čtvrtek 15. dubna 2021 Anastázie

DRBNA HISTORIČKA: Nástup a konečná autobusů se nacházely u hospod

Jan Schinko se v dnešním díle Drbny historičky podíval na téma autobusových zastávek. Víte, proč se nacházely hlavně u restaurací? A od jaké odjíždělo nejvíce linek? I to se v dnešním povídání dozvíte.

Hlavním motivem snímku byl asi členitý nárožní prostor mezi domy Kněžská 1 a Široká 2. Často opravované střechy, hmoty objektů, komíny a za plakátovou zdí mini dvorek. Malý patrový dům vpravo má čelní štít do Kněžské. Je to málo vidět, ale je na něm velký nápis RESTAURACE AUTOBUSOVÁ ZASTÁVKA. Tento název zde byl již v roce 1931. Hovorově to však bylo U Štrobů, předtím U Táchů a U Schwarzů podle hostinských. Zastávka, přesněji výchozí a konečná stanice dvou autobusových linek, se nacházela trochu vlevo na malém náměstíčku. 

Linka č. 14 vedla do Čakovce přes Litvínovice a Lipí, linka č. 15 do Brloha přes Koroseky a Českou Křemži. Opodál v Široké ulici u hostince U Kapra bylo stanoviště pro nákladní dopravu ve směrech Frymburk, Malonty, Německý Benešov, Nové Hrady a Stropnice. Ve městě bylo obvyklé, že nástup a konečná autobusů se nacházely u hospod. Z několika důvodů to bylo praktické. Zvláště pro hostinské.

Linky do Čakova, Pištína, Radošovic a směr Hluboká měly stanoviště před hospodou U Zelené ratolesti. Další U Brabců, U Chalupů (u nádražní pošty), U Zlaté husy a U Města Vídně. Nejvíce linek odjíždělo od hospody U Labutě na Senovážném. Tam stály také vlečňáky. Když šofér viděl, že autobus nestačí, zapřáhnul vlek. Na Senovážném po roce 1945 a krátce i po vzniku ČSAD bylo provizorní první autobusové nádraží. Na Senovážném se setkávaly autobusy, tramvaje (do roku 1950) a trolejbusy.

Klasicistní dům Autobusová zastávka v jiném provedení zde stál už před rokem 1561 za pasíře Jakuba Kulinga. V kupní smlouvě o prodeji domu je uvedena lokalita „proti lázni“. Vedla tudy ulička do Široké a naproti u hradeb byl objekt lázní a hradební věž zvaná Manda. V lázních dříve působila oblíbená lazebnice paní Manda (někdy uváděna jako Manye), vlastním jménem Magdalena Kozlovcová. Vyznala se ve svém oboru, vzpomínalo se na ní, až se jméno Manda přeneslo na hradební věž.

Stále to byl malý měšťanský dům, jehož cena se v 16. a 17. století pohybovala kolem 200 kop. Za majitelky Jany Nisslové po roce 1621 neplatil dům daně, čímž přešel do majetku obce. Roku 1636 dostal dům od obce Tomáš Aydet jen za 80 kop. Ten jistě daně platil. Prodejní cena v době barokní vzrostla z 300 zl. na 500 zl.

V roce 1904 je zde hostinským Jan Schwarz, po něm Matyáš Schwarz, Tácha a Josef Strob. Známý hostinský Josef Strob zemřel v roce 1934 ve věku 44 let. Léta poté to bylo stále hovorově u Štrobů. Je třeba vysvětlit, že tento Josef Strob nebyl vinárník Franta Štrop na náměstí. Výslovnost je podobná Štrob - Štrop. Totiž vinárník Franta Štrop byl znám jako krobián a jeho vinárna se nazývala U Krobiána.

Josef a Marie Strobovi zde bydleli, rovněž číšník Josef Kosatka. Také Hoffmannovi, masér Josef Hoffmann a masérka Alžběta Hoffmannová. Josef Hoffmann se na požádání dostavil k zákazníkovi do domu. Upravoval také kuří oka a špatně rostlé nehty. Podle střechy s krytinou ve stylu, co se sehnalo, se za hospodářské krize žilo, jak se dalo. V nevelkém domě bydlelo současné 16 dospělých osob,

Vlevo na snímku je vidět malá část domu v Široké 2. Dům má dost vysoký komín. Bývala tam prádelna a žehlírna Řezáčů, Randů a Volavků. V paměti ještě je, jak před domem se ve velkých rámech vypínaly záclony. Chvíli i po roce 1990.

Hodnocení článku je 92 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Archiv Marie Urbanová

Štítky Drbna historička, Jan Schinko, autobusová zastávka, hospody, Kněžská, Široká

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Alena Křížová

Rámy se záclonami pamatuji ještě za svého dětství.

čtvrtek, 8. dubna 2021, 15:48

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.