První trénink si pamatuju úplně přesně. Japonci při baseballu neskutečně fandí, říká Martin Mužík

Máš za sebou významný turnaj v Japonsku. Proč byla tahle událost pro Česko tak důležitá?
Je to největší baseballový turnaj, na který jsme se kvalifikovali poprvé v historii. Koná se jednou za čtyři roky, takže je to taková baseballová olympiáda. A turnaje se účastní opravdu největší profesionální hráči. 

Jaké jsou zpětně z toho turnaje pocity? Ty sis tam připsal poměrně velký úspěch…
Nevím, jestli si to vlastně vůbec už uvědomujeme, ale myslím že jsme udělali opravdu největší úspěch pro český baseball, jaký tady kdy byl. Splnili jsme si cíl, vyhrát jeden zápas ve skupině a udržet to místo do roku 2026. To se nám podařilo hned v prvním zápase s Čínou.

No a ten můj homerun přišel sám. Když by se kluci nedostali na mety, na které se dostali, tak by to nebylo tak významné. Takže je to zásluha celého týmu. 

Celkově ale musím říct, že jsme se všemi týmy hráli vyrovnané souboje. Myslím, že jsme tím i ukázali, že v Česku baseball umíme a patříme na do TOP 16 světa.

Baseball je pro mě sport, který frčí hlavně v Americe. Slyšela jsem ale, a i teď podle těch ohlasů, ho Japonci opravdu, ale opravdu milují. Jaké to tedy bylo, hrát u nich?
V Japonsku je spolu se sumem baseball sportem číslo jedna. Bylo to vidět na stadionu, když jsme třeba hráli právě proti Japonsku, tak byl ten stadion vyprodaný. 45 tisíc lidí. 

Oni celý zápas stojí, zpívají, fandí. Byla to neuvěřitelná atmosféra. Nic takového jsem nezažil. 

Jen na přípravu, kterou máme vždy před zápasem, se bylo dívat asi pětatřicet tisíc lidí. Když jsme skončili tak začali tleskat, z čehož mám ještě pořád teď husinu. A jsou neuvěřitelně pokorní, umí ocenit hru. 

Ty jsi na turnaj odjížděl z Austrálie, kde jsi taky hrál. Jak jsi se k tomu dostal?
Vlastně se to povedlo díky kamarádovi z Austrálie, se kterým jsem dřív hrál. Napsal mi, že hledají catchera, a já jsem do toho šel. 

Poslední roky jsem měl totiž takové dva velké sny. A to podívat se do Austrálie a taky do Japonska. No a vlastně díky baseballu se mi to povedlo všechno v jednom roce. 

Čeští baseballisté porazili na prestižním turnaji Čínu. Pomohl i Mužíkův homerun

Pátek, 10. března 2023, 13:53Sport

Čeští baseballisté zvládli premiéru na prestižním turnaji World Baseball Classic (WBC) a v tokijské skupině B porazili Čínu 8:5. Svěřenci kouče Pavla Chadima měli většinu duelu v Tokyo Domu pod kontrolou, po nepovedené šesté směně sice o bod...

A jaká byla Austrálie?
Tak určitě tam bylo větší teplo než tady. (smích) Ale ne, to je sranda. Je to krásná země, kterou jsem si užil. Baseball je tam na dobré úrovni, nehrál jsem v té nejvyšší, ale v té hned pod ní. Myslím, že to pro mě byla dobrá příprava na ten následující turnaj. 

Baseball v Austrálii se ale celkově podobá tomu evropskému. V Americe, ale vlastně i v tom Japonsku, je větší dravost. V Americe jsem hrál, když jsem byl ještě mladší, a tam se opravdu o to svoje místo musíš poprat. Každý se chce dostat do nejvyšší ligy. 

Jak ses vlastně k baseballu dostal? Protože tady u nás to, minimálně když si začínal, tak rozšířený a oblíbený sport nebyl…
Je pravda, že pořád častější je fotbal nebo hokej. Teď to bylo 20 let, co jsem začal hrát. Začínal jsem v roce 2004. Mamka pro mě tenkrát hledala sport, u kterého bych se vybil. No a mlácení do míčku se ukázalo jako správná volba. 

Dvacet let už je strašně dlouho. Pamatuješ si na svůj první trénink?
Úplně přesně. Přijel jsem na něj s mamkou a vítal nás tam Radek Drmota. Hned na první dobrou jsem si to zamiloval. A i když jsem měl během puberty období, zvlášť přes zimu, kdy mě to nebavilo, nechtěl jsem hrát v hale a podobně, tak jsem strašně rád, že jsem u toho zůstal. 

Udržela mě u toho určitě i reprezentace, ve které jsem od 12 let až vlastně do teď. 

Ty jsi ještě mladý, takže ta otázka bude znít asi trochu směšně. Ale po dvaceti letech kariéry, rekapituluješ si třeba úspěchy nebo neúspěchy?

Tak samozřejmě, jsem neskutečně vděčný za všechny úspěchy, kterých jsme se všemi týmy dosáhli.

Mrzí mě dvě věci. První je, že jsem nešel do Ameriky dřív, protože už jsem byl v té době starší než všichni ostatní kluci a bylo to znát. V Americe mají radši, když jsou ti kluci mladší a víc tvárnější, řekněme. A druhá věc je taky spojená s Amerikou, kde jsem neměl dost kreditů na to, abych se dostal na lepší školu tam. To mohla být samozřejmě šance dostat se do lepších týmů. Jinak ale nelituju ničeho.

Jak finančně náročný baseball vůbec je? Je to dostupný sport?
Není to tak hrozný. Ze strany klubů v Česku je tady velká podpora. Pokud chce člověk vlastní věci, tak ti stačí pálka, kopačky a bílé kalhoty. 

Myslím, že to není tak náročný jako třeba hokej, ale asi trochu náročnější než fotbal.

A dá se baseballem v Česku uživit?
V Česku se podle mě baseballem živí jen hráči, kteří sem přijedou ze zahraničí a pomáhají klubům. Je to jejich práce a jsou za to placení. Většina Čechů to dělá zadarmo, protože to máme rádi. Neznám asi nikoho, kdo by byl placený za to, že hraje. 

Ale třeba pro srovnání. V tom Japonsku jsme hráli proti klukovi, který bere asi 600 milionů korun ročně. 

Ale předpokládám, že časově náročné je to jako jiné sporty…
No tak z práce jdeš prostě pro baseballovou tašku a jdeš na trénink, který má třeba třikrát týdně. A pátek až neděle jsou zápasy. Na některé delší turnaje si bereš dovolenou… Ale jak říkám, máme to rádi…

Pojďme ještě rozebrat ty bílé kalhoty. Proč nosí baseballisté bílé kalhoty? To je obecně přeci pro sport celkem nepraktická barva, ne?
Je to pravda, znají to hlavně maminky dětí. (smích) Nevím úplně přesný důvod, ale je to podle mě proto, že se baseball bere jako gentlemanský sport. A ta bílá v tomhle vypadá prostě dobře.

Jaké máš teď plány? 
V pátek jsem se vrátil z Austrálie. Už tento týden začíná extraliga, takže mě čeká maraton zápasů, do toho jsou určitě nějaká reprezentační soustředění. A vrcholem sezony pro nás určitě bude Mistrovství Evropy mužů, na kterém se pokusíme získat první historickou medaili.