Jan Schinko se v dalším dílu Drbny historičky rozepsal o Staroměstské ulici. Na úvodní fotce vidíme ulici od školy směrem k hřbitovu. Víte, kde přesně byla hospoda Na Schůdkách? A kdy se zde začal stavěl slavný koldům?
Na snímku z roku 1950 je zachycena stará Staroměstská ve směru od vpravo vzdáleného staroměstského hřbitova ke staroměstské škole. Přesněji od domů Hrušků a Pfeiferů ke staroměstské škole, kde se ulice lomí, vlevo pokračuje do města (ke koldomu, postaven později) a vpravo do ulice Budivojovy. Tam za rohem byl patrový dům s hospodou Na Schůdkách. V prospektu na snímku stoj příčně brána do statku Holanských a úplně vzadu vyčnívá klášterní věž.
Je to rok 1950, kdy Hrušků, Pfeiferů a Hrachů a školník staroměstské školy (podle pamětníků pan Tomka) možná ještě nevěděli, že přijdou o domy. Koldům se začal stavět v roce 1958 a Jihočeský Krajský národní výbor definitivně rozhodl o demolici celé Staroměstské až roce 1964. Přidala se k tomu stará Pekárenská.
Přízemní dům vpravo se čtyřmi okny na průčelí z poloviny 19. století koupili dle kupní smlouvy ze dne 2. srpna 1904 manželé František a Marie Hruškovi od Františka Blažka st., Františka Blažka ml. a Rudolfa Blažka za 10 000 K. Hrušků měli zahradnictví, v další generaci byl Karel Hruška strojníkem. František Hruška st. byl v roce 1900 kandidátem pro volbu volitelů na radu říšskou 5. kurie. Volilo se tehdy dosti složitě, ale místní listy o tom rády informovaly a vysvětlovaly. V domě bydleli také Čtvrtníků, členka Sokola Anna Čtvrtníková měla přihlášenou živnost dámská krejčová. Ještě se vešel holič Ludvík Horák.
Další dům je patrový s osmi okny v patře ze 2. poloviny 19. století. Ve velkém domě bydlelo ve 30. letech 20. století až 11 rodin. Bedřich a Anna Pfaiferových koupili dům od Marie Gutwirthové pravděpodobně po roce 1918. Pfeiferů, následovala Růžena Pfeiferová, provozovali obchod se smíšeným zbožím či koloniál. Udělali si na obchodu výrazný portál. Léta v domě bydlela vdova Josefa Fišerová, která v roce 1946 žádala úřady o vynětí z opatření proti Němcům a získání čsl. státního občanství.
Jinak ve Staroměstské, kromě výjimek, bydleli Češi, z nichž někteří měli dědu, který ještě jezdil na vorech a šífech u Lanny. Podle Ludmily Šestákové byl obchod Pfeiferů v provozu ještě několik let po roce 1950. Šestáků měli šikmo naproti mlékárnu.
Za Pfeiferů domem stojí směrem ke škole přízemní dům s historickou polovalbovou střechou, který patřil včetně rozlehlé zahrady děkanství. V domě bydleli a provozovali zahradnictví Karel a Marie Hrachovi. Posledními nájemníci tohoto děkanského domu před rokem 1968 byli Bauerů. Výtvarně hodnotný dům byl asi v roce 1968 zbořen. Poslední v roce 1970 byla zlikvidována staroměstská škola. Na to, jak byla Staroměstská dlouhá, kolik měla domů, a přitom bylo málo času (lidi chtěli náhradní byty) musely buldozery a bagry pracovat skoro ve dne v noci.
Okresní konzervátor napsal k přestavbě Starého města v roce 1964, že doufá, že přestavba bude komplexní a bude dokumentovat vyspělost technickou i kulturní a uměleckou naší doby. Poltické orgány také používaly obratně termín „přestavba“ Starého města, ne likvidace Starého města. Připomínat Staré město se může, beztak nové královské město dostalo po něm své jméno.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
