Máme zájem si na vesnicích vybudovat komunitu, říká brand manager Pardála Zdeněk Filip

Jak jste se dostal do Budějovického Budvaru?
Bylo to trochu zajímavé. Čuchnul jsem k marketingu už na střední škole, kde mě bavily reklamy a hrál jsem si s nimi. I skrz mou kapelu. Budějovický Budvar byl pro mě srdcovkou a chtěl jsem tam dělat na marketingu. Dostal jsem se na vysokou školu, kde jsem marketing studoval, přitom jsem pořád po Budvaru pokukoval. Ale když jsem školu dokončil, volné místo tam nebylo. Nějakou dobu jsem dělal marketing pro jednu energetickou společnost prodávající zemní plyn a elektřinu. Shodou okolností jsem se před dvěma lety do Budějovického Budvaru dostal na výběrové řízení. Na tom jsem sice neuspěl, ale následně mi volala marketingová ředitelka, jestli bychom se nemohli sejít.. Pak už to bylo hodně rychlé. (úsměv)

Co se za ty dva roky u značky Pardál změnilo?
Před Pardálem jsem dělal brand managera pro značku Somersby. Do toho jsem navíc dělal marketing pro všechny značky Budějovického Budvaru v obchodních řetězcích. Až teprve později se mírně pozměnil marketingový tým a mně bylo nabídnuto místo brand managera Pardála. Vůbec nad ničím jsem nepřemýšlel, protože to je moje krevní skupina. Tam jsem doma.

Předpokládám, že to pro vás šlo ruku v ruce s tím, jak jste dělal marketing své kapele...
Ano, ale nejen to. Jezdil jsem s kamarády po klasických vesnických zábavách od nějakých třinácti čtrnácti let, protože jsme to měli i v rodině. Jsem na tom odkojený. Ty lidi znám a dovoluji si tvrdit, že vím, jak je oslovit. Dětství jsem hodně trávil na vesnici a ta mi přirostla k srdci.

Byl pro vás přechod od značky Somersby k Pardálovi snadný?
Řekl bych, že ano. Většina kamarádů, které znám, hrají v kapelách, jezdí na motorkách... S nimi já jsem pořád v kontaktu. Dělat pro „své“ lidi marketing, je pro mě stokrát jednodušší, když k nim mám blíž. (úsměv)

V čem je náročnost vašeho povolání?
Je to hlavně o tom udržet myšlenku a koncept jako takový. Protože Pardál budeme pořád ladit, jak to děláme už od roku 2007. Ladili jsme název, ladili jsme pivo jako takové, ladili jsme výběh... A Pardálovi je dnes už vlastně deset let, jelikož v roce 2006 se to všechno začalo dít a v roce 2007 přišel na trh. Potřebovali jsme ale nový impuls. Řekli jsme si, že to musí být něco, co bude lidi bavit a nebude v pivním světě tak obvyklé. Je fakt, že někdo se může vyladit čtyřmi pivy rychle za sebou a bude mít dost. (smích) Ale dohodli jsme se, že vezmeme kus naší kočky - pardála - a zkusíme ho vyladit na sobě. Tak vznikl vocas.

Ještě než se k té kampani dostaneme. Pardál je teď určen lidem na vesnicích? Města nejsou cílovou skupinou?
Není to úplně takhle. Míříme hlavně na vesnice a menší města, nechceme úplně cílit na velkoměsta, tam prostě Pardál není doma. Máme spíš zájem si na vesnicích a v malých městech vybudovat komunitu. To gró našich pijáků je na klasické vesnici. Ale samozřejmě se nebráníme jakémukoliv smysluplnému trhu.

Projevuje se to i v prodeji Pardála?
Asi ano. Snažíme se více komunikovat  na menších prodejnách, děláme s nimi soutěže... Nevykašlali jsme se na ty velké, ale jelikož víme, že naše cílová skupina chodí více do menších prodejen, tak jsme se rozhodli prodej podpořit tam. Už to není o kobercovém náletu, ale o vytipovaných prodejcích, kteří jsou naší značce blíže.

Za těch deset let se k Pardálovi přidal i Pardál Echt. Najde si své zákazníky?
Echt je naší vlajkovou lodí. Snažíme se ho všude komunikovat. Echt je prostě stejný hit jako ostatní jedenáctky. Sami to vidíme u meziročních nárůstů prodeje, které se pohybují kolem čtvrtiny.. Myslím si, že se nám ho povedlo i chuťově vyladit. Je to více hořké pivo oproti výčepnímu, on Pardál celkově patří k těm hořčejším pivům. Vyladilo si to 327 pijáků, že ho tak chtějí. Jedenáctka je echt hořká. (úsměv) Výborně se pije a dávám si ji s chutí. (smích)

Jak se vybíralo těch 327 ladičů?
Vybraly se zajímavé hospody v Jihočeském kraji a vybrali se v nich takoví ti největší „mačové“ a „vůdci smečky“. Oslovili se s tím, jestli nechtějí ladit výrobu nového piva a vytvořit si ho tak pro sebe. Oni byli nadšení a nějaký půl rok jezdili do Budvaru, testovali, ochutnávali, psali posudky, věnovali se tomu ve velkém. Za to jim patří obrovský dík. Bez nich bychom si tady asi nepovídali.

Připomněl jste, že Pardál se od roku 2007 pořád ladí. Ať už to bylo pivo, výběh a tak podobně. Bude tomu tak i nadále?
Určitě! Pardál se ani nemůže přestat ladit. Celková strategie je postavená na ladění, takže my teď ladíme sami sebe. Máme vocasy, ladíme zábavu a pojedeme velkou řádku akcí... A pořád bude co ladit. (úsměv) Teď třeba na závody fichtlů ladíme mašinu.

To je vlastně pravda. Kde se zrodil ten nápad mít vlastního řidiče na tyhle závody?
Seděli jsme s naší agenturou Chilli Production, která s námi jezdí podobné akce, a bavili jsme se, co netradičního by se dalo vymyslet. Tak vznikl ten nápad účastnit se závodů fichtlů. Po chvíli jsme přišli s myšlenkou á la Top Gear, takže teď máme vlastního řidiče, kterému říkáme Šneg. Je to sranda. (úsměv)

Šneg už jeden závod odjel. Jak se umístil?
Skončil dvaadvacátý. Účastnilo se přes padesát jezdců, takže na první vystoupení v takové konkurenci úplně super! Na začátku se nám porouchala mašina, proto celý tým sháněl součástky. Bylo to celkem zajímavé. (smích) Ale naladěno jsme měli dobře! Minimálně atmosféru. (úsměv)

Pokračování rozhovoru o nové kampani Pardála přineseme v následujících dnech...