V dalším dílu Drbny historičky se dozvíme něco o nádraží. Jan Schinko se podíval na historii autobusového nádraží, jak původně vypadalo, jaké s ním byly plány nebo k čemu sloužil prostor, na kterém teď stojí Mercury centrum.
Na snímku ze 70. let 20. století je zachyceno průčelí původního autobusového nádraží z 50. let. Bylo dřevěné, v přízemí zděné. Pamětníci ještě jsou. V roce 1985 bylo toto nádraží zbořeno a na jeho místě byla vyhloubena neobyčejně hluboká základová jáma. Ve městě se „povídalo“, že tam budou atomové kryty. Následně v letech 1986 až 1990 se zde postavilo nové autobusové nádraží s administrativní budovou. Letopočet MCMXC byl uveden na průčelí do Žižkovy třídy.
Nové nádraží s letopočtem 1990 však dlouho nevydrželo. Ještě se stačil zbourat novorenesanční dům na rohu Nádražní a Kasárenské, kde bývala pošta, obchody a firma Bloko na lišty a rámy. Podnik ČSAD tím získal pouze několik stání pro autobusy. Některé autobusové linky měly odjezdové stanice v okolních ulicích.
V roce 2002 se objevila studie, podle které se mělo zlikvidovat „nové“ nádraží z roku 1990 a postavit dopravně obchodní komplex s nádražím na střeše. Pak to šlo už rychle. Nádražní objekt 1990 se zboural před rokem 2005 a dne 1. dubna 2007 bylo autobusové nádraží na střeše Mercury Centra uvedeno do provozu. Podle ohlasů to bylo unikátní řešení. Japonci, jejichž země je technikou na prvních místech na světě, snad ještě nic takového neviděli, se šli s kamerami na naše nádraží na střeše podívat.
Komplex Mercury nepřímo navazoval na rozmach města v roce 1946. Tehdy tam byl volný prostor (po bývalém objektu YMCA, rezervovaný pro budovu ředitelství ČSD), na kterém účinkovaly cirkusy, lunaparky i se konaly dobytčí trhy) vybízející k využití. Radnice se k tomu postavila velkoryse. Plánovala zde postavit „Vzorkový dům“, něco jako v Praze veletržní palác, o šesti nadzemních patrech.
V domě měl být hotel a lázně, ve dvou patrech výstavy, na střeše restaurace. Dole obchody, jídelny a služby. V podzemí divadlo pro kabaretní scény a biograf. Před budovou stanice tramvají. Možná si radnice vzala velký úkol, totiž současně usilovala o nové divadlo na Senovážném a letecké linky do Prahy a na Slovensko, dálnici, všesportovní areál na Dlouhé louce, ale i tak by to nějak šlo, jenže začala hektická politická situace vrcholící v únoru 1948, po němž se nastupující politici dokonce popravovali i mezi sebou. Potom se veletržní palác a další potřebná zařízení včetně dětské nemocnice napřed nenápadně odložily a posléze zrušily.
Zděné přízemí s občerstvením a dřevěná stylová nástavba z 50. let vyhovovaly i v 70. letech. Předtím bývalo provizorní nádraží na Senovážném „U Labutě“. Z první republiky setrvávaly odjezdy autobusů některých linek od nádražní pošty, ze Široké U Kapra a hostinci Autobusová zastávka, od Zelené ratolesti, od Města Vídně apod. Centrální autobusové nádraží umístěné poblíž vlakového přineslo cestujícím časovou úsporu, také k tomu obchodní centrum Mercury s podzemním parkovištěm. Není ale přesněji doloženo, že by výše zmínění zvídaví Japonci po vzoru našeho nádraží na střeše nějak taková podobná v Japonsku stavěli.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
