Čtvrtek, 15. dubna 2021, 16:00
Dnešní díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko justičnímu paláci a vorům, které pluly po Malši. Jak široké byly? A co všechno se na nich převáželo? I to se dozvíte v dnešním dílu.
Pohlednice z roku 1906, poslaná z digitálního archivu Vladimíra Kose pro doplnění voroplavby ve městě, představuje v té době nový justiční palác a současně vory vyskytující se na Malši. Odesílatel pohlednice s datem 30. července 1906 napsal na líc pohlednice tehdy aktuální rodinné záležitosti. Měl určitý vkus, že nepopsal soudní budovu a Malši. Z hlediska národopisu a rodiny jsou tyto informace zajímavé:
„Holky jsou v Písku již asi 10 dní. My pojedeme asi za týden na 2 – 3 neděle do Svinů. Po prázdninách budou zde volby. Potom Ti napíši referát o nich, nebo Ti pošlu noviny. Dnes odpoledne shořely zde dvě střechy v Plachého ulici. A jak Ty maluješ? Býváš s Krejčíků? Jak se jim vede? Pozdravuj je od nás. Přijmi od nás též srdečný pozdrav. Tvůj Popel.“ Jiná informace: „Piš brzy, nebuď jako ti ostatní Popelové, čiň výminku.“ Týkalo se to tenkrát rodiny Popelů ze Suchdola nad Lužnicí.
Vory plavené na Malši byly užší než na Vltavě. Šířka kolísala mezi 2,5 až 3 metry. U Červeného dvora se převazovaly na šířku 5 až 6 metrů, takže na této pohlednici by již měly být široké do 6 metrů a připravené na plavbu směrem k Přednímu mlýnu a dále na Vltavu. Knižně se používá termín „vory pluly“, ale voraři říkali, že plouli. Vpředu byl pramen, složený ze šesti vorů, o něco užší. Klády vorů byly dlouhé až 20 metrů. Celková délky pramene kolem 130 metrů. Delší také bývaly, i když byly zakázány.
Po Malši se také pouštěla z Novohradských hor polena. Na Vltavě končila polena v roce 1865 s odůvodněním, že se nedají usměrňovat a ohrožují lodě. Do Prahy dorazily vory průměrně za 45 hodin. Čas nebyl tak důležitý, protože závisel na stavu vody a počasí. Přepravoval se materiál a zboží, které se nekazilo. Trochu problém mohly mít hokyně, které vozily do Prahy potraviny a domácí zvířectvo, ale jistě si poradily, vezly třeba krmení.
Právě v roce 1906 bylo vypraveno do Prahy celkem 5 392 vorů. Na to, co se vezlo, bývala přesná evidence. V roce 1906 to bylo 81 149 p.m. kulatého dříví, 33 827 p.m. polenového dříví, 2 271 p.m. řeziva, 54 015 ks pražců a 29 552 ks chmelových tyček.
Vozila se také tuha a stavební materiál Na voru se udržoval oheň v ohništi na drnech a hlíně. Někdy se jelo i v noci. To musel být pramen vpředu a vzadu osvětlen.
Evidence dovozu potravin není v roce 1906 zjištěna, ale v roce 1908 už je přesná. Za rok 1908 dovezly hokyně Pražákůn na Výtoň ke Kopům 100 477 vajec, 345 hus, 805 kachen, 212 slepic, 3 090 párů kuřat, 73 q másla, 42 q brambor a 17 q jablek, švestek a černých jahod (borůvky). Počet dovezených ryb není zaznamenán. Ryby se vozily v haltýřích přivázaných na konci pramenu. Přivazovaly se u Rybářské brány, která stávala mezi Předním mlýnem a objektem městských jatek (za klášterem).
Poslední naložené vory jely do Prahy v roce 1947. Několikrát potom voraři – plavci postavili pramen a jeli pro filmaře. Původně se používal pro muže na voru termín plavec, poněvadž plavil dřevo. V polovině 19. století se nařídil právní termín vorař. Tehdy podle právníků plavec ve vodě plave, kdežto vorař je odborná obsluha voru. Toho času smetl v zatáčce Vltavy dlouhý vor zadkem hospodyni, která máchala pod Předním mlýnem prádlo. Byly z toho soudy. Obhajoba uváděla, že voraři povinně troubili. Vyhráli proto, že zraněná žena bezelstně řekla, že troubení slyšela, ale myslela, že se vyhnou.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Článek o vorech je zajímavý, ale nějak jsem tam marně hledal něco o Justičním paláci. Krom konstatování, že je na pohlednici a že p. Popel "projevil vkus" když nepopsal jeho budovu, tam o něm vlastně nic není.
