Další díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko architektuře v Budějcích. Jaké styly u nás nenajdeme? A čím je zajímavý dům číslo 14 v Široké ulici? I to se dozvíte v dnešním textu budějckého historika.
Ve městě máme z hlediska architektury zastoupeny od gotiky, v našem případě od roku 1265, po současnost všechny slohy. Nemáme jen románský sloh a objekty z toho období. Něco zbytků románského původu by se našlo ve zdivu části staroměstského kostela. Nejbližší románská stavba je kaple na Hosíně, přiléhá ze zadu ke kostelu. V Široké ulici domem č. 14 z roku 1790 je zastoupeno slohové období zvané luiséz (Luis Seuze) z doby Ludvíka XVI. Podobně francouzský je i o něco mladší dům vedle v Široké č. 12. U obou domů byl zednický mistr, později stavitel Johann Habelsreiter, který v těch místech koupil straší objekty, co by zadní trakty domů na náměstí.
S velkou pravděpodobností je Johan Habelsreiter autorem této luisézní fasády. Nabízí se otázka, jak k tomu dospěl, když příklady v gotickém, renesančním a barokním městě neměl. Je množné, že jako tovaryš zednického řemesla vandroval po střední Evropě a dostal se i do Paříže. V Budějovicích si pak v roce 1790 postavil malý francouzský dům. Ale roku 1794 dům prodal. Původní starší dům zde koupil v roce 1788 od Petra Polzera za 770 zl. a nový prodal roku 1794 Petru Pinskerovi za 3000 zl.
Dům č. 12 si koupil Johann Habelsreiter již předtím v roce 1769 jako zadní trakt domu z náměstí od výběrčího kontribuce Alberta Strandla za 800 zl. Styl luiséz či sloh Ludvíka XVI. trval krátkou dobu mezi rokokem a klasicismem. Vyznačoval se množstvím štukových dekorací, zejména na průčelí domu. Dominoval i v interiéru, kupř. na nábytku. Může se připomenout, co můžeme vidět na průčelí:
Ornamenty, vavřínové a jiné věnce, festony, girlandy, zvlněné vlající stužky, mušle, voluty, meandry, boží oka, slunce, rozety, medailony, akanty, lotosové květy atd. Zdá se, že tvarované nadokenní římsy se nějak podobají francouzským vojenským čepicím. Pro město je to drobné lákadlo se tam podívat. Palác to ovšem není, jen malá ukázka tzv. copového slohu. Sám Ludvík XVI. skončil špatně v roce 1793.
V domě je dnes chvalně známá firma Bohumil Plojhar, knihařství, kartonáž, papírnictví. Knihařství založil v roce 1888 František Ployhar. Obchodní text z roku 1928: „Zakladatel a stálý majitel firmy František Ployhar, vyučiv se, pracoval v předních závodech knihařských doma i za hranicemi, po bohatých zkušenostech usadil se ve městě. Pracoval nejprve sám, pak s jedním dělníkem. V roce 1927 měl již 30 zaměstnanců. Vazby knih a kartonáž pro veškerý průmysl v jednoduchém i přepychovém provedení v cenách nejlevnějších. Naprostá solidnost je vedoucí zárukou majitele firmy, a proto požívá naprosté důvěry.“
Po roce stylu luiséz ještě ve městě doznívalo bujaré baroko a hravé rokoko přecházející do empíru (císařský sloh za Napoleona) a klasicismu. O Ludvíku XVI. se uvádělo, že se nejlépe cítil v zámečnické dílně a u tesařů. Jednou vyrobil pro Marii Antoinettu kolovrátek a čekal, že bude z dárku nadšená, ale nebyla, očekávala šaty a šperky. Kolovrátek pak komusi věnovala.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
