Mezi 137 soutěžními posádkami, které se v právě dnes, v pátek 18. května, odpoledne vydají na trať populární, už 46. Rallye Český Krumlov, bude také jednatřicetiletý jezdec Petr Štěpánek s navigátorem Michalem Cibulkou. S Hondou Civic VTi, kterou zdobí číslo 72, bude dvojice bojovat o co nejlepší umístění ve své kategorii i v celkovém pořadí. „Chceme svou kategorii vyhrát,“ odhodlaně tvrdí Budějčák Petr Štěpánek, který si před dvěma lety splnil svůj velký sen. Usedl za volant závodního auta. Další sen přišel na řadu loni, jezdec měl premiéru na krumlovské rallye.
Jak jste se dostal k motorsportu a do závodního auta?
Je to dlouholetá vášeň. Asi před deseti lety jsem se stal součástí Rallye Český Krumlov. Nejdřív jsem byl členem pořadatelského týmu, stával jsem u trati a dával bacha, aby všechno bylo v pořádku, aby nikdo nevstupoval kam nemá a podobně. Takový ten klasický pořadatelský pěšák jsem byl. Postupem let jsem měl na svých bedrech při rallye dění na budějckém výstavišti. A já přitom pošilhával po závodním autě. Táhlo mě to za volant. A předloni jsem si splnil sen, usedl jsem do soutěžního auta a začal závodit.
Kde jste si odbyl soutěžáckou premiéru?
Bylo to na rallysprintu v Pačejově na Klatovsku. Na parádní jednodenní soutěži kousek od Strakonic.
A závodění vás zcela pohltilo.
Lapilo mě to dokonale. Zúčastnil jsem se od mého prvního startu seriálu jednodenních podniků, Český Krumlov nyní bude mým jedenáctým závodem. Ten nejedu poprvé. Tuhle skvělou soutěž jsem jel už loni. A to jsem si splnil další životní sen. Krumlovská rallye je mojí srdeční záležitostí.
Absolvoval jste už jedenáct soutěží. Vzpomenete si ještě na svůj první ostrý start?
První závod? Na ten, když si vzpomenu, tak si říkám, jak jsem takhle děsně vůbec mohl jet. Hrůza.
Jak jste na tom teď? Považujete se už za zkušeného jezdce?
Automobilový závodník je celoživotním učedníkem. Člověk se pořád učí a zdokonaluje se ve věcech, které jsou v autě potřeba a bez kterých se neobejde. Třeba napsání itineráře, který děláme při tréninkových jízdách, to je alfa a omega závodění. Ten, kdo si v rallye umí dokonale napsat rozpis a má dobré ruce a nohy, dokonale jezdí. Právě tohle rozhoduje o těch desetinách.
Ale bez parťáka v kokpitu auta, spolujezdce nebo-li navigátora, by to nešlo.
Přesně tak. Navigátor je vlastně očima jezdce, čte při závodě rozpis, který společně s jezdcem vytvořil. A jezdec mu bezmezně věří. Jede vlastně podle toho, co mu spolujezdec čte. Je hodně důležitý.
A máte dokonalého parťáka vedle sebe?
Jak jsem řekl, bez takového člověka by závodit nešlo. Při svém premiérovém startu vedle mě seděl a navigoval mě velezkušený Jiří Venuš. To bylo hodně fajn, moc mi na začátku pomohl. Poté mě navigoval kamarád z Českého Krumlova a spolujezdec, který se mnou jezdíval pak, dostal placenou nabídku, což se neodmítá. Takže jsem se zase poohlížel dál po navigátorovi a našel jsem Romana Švece, který se mnou jezdí seriál rallysprintů. Ale při Rallye Český Krumlov ke mně usedne Michal Cibulka. Budeme mít premiéru.
Ale stejně, tím nejdůležitějším parťákem je vaše závodní auto. V jakém vy předvádíte na soutěžních tratích své umění?
Je to Honda Civic. Není sice nejmladší, ale je stále krásná a dobrá. Je to dokonalé auto. Závodíme ve třídě 9, což jsou skoro sériové vozy, jen s minimálními úpravami, o obsahu do 1600 kubických centimetrů. Takže nic silného, ale dravci to jsou, a i s takovými auty se dá skvěle závodit. A já si to v hondě rozhodně užívám. Mám ji pronajatou od Petra Koláře ze Zlína, Kolář racing, který se mi s týmem skvělých mechaniků o auto stará jak při soutěžích, tak ho i připravuje na závody. Zajišťuje komplet servis a catering.
Jasně, že kdyby byla možnost jezdit v lepším autě, bral bych to. Sním o tom řídit soutěžáckou čtyřkolku, je to oproti dvoukolce úplně jiné kafe. Ale to je hodně drahá záležitost. Automobilové závodění je finančně velice náročný sport. Ale já jsem rád, že jezdím, takže nelituji takové investice. Tenhle sport se mi dostal pod kůži a potřebuji ho k životu.
Co vám tenhle koníček dal? A je něco, co vám vzal?
Nebudu mluvit o tom, co mi vzal, už jsem říkal, že je to finančně náročné a také časově, ale to se nepočítá, protože to má člověk hodně rád. Je to koníček, nebo vlastně kůň. A dal mi hodně. Třeba zkušenosti, které získávám za volantem soutěžního auta, jsou k nezaplacení. Různé situace jako řadový řidič rozhodně řeším jinak a mnohem lépe. A dal mi také spoustu přátel, kamarádů a poznal jsem díky závodění hodně zajímavých míst. A mám haldu zážitků.
Jakými letošními výsledky se můžete pyšnit?
Zatím to celkem jde, v šampionátu rallysprintů jsme v průběžném pořadí momentálně první, ale v jednotlivých závodech, ve dvou odjetých, jsme byli vždycky druzí. Takže máme co zlepšovat a doufám, že už co nejdřív staneme na stupínku nejvyšším. Takže se ale rveme o vítězství v tom našem šampionátu.
Říkal jste, že krumlovský podnik je pro vás srdeční záležitostí. A jedete vlastně doma. Je to výhoda?
No to nevím, jestli je právě tohle výhoda. Spíš naopak. Snad i možná je to právě ještě horší. Všichni mi říkají, vždyť to tady znáš, tak to se ti snadno pojede. Ale ono to tak není. Navíc, každý vás před závodem hecuje a říká, tak jsem na tebe zvědavý, doufám, že se ukážeš a podobně. Já si pak musím poskládat myšlenky, srovnat si všechno pořádně v hlavě a především se soustředit jen a jen na jízdu, na to, co je v autě a na trati. Jak se říká, když cvaknou pásy, tak se nesmí myslet na nic jiného, než na spolujezdce. Soustředit se musím jen na něj. Je to hodně o psychice, v autě musí být klid a pohoda, aby se dosáhlo maximálního výkonu. Ale zase na druhou stranu, když je někdy možnost a já se stačím mrknout do diváků a vidím tam známé, kamarády, jak třeba tleskají, tak mě to těší. A když se někdy dá, třeba jim i mávnu.
Na kterou erzetu krumlovské rallye se vyloženě těšíte nebo naopak, kterou byste nejradši vynechal?
Hodně rád mám rychlostní zkoušku Malonty. Byť je nejtěžší z celé krumlovské soutěže a jednou z nejtěžších erzet v celém českém šampionátu. A je sakra dlouhá, měří třiadvacet kilometrů. Je to pořádná porce, člověk si už po čtrnáctém kilometru říká, už aby to skončilo. Ale je fakt krásná. Střídají se tam povrchy a takový průjezd vsí Malonty, ten se člověku nikdy nezají. A těch lidí na návsi, ta spousta diváků vytvoří pokaždé fantastickou atmosféru. Nemohu říct, že bych některou rychlostku vyloženě neměl rád.
Ale hodně se těším také na budějcké výstaviště. Tam je to specifická vložka, možná si leckdo řekne, krátká jen tříkilometrová sranda, ale ono to tam není taková legrace. Je to speciálka, na které se nedá vyhrát, ale dá se na ní strašně rychle prohrát. A hlavně ta novinka noční, ta bude zajímavá. Obzvlášť pro nás, kteří jezdíme jednodenní soutěže, tak za tmy často nezávodíme. A do večerní vložky najednou máte na kapotě obrovskou kapli, přes kterou skoro nevidíte, byť toho světla na trasu dává fakt hodně. A na tohle se já se také těším.
Splnil jste si už dva velké sny. Usedl jste do závodního auta, postavil jste se na start krumlovské rallye. Sníte ještě o něčem?
Třeba usednout do WRCéčka, to by panečku bylo něco. A závodit s tím „velkým autem s těmi velkými kluky.“
S jakým cílem vyrazíte na start 46. ročníku Rallye Český Krumlov?
Chci vyhrát kategorii a překonat tak loňský výsledek. Celkově jsme minule byli dvaačtyřicátí a ve své skupině druzí. Od loňské krumlovské rallye jsem už ale zase najezdil nějaké ty další kilometry a s nimi si zase víc věřím, víc věřím autu a tak si určitě i víc dovolím.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
