Dnešní díl Drbny historičky věnoval Jan Schinko českobudějovickému náměstí. Víte, jak bylo jednu dobu rozděleno? Po jakých stranách mohl kdo chodit, a kde byly vidět nejnovější módní kousky? I to se dozvíte v dalším textu budějckého historika.
Náměstí je od roku 1265 stále středem města, přestože se ve 20. století změnil poměr bydlících v neprospěch centra, většina lidí žije ve Čtyřech Dvorech a na náměstí se dostane jen když něco musí vyřizovat na radnici. Některá města totiž mají centrum mimo náměstí. Technický zakladatel města rytíř Hirzo vyměřil mimořádně velké náměstí. Karel Pletzer odhadoval, že na přelomu 13. a 14. století měly Budějovice postupně nejvýše 4000 obyvatel. Přitom za socialismu ve Zlatých šedesátých uvedla Jihočeská pravda, že při oslavách jednoho 1. máje bylo náměstí 66 000 lidí. Jindy to bylo 60 000 lidí, též údajně. Možná jich tolik nebylo (počítá se to orientačně podle toho, kolik osob na 1 m2), ale i tak to ilustruje velikost náměstí.
Není jisté, počítal-li rytíř Hirzo s tím, že na náměstí budou masné krámy, chlebové krámy, pranýř, studna, žernovy a sem tam dřevěný domek. Masné a chlebové krámy nařídil vyhodit z náměstí Karel IV. Pranýř musel ustoupit stavbě kašny se Samsonem. (Pranýřovat podvodníky se však muselo, takže chvíli pak stál před radnicí a potom za městem mimo hradby.) Na náměstí se občas přivalily Malše a Vltava.
Významné osobnosti, nejvíce panovníci, se vítali na náměstí, což bylo pro náměstí dobré, poněvadž radnice dělala, co mohla, aby se ukázala. Když měl přijet v roce 1895 císař Franz Josef, nechala na náměstí vybudovat prvně v historii bytelné chodníky (ještě dnes slouží). Za socialismu se stavěly tribuny a vybílilo podloubí.
Chodníky vyvolaly korzování. Na „kočičích hlavách“ to dost dobře nešlo. Za c. k. a 1. republiky se korzovalo jen tam a zpět po jedné straně náměstí. Strany byly rozdělené – české, německé, profesorské a pro vojáky a služky na severní straně. Příliš se to nemísilo, to by byl buml a místní noviny by to probíraly.
Na korzu vládla aktuální móda ve všech věkových kategoriích. Noviny se zaměřily i na úředníky a důstojníky ve výslužbě. Českobudějovické uvedly v březnu 1938 článek o módě s pozoruhodným závěrem: „Člověk by si mohl myslet, že penze zahladí veškeré stavovské hodnosti. Chyba lávky.“ Zřejmě bylo na první pohled vidět, kdo býval oficiál, vrchní oficiál, rada, vrchní rada, tajemník apod. Totéž signalizovaly jejich manželky prostřednictvím modes robes.
Za socialismu se chodilo kolem celého náměstí několikrát. Asi kolem 1970 končilo kočárkování s tím, jak se centrum vylidnilo. Jet ze sídliště s kočárkem na náměstí jen tak ukázat potomka. Náměstí bylo příležitostí pro politiky, kde mohli něco říci. Hovořili dost dlouho, ale celkem nic neřekli. Referáty byly pak v novinách. Sportovci se po postupu do ligy nebo úspěchu na mistrovstvích světa bujaře koupali v kašně.
Abychom si o náměstí moc nemysleli (myslíme), se mohou připomenout Japonci. Stalo se, že zaparkoval autobus za muzeem, vystoupili Japonci s fotoaparáty a kamerami, šli na náměstí, oběhli jej a zase spěchali k autobusu, nasedli a jeli pryč. Jan Neruda v roce 1890 obešel nejen náměstí, ale i okolí a v Praze napsal o tom fejeton. Stručně: Budějovice České mají líbeznost svou a jsou obklopeny vodou a zelení jako prsten skvostný.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Jak je ze snímku patrno, tak už tenkrát bylo na náměstí plno povozů a aut.
