Ve slavné pivnici hraje na harmoniku. Lidé se rádi přidají, vypráví hudebník

Je půl sedmé večer a Masné krámy se postupně zaplňují. Za hodinu se do zvuků cinkajících půllitrů a hlasů lidí rozezní také harmonika. Nachystanou ji má osmačtyřicetiletý Pavel Vokůrka. „Většinou hraju tak dvě hodiny,“ usmívá se, když se rozhlíží po místnosti.

Ještě před tím, než začne vyprávět o vystupování v nejslavnější budějcké pivnici, je čas na vzpomínání. „Hraju od 12 let. Ve skříni ležela harmonika a doma všichni včetně maminky, babičky či strýce zpívali. Tak jsem se začal hudbě věnovat také,“ vypráví Pavel Vokůrka.

Ten chodil několik let do hudební školy, poté se začal věnovat zpěvu a později přidal také heligonku. 

U hudby nakonec zůstal celý život a procestoval díky ní kus světa. V 19 letech nastoupil na vojnu a poté se dostal i do kapely. Tehdejší uskupení Budvar Quintett začalo v 90. letech vyrážet do Evropy.

„Jezdili jsme do Rakouska, Německa, Belgie, Švýcarska, Itálie a dalších zemí. Jezdili jsme po festivalech. Po revoluci byli hlavně Němci a Rakušané natěšeni na naši českou hudbu. Kolikrát jsme jeli v pátek 700 kilometrů, odehráli jsme dvě až tři vystoupení a v neděli nás čekala cesta zpět,“ vzpomíná.

Výjezdy do zahraničí vyvrcholily v roce 2004 cestou do Spojených států amerických. „Jeden pán – sám hudebník a učitel hudby – si nás našel na internetu. Náš tehdejší kapelník to s ním domluvil. Dotyčný přijel do Čech ještě s jedním mužem. Objevili se v Žabovřeskách na posvícení. Líbilo se mu to a řekl, že nás tam musí dostat k nim do Wicnonsinu . Smáli jsme se tomu, ale nakonec jsme skutečně odletěli do Wisconsinu,“ usmívá se Pavel Vokůrka.

Pětice hudebníků nakonec objížděla americký Wisconsin, kde Jihočeši odehráli v průběhu jednoho týdne každý den jeden koncert.

„Hráli jsme pro Američany i naše krajany v češtině a něco jsme nacvičili v angličtině. V městečku Hilsboro jsme končili a na závěr jsme zahráli pro 500 lidí skladbu Ta naše písnička česká. Celý stan zpíval. To byl silný zážitek,“ vypráví s Vokůrka, který pochází z Jaronic, ale nyní žije v Ševětíně.

V Masných krámech vystupoval Pavel Vokůrka s kapelou ještě před povodněmi v roce 2002. Byla to oblíbená atrakce pro turisty z Německa a Rakouska, pro které měl navíc Vokůrka se svými kolegy připravený repertoár z cest na festivaly. Následovaly povodně a období, kdy pivnice nefungovala. Zhruba před pěti lety se Pavel Vokůrka do Masných krámů znovu vrátil.

„Většinou hraju zhruba dvě hodiny. Většinou tady jsou návštěvníci z Německa a Rakouska. Občas to jsou Slováci, Italové, Angličani či Maďaři. Jsem tu přibližně čtyřikrát do měsíce,“ shrnuje Vokůrka.

Ten vystupuje v prostorách pivnice většinou s pianovou harmonikou. Vystupování si užívá, zároveň ho mrzí, že se zpívání a hraní z hospod postupně vytrácí. Lidé proto podle něj postupně zapomínají řadu písní.

„Mohu ale říct, že jsou čeští hosté stále otevření, veselí, řada z nich se přidá a nestydí se. Je to pro ně zážitek,“ usmívá se Vokůrka.

V prostorách slavné pivnice má muzikant místo, kde se hraje nejradši. Občas chodí po Masných krámech a navštěvuje jednotlivé boxy. To mu ale není moc příjemné.

„Musím se uhýbat čišníkům, navíc mě lidé nevidí a neslyší, a tak musím hrát něco opakovaně,“ vysvětluje. Rád vzpomíná například na Vánoce, kdy hrál přes poledne od 11:00 do 14:00 a na závěr si hosté společně zazpívali Narodil se Kristus Pán.

Pavel Vokůrka žije řadu let v Ševětíně na Českobudějovicku, kde se se před nedávnem naplno pustil do oprav harmonik a akordeonů. Nástroje opravuje pro školy, kapely či jednotlivce. Lidí, kteří se tomuto řemeslu věnují, je totiž stále méně. „I přesto se ale heligonka vrací a například na Slovensku či v Česku teď zažívá obrovskou renesanci, to mě těší,“ dodává na závěr Vokůrka. Ten už 3. listopadu oslaví v Dubném 30. výročí kapely, která dnes neze název B-Quintett.