Jan Schinko se v dnešním díle Drbny historičky podíval na stavbu divadla. Jeho historie sahá až do roku 1763. V divadle se ale podle některých nedalo hrát a tak chtělo město postavit nové. To bylo bohužel nad možnosti radnice. Nakonec se ale podařilo a na konci prosince roku 1819 bylo otevřeno nové divadlo. Prvním představením byl Schröderův „Praporčík“.
Na snímku pořízeném po roce 1937 je hlavním motivem divadlo postavené v empírovém pojetí v roce 1819. Na pravém břehu Malše bočně u divadla stojí benzinové čerpadlo, které právě v září 1937 zde uvedl do provozu místní Autoklub. Foto je o něco pozdější, poněvadž se zdá, že už se jezdí vpravo. Na členitém objektu divadla je patrný průběh hradeb a hradební bašta Bílá.
Ve 20. století politici na radnici hlasitě plánovali stavbu nového divadla. Za 1. republiky, za 2. republiky, 3. republiky i za socialismu. Obyvatelé města a z okolí tomu vždy nějak uvěřili, protože na nové divadlo pořádali sbírky. Za socialismu prokazatelně třikrát. Největší nadšení bylo po válce v roce 1945, kdy se položil na Senovážném základní kámen. Dlouho se nic nedělo, až si lidi brali z něho cihly na památku a pak se kámen tajně v noci dovalil do Mlýnské stoky.
Je třeba připustit, že stavba nového divadla byla nad možnosti radnice. Předpokládalo se, že ministerstvo kultury uvolní peníze. Jenže nikdy neuvolnilo. V roce 1962, kdy tajemník KV KSČ nařídil na Mariánském náměstí bourat zdravé domy, oznamovalo ministerstvo přes banku, že peníze nejsou a nebudou, ale tajemník nedbal a řekl, že byla zahájena stavba nového moderního divadla.
Čtvrtek, 6. ledna 2022, 16:07
Dnešní díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko Staroměstské ulici a domu, který zde stál. Nad vchodem měl domovní znamení zelený strom a byl známý jako Čermákův statek. Díky tomu, že ve staré Staroměstské ulici bydlelo hodně dětí, chodily si do...
Historie našeho divadla nepřímo sahá až do roku 1763. V roce 1814 poslal divadelní ředitel Jiří Schwantroch na magistrát odvážný dopis, že ve stávajícím divadle, spíše kůlně, se nedá hrát. Ve hledišti se šoupaly prosté lavice. Herci se převlékali v hradební baště a po nekryté pavlači chodili na jeviště v boudě.
Původně v roce 1763 v tom místě radnice koupila spáleniště a postavila tam kůlnu pro skladiště různého materiálu, později piva z Velkého pivovaru naproti. Na nátlak krajského hejtmana hraběte Leopolda Berchtolda upravila radnice skladiště na divadlo. Po stížnosti na nevyhovující podmínky v roce 1814 chtěla radnice „skladiště“ jen opravit. Gubernium však opravu odmítlo. V tom čase zemřel purkmistr František Daudlebský ze Sternecku a novým byl ustanoven policejní komisař Vincenc Strandl, milovník divadla. Získal od gubernia povolení ke stavbě divadla nového.
Uvažovalo se o použití hradebních zdí, ale zůstala jen věž Bílá a linie hradeb. Vypsala se soutěž stavitelů, z níž byl vybrán Martin Schmidtschläger, stavitel divadla v Teplicích. Rozhodl o tom táborský krajský inženýr Pavlovský z Rosenfelderu, kterého si naše městská rada pozvala jako rozhodčího. Začalo se stavět v roce 1817. Později místní listy uvedly, že nad bývalou pivovarskou lednicí nalezla budějovická stálá scéna svůj útulek. Léta se tradovalo, že se lednice ještě používá. Herci tam po představení občas nějaký sud narazili (doloženo to není).
Divadlo bylo otevřeno dne 26. prosince 1819. Prvním představením byl Schröderův „Praporčík“. Martin Schmidtschläger postavil divadlo na tu dobu dobré, baroko už bylo pryč, vládl klasicismus. Po 100 letech již nevypadalo divadlo reprezentativně a bylo malé. Tenkrát v roce 1819 byly ovšem malé i Budějovice. Historii (200 let verbální zápas o divadlo) však má. Hodnotná je lokalitu u Malše, skoro jako Národní divadlo u Vltavy.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Bodaxe Kocour - Zcela určitě je to foceno po roce 1945. Divadlo dostalo zásach bombou při březnovém náletu spojeneckých letadel. Tady na té fotce je divadlo už opraveno. Původní bašta opevnění je o patro nižší a okna nad ní jsou zazděná. I střecha vypadá jinak než původně.
Fotka je nejdříve z dubna 1939, jak je v článku zmíněno už se jezdí vpravo. Škoda, že nejdou rozeznat směrovky na nároží a označení ulice, případně typ nákladního auta které stojí u Broukárny. celkově to může být i po válce. Po okupaci by asi byly docela rychle směrovky i označení ulice dvojjazyčné. U fotky ve větším rozlišení by asi šlo určit přesněji, z jaké doby to je foceno, Foceno to je zřejmě z budovy soudu, nejspíš z té nárožní věžičky.
