.
Letní kino plochu Háječku zmenšilo. Dříve od roku 1946 také zimní stadion a později mrazírny, i když v místech ledové plochy bývaly předtím tenisové kurty. Zbytky malé ZOO se odstranily, jezírko a sousoší kozla s dětmi zarostlo, botanická zahrada také, za „plátnem“ se postavila školní jídelna a Háječek postupně ztratil prvorepublikové kouzlo. Faktem však je, že na FFP bývalo plno. Jednou údajně na jednom představení 3000 diváků (asi nadsazeno) a za jeden FFP až 50 000 diváků.
Průchod alejemi se snižoval. Za 1. republiky to byla promenáda s koncerty a procházkou k Schillerově parku (Šilerák), tam na kopečku stál altán, k restauraci Tivoli a ještě kousek dál k restauraci ostrostřelců na Střeleckém ostrově, kde mimo jiné se v létě hrálo velké divadlo (až asi 5000 diváků). Též cestou byla na pravém břehu Vltavy plovárna, druhá u vodárny. Na Střeláku měl sportoviště Orel.
O hudebním pavilonu a legendárním Háječku rozhodli v květnu 1925 tři muži činu – policejní komisař Bohuš Letovský, knihkupec Raimund Marek a kapelník vojenské hudby kpt. Ferdinand Bartoš. Kapelník na alejích několikrát už účinkoval a postěžoval si jim, že je hudba na alejích špatně slyšet. Není doloženo, kdo první zvolal „Postavíme pavilon!“ Neprodleně založili „Komité pro výstavbu hudebního pavilonu“ a dne 27. září 1925 byl pavilon slavnostně otevřen. Od Besedy na aleje vyjelo dětské květinové korzo, což byly automobily vyzdobené květinami. Brzy přibyla Kopeckého chata s loutkovým divadlem a ZOO. Tak začal Háječek.
Určitý potenciál má Háječek pořád. Plocha ale větší už nebude. Trochu tam stíní hranol elektráren e.on. Kavárna v pavilonu už byla za doby kavárníka a majitele restaurace, varieté a tabarinu Corso Jana Vaněčka na rohu Biskupské a Široké. Dnes je v Háječku nejspokojenější kolonie havranů.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
