Středa 23. 4. 2025 | Svátek má Vojtěch
Konec srpna už od roku 2012 znamená pro nadšence hudby jediné – sbalit si batoh a odjet do Rumunska, konkrétně do oblasti českého Banátu, kde se už 14 let koná festival v jedné z tamních českých vesnic Eibenthal. Cesta je dlouhá, ale sama o sobě dobrodružstvím. Pro fanoušky Festivalu Banát je připravený už tradiční vlakový expres a nově také letadlo. Jak náročné je takovou akci zorganizovat, přiblížil pro Budějickou Drbnu šéf festivalu Štěpán Slaný.
Jak vznikl nápad uspořádat festival v Eibenthale? Jde o první takovou akci v českém Banátu?
Když jsme se někdy v roce 2008 dostali do oblasti českého Banátu, navázali jsme spojení s Člověkem v tísni, který v té době poskytoval asistenční program pro české krajany žijící v této oblasti. Díky nim jsme se dozvěděli, že už dříve pořádali podobné kulturní akce jako festival Banát v českých vesnicích Gerník a Svatá Helena. Někdy v roce 2010 jsme přišli s nápadem udělat vlastní festival ve vesnici Eibenthal a s Člověkem v tísni jsme se domluvili, že třetí ročník by tedy mohl proběhnout právě tam. Časem jsme ale zjistili, že to organizujeme sami a ta akce nám nějak spadla do klína. Trošku jsme ji proto předělali, dali jsme jí větší rozměr, přidali kapely a začali jsme to dělat maličko jinak. V roce 2012 to byl první ročník festivalu, který už byl pod naším organizačním týmem.
Hráč a manažer florbalového klubu, komunální politik v České Lípě a jeden ze zakladatelů kulturního a hudebního festivalu v Českém Banátu. V česko-rumunské vesnici Eibentál pořádá od roku 2012 se svými přáteli Festival Banát a provozuje zde penzion. Na festival dokázal vypravit vlak, který se stal největší speciální osobní výpravou v české i evropské mezinárodní železniční historii. Pochází z České Lípy, kde žije se svou ženou a dvěma dětmi. Je mu 42 let.
Když jste se rozhodl s kamarády uspořádat první ročník, muselo to stát hodně úsilí. Jak tuto akci přijali obyvatelé Eibenthalu?
Bylo to složité, protože jsme vůbec nevěděli, jak takový festival pořádat. Myšlenka to byla sice zajímavá, ale de facto jsme nevěděli, kde nabrat kapely a jak zajistit nějakou základní aparaturu, protože ta vesnice je dost specifická. Dřív všichni obyvatelé pracovali v dolech, ale v roce 2006 tam došlo k velké tragédii, při které zahynuli dva horníci. Od té doby se doly zavřely a všichni přišli o práci. Proto tam spolu s Honzou Dubnem a Tiberiem Pospíšilem od roku 2008 rozjíždíme takový turistický projekt kolem hospody U Medvěda. Eibenthal ale moc nebyl připravený na turismus. Krajani celý život pracovali v hornictví a podnikání pro ně byla obrovská novinka. A právě i kvůli tomu bylo pro nás těžké je přesvědčit, že kulturní a turistické akce mají být novým ekonomickým pilířem vesnice a je potřeba, aby s námi spolupracovali. První ročníky proto byly samozřejmě těžké, ale postupem času se nám vše podařilo a krajani se k nám začali přidávat. V dnešní době je pro ně festival Banát nejdůležitější akcí léta a pro některé rodiny se jedná o zajímavý příspěvek do jejich rozpočtů. Většina lidí je totiž přímo ekonomicky zapojená do festivalu tím, že nabízí služby nebo pracuje pod nějakým týmem.
K tomu se váže otázka, jak jste sehnal první kapely a jak probíhal jejich výběr? Kolik jich bylo na prvním ročníku? Jsou nějaké stálice, které se vrací každý rok?
Pro nás to ze začátku bylo těžké, protože jsme vůbec nevěděli, jak na to a první kapely jsme doslova ukecávali, aby u nás hrály zadarmo. Toho se dodnes držíme a i tak se nám každý rok hlásí třeba 300 kapel, které by chtěly přijet. První rok přijelo asi 15 kapel, ale podařilo se nám sehnat velká jména jako Mňága a Žďorp a Divokej Bill, kteří nám pomohli namotivovat hudební prostředí. Většina kapel by se ráda vrátila nebo se nám vrací, ale musíme myslet i na to, abychom trochu obměňovali obsazení. Kapely musí počítat i s tím, že třeba dva dny čekají na své hudební vystoupení, takže ve svém volnu chodí na jiné koncerty nebo vystupují a hrají pro lidi různě po vesnici. To dělá náš festival autentickým.
Neděle, 16. června 2024, 10:00
České vesnice v rumunském Banátu zasáhla ve čtvrtek večer ničivá bouře doprovázená silným větrem a kroupami velikosti ping-pongových míčků. Krupobití trvalo pouze pár minut, ale napáchalo velké škody. Oblastní charita Hodonín proto vypsala sbírku na...
Když si člověk hledá informace o festivalu v českém Banátu, dozví se, že se jedná o poklidnější akci, než jsou lidé zvyklí z jiných festivalů. Myslíte si, že právě tento přístup vás odlišuje od klasických mainstreamových akcí?
Určitě. Je to i trošku záměr, protože my na mainstream nemáme a náš festival bude sám o sobě vždy víc alternativní. A samozřejmě pro tu oblast je důležité, aby sem jezdili lidé, kteří mají úctu a respekt k místním tradicím a krajině. To se týká i samotných kapel, u kterých chceme, aby byly nějakým způsobem společensky vyprofilované a aby u nich byl předpoklad, že přivezou chytřejší publikum, protože festival už není jenom o hudbě, ale také o mluveném slově. Pořádáme přednášky, besedy, sportovní turnaj, nabízíme výlety. To jsou věci, které nás profilují někam jinam.
Začali jsme původně jenom s jedním pódiem a jak jsme postupně zlepšovali podmínky festivalu, tak jsme přidávali další stage. Také jsme pořád vymýšleli nové věci, aby lidé jen neseděli a nečekali na večerní hudební program.
Zmínil jste kulturní program, který vedle hudby nabízíte. Jedná se o různá vystoupení a představení vámi domluvených hostů a také místních občanů. Bylo to tak od začátku, nebo jste na tento nápad přišli postupně? Zapojili se místní sami od sebe?
Byla to naše myšlenka. Začali jsme původně jenom s jedním pódiem a jak jsme postupně zlepšovali podmínky festivalu, tak jsme přidávali další stage. Také jsme pořád vymýšleli nové věci, aby lidé jen neseděli a nečekali na večerní hudební program. A protože je ve vesnici kulturní dům Kamín, rozhodli jsme se v něm uspořádat první besedu a najednou jsme zjistili, že mluvené slovo je fajn v tom, že si lidi mohou odpočinout od hudby. Chodit tři nebo čtyři dny jen na hudební vystoupení může být pro někoho už moc, takže kdo chce, může si to proložit i něčím jiným. Začali jsme zvát na festival zajímavé cestovatele, například Ladislava Ziburu. Postupně jsme začali zvát i další známé tváře jako je Janek Rubeš, Honza Tuna nebo Karel „Kovy“ Kovář. I díky nim jsme se dostali o něco víc do povědomí českého publika. Máme to ale docela promíchané, snažíme se zapojit i krajany, kteří jsou ale už spíše ve službách, protože festival se pro ně stal ekonomicky hodně důležitý.
Když se bavíme o místních, jak se vyvinul jejich pohled a přístup k této akci během let?
Z celé vesnice vím asi o 2 lidech, kteří s tím mají problém a nezapojují se, ale většina festival a další kulturní akce podporuje. Vesnice byla původně hornická a jeli tam nonstop různé malé hospody, kam horníci chodili, o víkendech pořádali oslavy a bály, takže měli opravdu kulturní život. My chceme, aby Eibenthal byl moderní a zajímavý pro mladé rodiny, aby se sem lidé vraceli a měli lepší život. Vše samozřejmě děláme s citlivým přístupem k přírodě a architektuře, k místním tradicím i potenciálu vesnice.
Letos se bude konat už čtrnáctý ročník festivalu. Kde vidíte největší posun?
Největší posun byl určitě v roce 2017, kdy se nám podařilo vypravit vlak. Tím jsme tehdy nahradili autobusovou dopravu. Byla to šílená akce, pracovali jsme na ní téměř dva roky a podařilo se nám vypravit nejdelší osobní vlak v západní v Evropě. Šlo o přes půl kilometr dlouhý expres, který se nevešel skoro na žádné nádraží a měl kapacitu 1 270 lidí. Loni jsme dokonce nasadili parní lokomotivu a letos první festivalové letadlo, které poletí z Prahy do Bělehradu. Bylo to nás zajímavé sledovat, jestli se nám to podaří, šlo o výzvu pro nás samotné.
Nabízíte několik možností dopravy. Ať už každý svým autem, společně autobusem nebo vlakem a nově i letadlem. Při cestování například autobusem jsou zahrnuty i výlety po okolí a lidé tak mají více možností poznat místní kulturu a lidi. Jak těžké je to na organizaci?
Letošní přípravy jsou trochu logistická hra, protože náš vlak končí jízdu 50 km od Eibenthalu a my tak musíme na převoz do vesnice sehnat autobusy. Letos je vypravujeme dokonce o týden dříve pro zájemce, kteří si chtějí projít stezku českým Banátem a také je použijeme na dopravu cestujících z letiště a zase zpět. Takže se snažíme vše poskládat tak, aby všechno sedělo. Nejtěžší je ale zajistit převoz pro všechny lidi z vlaku, protože na to potřebujeme víc jak 20 autobusů a sehnat je v rumunské oblasti je velmi těžké. Už jen samotný přístup do vesnice není pro autobusovou dopravu úplně uzpůsobený, takže uvidíme, jak to celé zvládneme.
Pro návštěvníky festivalu je připraveno několik forem ubytování včetně domovů místních obyvatel. Je o tento druh přespání velký zájem? Jak se k tomu stavěli vesničané dřív a jak dnes?
Mít dobré sociální zázemí a dobře se vyspat je na podobných akcích velkou výhodou. Kdo spí v Banátu na posteli, je král. A protože je o ubytování u místních velký zájem, celé jsme to předali trhu. Zjistili jsme, že se spousta rezervací v dnešní době dědí a na festival jezdí lidé, kteří jsou už dlouhodobě domluveni s krajanem, se kterým se spřátelili, a ubytování u nich berou jako takovou návštěvu u prarodičů. Některá místa na přespání ale přece jen držíme povětšinou pro kapely, starší návštěvníky festivalu nebo pro případ, že by přijel nějaký politik. Ale na začátku, v roce 2012, jsme měli k dispozici asi jen 30 lůžek, přičemž polovina byla pro nás a zbytek pro ty nejodvážnější. Postupem času ale krajani zjistili, že to ekonomicky funguje, a že když těch lidí ubytují víc, dají jim najíst a třeba jim prodají i suvenýry, tak si přijdou na zajímavé peníze. To byla inspirace a motivace pro ostatní, aby šli touhle cestou.
Festival se vyznačuje svým propojením s místní komunitou. To může napomoct i k bližším vztahům, ale i k obohacení povědomí o místních Češích. Pomáhá tento festival nějakým způsobem i tomuto kulturnímu a historickému propojení?
Eibenthal je 4 kilometry dlouhá vesnice v údolí a chybí v ní náves, na které by se lidé scházeli. A najednou, když tamtudy prochází stovky fanoušků, tak krajani jsou moc rádi, že se mohou zastavit s někým novým a popovídat si. Myslím si, že i pro Čechy to může být obohacující, dozvědět se něco z historie a jak to v těchto krajích chodilo třeba za Ceaușesca.
Rumunsko je sice v Evropě, ale mnoho lidí v něm nikdy nebylo a nic moc o něm neví. Jsou lidé při příjezdu hodně překvapeni? Vzpomínáte na vaši první návštěvu Rumunska?
Když jsem se do českého Banátu dostal poprvé, to bylo v roce 2005 nebo 2006, tak jsem si říkal: „Ty jo, jedu do Rumunska, to bude hustý“. A opravdu jsem byl překvapený. Rumunsko je země, kde není problém se volně pohybovat, kde mají krásnou přírodu a lidé jsou neuvěřitelně srdeční. Festival pomáhá k tomu, aby se lidé nebáli jet se svou oblíbenou kapelou do země, o které si myslí úplně něco jiného, než jak to vypadá v reálu. Lidé, kteří na festival přijedou, najednou zjistí, že je to úplně pohodová země a příští rok si tam třeba vyrazí sami na vlastní pěst.
Jak vůbec vypadá běžný život v českém Banátu?
Ta situace se velmi proměnila. Dřív šla drtivá většina obyvatel od 15 let pracovat do dolů a už od 45, 50 let byli v důchodu. Takže ve spoustě oblastí ještě dnes žijí lidé z hornických důchodů. Protože se ale doly zavřely, tak se mladí lidé museli adaptovat na novou situaci a začali více studovat. Teď je pro ně důležité, aby si v Eibenthale nebo na jiných českých vesnicích našli nějakou zajímavou práci, která je bude inspirovat, motivovat, bude je bavit, a samozřejmě, aby si vydělali nějaké peníze, což je v dnešní době velmi těžké. My se pro ně snažíme vymýšlet a vytvářet pracovní místa, která by tomu procesu mohla pomoct. Takže je to o tom, že v té oblasti musí vznikat taková poptávka, která naláká mladé, už vystudované lidi zpět do svých vesnic, kde by se mohli usadit a navýšit populaci v českém Banátu.
Na kolik se proměnila turistická atraktivita českého Banátu? Dříve se jednalo především o formu agroturistiky, dnes do českých vesnic míří i „bohatší klientela“.
Český Banát se na zájem turistů začal připravovat nejjednodušší cestou. To znamenalo nalákat do vesnic české baťůžkáře, aby tam utratili peníze. V dnešní době jich ale už není tolik, takže je potřeba se začít dívat trošku dál. V tu chvíli ale přichází největší problém, že mnoho služeb v českém Banátu není legálních. Proto je třeba, aby se krajani přizpůsobili a založili si vlastní podnikatelskou činnost, což je ale spíš pro ty mladé rodiny než pro nějaké staré babičky, které pronajímají jeden pokojík. Na druhou stranu je to možnost pro mladé, kteří se sem vracejí a zakládají zde rodiny. A to, že se tyto kraje více otevřou modernímu světu, přiláká novou klientelu. Například za kovidové pandemie, kdy byly uzavřeny hranice, sem začalo jezdit hodně Rumunů, kteří byli nuceni se přeorientovat na dovolené v tuzemsku.
Kdyby se mě někdo zeptal třeba před 15, 20 lety, tak řeknu, že některé vesnice nepřežijí. Ale myslím si, že v dnešní době je Eibenthal trochu inspirací pro ostatní vesnice.
Na základě tohoto vývoje, jaká je podle vás budoucnost českého Banátu?
Kdyby se mě někdo zeptal třeba před 15, 20 lety, tak řeknu, že některé vesnice nepřežijí. Ale myslím si, že v dnešní době je Eibenthal trochu inspirací pro ostatní vesnice. Že to jde, ale je nutné pracovat s potenciálem vesnice a hledat ve svých zdrojích. Nemá cenu přinášet tam nějaké převratné novinky, ale být přirozený, mít respekt k tradicím a přírodě. Například my jsme zpřístupnili všechny možné výhledy a stezky pro turisty. České vesnice v Banátu si do budoucna můžou vydělat právě na autenticitě. Takže si myslím, že ta oblast se může stát zajímavá tím, že se sem budou stahovat lidi hledající klid.
Jaká je v tento moment podpora českého Banátu směrem z České republiky?
Na tyto účely máme Ministerstvo zahraničí, které podporuje krajany v cizině. Podporu má i místní školství, kde momentálně působí tři čeští učitelé, kteří se starají o udržení jazyka a kompasu na Českou republiku. Zbytek je tak nějak na nás, co my dáme a s čím jim pomůžeme. Zpočátku byla samozřejmě potřeba materiální pomoc, ale z dlouhodobého hlediska jsou lepší rozvojové projekty.
Kdybyste mohl v pár větách pozvat lidi na letošní ročník, na co byste je nalákal?
Letos můžu asi s klidem říct, že to bude nejlepší ročník, co se týká programu, protože se nám podařilo dostat na festival velká jména jako je skupina Tata Bojs, která je pro mě naprosto srdečná. Dlouho jsem o ně usiloval a nakonec se mi je podařilo přesvědčit. Přijede i kapela Zrní, která je populární hlavně u mladších a alternativní scény, a taky skvělí rapeři PSH, kteří jsou už legendou. Těšíme se také na předpremiéru filmu Česká srdce Banátu v režii Jiřiny Šimkové a jejího týmu o životě a budoucnosti našich krajanů v této oblasti. A vzhledem k tomu, že máme i letadlo a máme vlak, tak věříme, že to bude ročník, který pro nás bude v mnoha ohledech nezapomenutelný.
Chceš nám něco sdělit?Napiš nám
