Jan Schinko se v dnešním dílu Drbny historičky rozepsal o posledním domu s podloubím v Plachého ulici. Víte, jak se domu v průběhu let říkalo? A díky čemu se na něm dochovala reklama?
Poslední dům s podloubím na západní straně Plachého ulice směrem k sadům má dnes číslo 25. Za 1. republiky to byl Klavírní dům, později Hudební dům a za socialismu byl dům znám jako „klavír O.Coufalík“. Na příční stěně domu (při pohledu od Mlýnské stoky) totiž zůstala léta reklama na omítce v podobě piána a jména O. COUFALÍK. Politici tudy moc nechodili, museli by pěšky, čímž se reklama zachovala. Jinak politické orgány firemní nápisy z 1. republiky nesnášely.
Původní gotický dům vyhořel v roce 1641 za velkého ohně ve městě. Do té doby se prodejní cena domu pohybovala mezi 200 až 250 kop. V roce 1647 dostal spáleniště od obce mlynář Mikuláš Cze za 70 kop. Nezačal ani stavět a spáleniště se zase dostalo do majetku obce. Až roku 1672 koupil spáleniště od obce knihař Petr Heinl za stejnou cenu 70 kop. Ten dům obnovil. Kolem roku 1824 byl dům upraven v klasicistním pojetí a v roce 1910 koupili dům Josef a Marie Krčmářovi.
Krčmářovi se sem přestěhovali v listopadu 1910 z Pražské 3. Josef Krčmář prodával piána, pianina a harmonia světových značek (Förster, Rösler, Petrof, Koch, Wirth. Erhrbach aj.) též vyráběl a ladil. Krčmářů měli dceru Annu která dosáhla významných úspěchů jako klavíristka. Zpráva z Jihočeských listů v červnu 1926:
„Krásný úspěch českobudějovické umělkyně slečny Aničky Krčmářové, 21 leté dcerušce majitele skladu pian. Absolventka mistrovské školy státní hudební konzervatoře v Praze obdržela letos při ukončení školního roku diplom tohoto ústavu. Posluchačka zcela mimořádných vynikajících vlastností hluboké hudebnosti, neobyčejné paměti, energie a inteligence. K tomu pojí se vynikající přednosti klavíristické, plný bohatě odstínovaný úhoz, vysoce vyspělá technika a průhledná plastika její hry učinily, že výkony její sólové či komorní byly z nejlepších, co jich kdy na ústavě bylo.“ Zřejmě Jihočeské listy citovaly z toho diplomu.
Ve 30. letech 20. století si slečna Anna Krčmářová vzala inženýra Otakara Coufalíka, který se stal nástupcem Josefa Krčmáře. Zakladatel firmy Josef Krčmář zemřel náhle dne 12. srpna 1932 ve věku 67 let. Otakar Coufalík byl víc inženýr technik, než hudebník. Nejprve pozměnil název domu Klavírní dům na Hudební dům, což umožnilo širší sortiment. Přibral výrobu a prodej mistrovských houslí. Otevřel si pobočný závod na Lannově třídě 13.
Po roce 1948 bylo do domu dosazeno Hospodářské družstvo, filiálka IV. Záhy však bylo družstvo zrušeno a provoz se začlenil do Průmyslového kombinátu města. Z perspektivního Hudebního domu se stala jen opravna pián. Podle pamětníků se syn a dcera Coufalíků, tedy vnuci Josefa Krčmáře, odstěhovali do Ameriky.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
