V dalším dílu Drbny historičky se Jan Schinko podíval na oslavy Silvestra ve městě. Víte, jaký rozdíl byl mezi oslavami na venkově a ve městech? Nebo kde ve městě se organizovaly velké silvestrovské oslavy? I to se dozvíte v dnešním dílu.
Svátek zasvěcený sv. Silvestru není v kalendáři hned roku 0, zařídil se až ve 4. století našeho letopočtu, když v roce 335 n. l. zemřel významný papež Silvestr, který byl poté blahořečen. Jak se slavilo, nebo spíše první léta neslavilo, není spolehlivě doloženo. Doznívaly ještě pohanské oslavy slunovratu 21. prosince a v Římě se objevily první Vánoce roku 330 n. l. Za praotce Čecha se jistě mírně slavilo, pravděpodobně medovinou a strdím. Není vyloučeno, že v okolí hory Říp a kolem Mělníka se záhy začalo pěstovat víno (výhodné klimatické podmínky).
Koncem 19. století se již Silvestr u nás slavil. Trochu jinak na venkově, kde se chodilo do kostela modlit se za dobrou úrodu v následujícím roce. Ve městech byl kostel sice také důležitý, ale bujaré oslavy se konaly po hospodách, které postupně nestačily, čímž se zaplňovala náměstí a vymyslela se okázalá pyrotechnika.
Velké Silvestry organizovala Beseda. Může se připomenout zábavný program v domě Besedy dne 31. prosince 1897: 1. Balada o nešťastné žábě, mužský sbor, 2. Chňap, lap, klap, komické terceto s průvodem piana, 3. Nešťastný manžel, sólový výstup, 4. Koťátka, komické terceto s průvodem piana, 5. V neděli od půldne před divadelní kasou Národního divadla, sólový výstup, 6. Véna, sólový výstup, 7. Sezení městské rady, opereta pro mužské hlasy. Zejména zasedání městské rady pojato jako opereta mohlo být zajímavé. Vstupné 30 kr., začátek v půl osmé večer.
Po 1. světové válce se slavilo nejvíce, nejen na Silvestra, až si toho povšimly konzervativní Jihočeské listy s poznámkou, že by se mohlo také konečně začít pracovat. V malých hospodách hrál harmonikář, ve větších šraml (smyčce, harmonika, kytara), v restauracích orchestr, v Corsu také hlučný orchestr.
Snad právě z Corsa se zachovalo ústní „svědectví“. Jeden oficiál tam zašel na Silvestra na večeři. Kapela hrála naplno. Poptal se číšníka, jestli orchestr také hraje na přání hosta. Samozřejmě, co si bude přát, aby hráli? No, než dojím, aby hráli šachy.
Kouzlo mělo na Silvestra představení v divadle. Hrály se operety Polská krev, Netopýr, Ptáčník, Veselé paničky Windsorské aj. To i později ve Zlatých šedesátých a ještě později za režiséra Jiřího Menzla. V roce 1928 byla otevřena vinárna a kavárna Savoy. O velké přestávce prý někteří herci přebíhali v kostýmech ulici do Savoye se posilnit. V zákulisí se dodržoval alko silvestrovský pitný režim. V hostincích měli baviče, kteří vyprávěli anekdoty. Když jim došly, musel každý přítomný říci jednu anekdotu. To každý neuměl, někdo anekdotu „zvojtil“, ale i pro to bylo veselo.
Silvestr je vždy tak nebo tak proložen nápoji obsahující alkohol. V Kněžské ulici se vzpomínalo na obchodníka pana Maška, který se snad vždy opil. Jednou až tak, že na rohu Kněžské a Hroznové upadl a zůstal spokojeně ležet. Lidi ho chtěli zvednout, ale pan Mašek, vzdělaný člověk, odmítl, zvednul ruku a zvolal „Já jsem Bušek z Velhartic.“
