čtvrtek 17. června 2021 Adolf

DRBNA HISTORIČKA: V Kněžské 33 sídlil kartáčník, ale i módní salon

Dnešní díl Drbny historičky bude o domech v Kněžské ulici. Konkrétně o domu číslo 33. Co nebo kdo v něm sídlil? Právě o tom se dnes rozepsal Jan Schinko.

Na fotografii z roku 1928 je průhled od křižovatky Kněžská – Hradební na domy v Kněžské, které do roku 1762 patřily děkanství a kostelním otcům u sv. Mikuláše. Vpravo je vidět malá část domu restaurace a kavárny U Volbrechtů, za nímž je skryt rohový dům Hradební ulice. Vlevo ve stínu lze rozeznat objekt špalíčku. Domy v Kněžské zprava doleva mají dnes domovní čísla 33, 31 a 29. Za c. k. mezi válkami a částečně v socialismu měly čísla 29, 27 a 25. Domů je v ulici pořád stejně.

Podle Jaroslava Kubáka, který detailně zpracoval topografii města v letech 1540 až 1800, nejsou o domech č. 33 a 31 do roku 1762 žádné doklady o prodeji. Toho roku je děkanství prodalo soukromníkům. Dům dnešního č. 33 koupila Marie Magdalena Kölblová od děkanství a kostelních otců u sv. Mïkuláše za 489 zl. V roce 1785 měl dům od ní krejčí Josef Kölbl a jeho syn za 700 zl. V roce 1799 koupil dům od Kölblů za 2180 zl. Florián Key. Pravděpodobně byl dům s ohledem na nárůst prodejní ceny zhodnocen nebo přestavěn do klasicistní podoby, jaká je ještě v roce 1928.

Na snímku v prvním domě vpravo č. 33 s klasicistním průčelím a vysokým obdélníkovým atikovým štítem je nápis Rudolf Scheicher, kartáčnictví. Byl majitelem domu již před rokem 1895. Podle adresáře živností původně provozoval Rudolf Scheicher kartáčnictví a štětkařství v domě č. 28, tedy na protější straně ulice. Přihlášen tam byl také kartáčník Josef Jestřáb. V domě č 33 byl zatím nožíř a brusič Václav Kořínek. Po roce 1918 cukrář a perníkář Václav Lehečka.

Ve svém domě č. 33 je kartáčník Rudolf Scheicher ve 30. letech 20. století. Do domu se ještě vešel Nováčkův módní salon, asi krejčovství. Na pravý módní salon byl dům s kartáčnickým provozem malý, navíc se v něm bydlelo.

Ve Sterneckově ulici ve Wortnerově domě měl v té době kartáčnictví Antonín Scheicher, bratr Rudofa Scheichera. Antonín Scheicher byl absolvent obchodní akademie a pracoval v bance, potom na radnici. Poněvadž byl Němec, musel kolem roku 1925 z radnice odejít. Vyučil se pak u svého bratra Rudolfa v Kněžské kartáčnickému řemeslu a obchod a dílnu si otevřel ve Sterneckově ulici. Po roce 1945 pokračovala v kartáčnictví Julie Hertová. Kolem roku 1951 bylo zrušeno.

V roce 1932 byli v domě č. 33 (tehdy č. 29) přihlášeni Rudolf a Antonín Scheicherové, soukromnice Marie Scheicherová a Hermína Scheicherová, dále dělnice Kateřina Lehečková a vdova Josefa Ghezlová.

Jak pravilo dobové řemeslo: kartáčník vyrábí náčiní pro potřeby toaletní, domácí, hospodářské i průmyslové, sloužící k čištění, hlazení a leštění. Zhotovuje se ze štětin, z chlupů jezevčích, žíní koňských, z peří, brků, vláken, drátů mosazných i ocelových. Štětiny vepřů z krajů severních jsou lepší než z jižních. Dřevo se používá hruškové, jilmové, tisové, třešňové, také dub, buk, švestka, eben, mahagon a palisandr. Štětky na holení se vyráběly v dárkovém balení. V Kněžské se uživili tři kartáčníci.

Dům vedle vlevo č. 31 s nápisy Václav Kahuda, první realitní kancelář a obchod drůbeží a zvěřinou a klempířství Záruba, bude příště.

Hodnocení článku je 96 %. Ohodnoť článek i Ty!

Autoři | Foto Archiv Marie Urbanová

Štítky Drbna historička, Jan Schinko

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.