Další čtvrtek znamená další díl Drbny historičky. Jan Schinko se věnuje budějckému náměstí a soše Jana Žižky, která zde měla krátké působení. Na konci šedesátých let pak bez fanfár zmizela.
Dne 1. května 1955 se jako obvykle v těch letech slavil 1. máj – Svátek práce. Podle listu Jihočeská pravda se na náměstí shromáždilo 60 tisíc občanů. Nebyl to však shromažďovací rekord, protože v roce 1957 manifestovalo na náměstí údajně 66 tisíc Budějčáků. List Jihočeská pravda mohl počet lidí nadsadit, ale zase ne o tolik, abychom dnes zpětně nemohli říci, že na náměstí meškal skoro každý. Budějce měly kolem 65 tisíc obyvatel, nejmladší a nejstarší se asi nezúčastnili (nejmladší ještě neměli důvod a nejstarší už neměli důvod), někdo byl přespolní, takže to z určitým rozptylem vychází. Na snímku se stojí v pozoru, salutuje se, zřejmě se právě hrála některá z hymen. Hrály se totiž tři - česká, slovenská a ruská.
Zdá se, že v 50. letech 20. století bylo náměstí pořád plné. Když už nebyl zrovna k tomu účelu k dispozici 1. a 9. květen, svolalo se mírové shromáždění a slovně se bojovalo za mír. Dokončilo se Lipno a politici oznámili, že Lipno je hráz míru. Hodně plné náměstí bylo také v roce 1953 na tryzně po smrti Stalina a to podle Jihočeské pravdy 30 tisíc lidí a na tryzně Gottwalda 50 tisíc lidí. Kolik bylo na náměstí naštvaných Budějčáků dne 1. června 1953 poté, co vypukla měnová reforma, Jihočeská pravda neuvedla. Pozoruhodné je, že současně s údajně plným náměstím, byla fakticky nacpaná tribuna, politici se tlačili. Někteří se nevešli.
Je zaznamenána i manifestace při příležitosti návštěvy Brežněva v květnu 1961. Brežněv nebyl ještě tak nechvalně znám, ale již se vybarvil. Nejprve si prohlédl továrnu Koh-i-noor a potom něco četl na náměstí na tribuně. Kolem tribuny byli nadirigováni pionýři a ještě mladší děti ze škol. Nebavilo je poslouchat projev Brežněva, tak si povídali. Brežněv je překvapivě nerudně okřikoval, aby byli zticha. Ale třeba to byla pro děti zkušenost. Místo aby si někde hrály, stály na náměstí a řval na ně Brežněv.
Snímek z roku 1955 dokumentuje krátkou přítomnost jezdecké sochy Jana Žižky z Trocnova na náměstí před radnicí. Socha byla na zaplněném náměstí (jak jinak) slavnostně odhalena dne 6. října 1951 u příležitosti Dne československé armády. Byla to mohutná manifestace lidu spojená s vojenskou přehlídkou. Z Prahy přijeli mimo jiné náměstek předsedy vlády Fierlinger a ministr financí Kabeš. Za měsíc dne 6. listopadu 1951 bylo náměstí zase plné, to již se Žižkou. Slavilo se 34. výročí Leninem iniciované přepadení Zimního paláce v Petrohradu. V dubnu 1959 nebo před 9. květnem 1959 byl Žižka na koni z náměstí tiše odstěhován. Akce proběhla časně dopoledne, přihlíželo asi 100 lidí, kteří šli náhodně okolo.
Jezdecká socha byla osazena u kasáren na bývalém Radeckého náměstí v parku mezi ulicemi Žižkovou a Novohradskou. Výtvarně pečlivá práce sochaře Karla Dvořáka (nedožil se realizace, zemřel rok předtím) byla komponována pro Staroměstské náměstí v Praze. Potom se jako horký brambor nabízela městu Tábor, tam už ale jeden Žižka stál, a nakonec ji do Budějc „daroval“ ministr Kopecký. Umístění před radnicí, z několika hledisek nevhodné, si vynutil ministr Nejedlý.
Po hymnách začaly projevy, pak následovaly podle sekcí průvody kolem tribuny. Průvod skandoval různá hesla, většinou začínající slovy: „Ať žije…!“ Protože nad tribunou například visel portrét Lenina, volalo se: „Ať žije Lenin!“ Tribuna žoviálně mávala. Lenin ovšem ve skutečnosti ležel jako mumie v mausoleu. Podle svědků, když defilovaly kombajny, ozvalo se: „Ať žije kombajn!“. Tribuna nepostřehla jemnou jinotaj a velmi kombajnům mávala. Odpoledne se konala veselice na alejích.
Napsal Jan Schinko
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
