Dnešní díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko domu číslo 1 v Novohradské ulici. Dříve tam sídlilo pekařství Prošků, které prodávalo prvotřídní karlovarské oplatky nebo domácí chleba. Našli jsme tam ale také módní salon, obchod s hračkami nebo galanterním zbožím.
Na snímku z let kolem roku 1970 stojí na rohu Novohradské silnice a Žižkovy třídy celkem běžný patrový dům ze 2. poloviny 19. století s nápisem „chléb pečivo“ do Novohradské a „cukrárna“ do Žižkovy. Obyčejný dům to ale není. Začínal zde mistr pekař Václav Proška a pekařským pomocníkem Václavem Švestkou. Po znárodnění se pekly oplatky v podloubí hereckých domů. Václav Proška pekl oplatky v licenci karlovarské firmy. Byly samozřejmě kulaté, to jsou dodnes, ale dole pod názvem Karlovarské oplatky bylo uvedeno PROŠKA (přesněji to není zjištěno).
Prošků pekli oplatky v Novohradské 1 v 1. patře. Pekli také výborný chléb. Syn pekařského mistra Václava Prošky odjel do Ameriky, kde začal péci české koláče a také oplatky, prosperoval, čímž si postavil na to továrnu. Pamětníků a zdrojů, jak to bylo, je málo. Liší se v čase, kdy Václav Proška ml. odjel. Pravděpodobně v roce 1968, kdy asi jako 45 – 50 letý odjel embéčkem s manželkou do Vídně a poté do USA. Peníze na auto jim dala matka paní Proškové.
Zajímavostí je, že sestra paní Proškové už byla v Americe dříve a provdala se za jistého Eisenhowera, což byl příbuzný presidenta USA. Dokonce si prý koupili v lokalitě Panenských ostrovů malý ostrůvek. To jsou místní drobné paměti, které se pomalu ztrácejí, ale pro město je trvalé, že se tady pekly prvotřídní „Proškovy Karlovarské oplatky“. Chléb byl též vyhlášený. Traduje se, že jiní pekaři si chodili k Proškům pro chleba. (Ale napodobit tento chléb se nějak nedařilo.)
Manželé Proškovi Václav a Anežka koupili dům po roce 1923 od krupaře Antonína a Barbory Podhajských. Vojtěch Podhajský, soukromník, byl odhlášen v roce 1928. Toho roku 1928 se v domě zařídil módní salon. „Dovoluji si ctěným dámám oznámiti, že dnem 17. září 1928 otevřela jsem závod krejčovský v Novohradské 1, v domě pana Prošky. Zhotovuji šaty, pláště a kostýmy. Vše dle nejnovější módy a dle nejnovějších vzorů francouzských a anglických. V úctě Leny Podlešáková.“
Hokynář Antonín Podlešák nabízel pravé znojemské okurky, zaručeně letošní, malé á Kč 152,- za bednu 8/5 litrů, střední á 142,- Kč. V části do Žižkovy bylo řeznictví Václava Poura, později Jana Nekoly a U Kadounů. Vešel se také fiakr Josef Martínek.V roce 1916, to ještě za Podhajských, do domu přesídlila Antonie Bucková z Prahy – Michle a otevřela si zde obchod koloniálním, galanterním zbožím a hračkami pod firmou Gustava Bucka vdova. Ještě toho roku obdržela telefonní stanici, na což byla z Prahy zvyklá. Do Novohradské měl Jaroslav Gabriel drogerii.
Na dobovém snímku je vedle vchodu do obchodu „pečivo“ přimalovaný šrafovaný obdélník. Tehdy Dům kultury ROH požadoval umístnit na nároží propagační skříňku kina Alfa, které se mělo v DK ROH otevřít, ale neotevřelo. Původní silnice z Vídeňské brány a dále Novohradskou je dost klikatá. Za Prošků zahradou a domy v Žižkovce tekla totiž Mlýnská stoka. Jeden čas stál Prošků dům na rohu Radeckého náměstí a Sokolského náměstí. Dům je pořád na svém, jen se měnili se politici.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.