V dalším díle seriálu Den s… jsem se tentokrát vydala na noční směnu. Mým dalším „zaměstnavatelem“ byla totiž městská policie. Už při domlouvání jsem věděla, že mi nebude hrozit žádné nebezpečí, protože mými parťáky byli muži zákona.
Nástup byl v deset hodin večer (v tuhle dobu se už sice většinou vidím v posteli), ale po kávě se mi oči rozsvítily jako lampy a já jsem mohla směle nastoupit do noční služby. Když jsem přijela na parkoviště městské policie, kde na mě čekali „parťáci“, věděla jsem, že na tuhle službu hodně dlouho nezapomenu. První výjezd měl být na rušení nočního klidu, z toho nakonec sešlo. Chlapi pro mě totiž měli mnohem akčnější záležitost.
„Pojedeme se podívat do jednoho ze squatů. Mimochodem máš na to skvělou obuv, (bylo teplo, tak co bych se pařila v teniskách, nasadila jsem sandálky). Jestli budeš mít špinavé nohy, tak do auta nepůjdeš,“ prohodili kolegové s úsměvem.
Cesta na místo trvala zhruba 15 minut. Squat je totiž nedaleko centra. Rozhodně to nebylo místo, kde by byl jeden stan a pár špinavých matrací. Bylo to spíš takové malé stanové městečko. Všude špína, rozházené a rozbité flašky od alkoholu, rozebraná jízdní kola, osoby bez domova a v neposlední řadě rozjedený meloun. Za normálních okolností bych na něj měla chuť, ale po tomto zážitku si ho asi dlouho nedám.
Podobných míst je po Budějcích několik. „Víme o nich a máme přehled o tom, kolik lidí se tam přibližně pohybuje. Jsou to především narkomané a osoby bez domova. Poměrně často mezi nimi nacházíme osoby v celostátním pátrání, nebo odcizená jízdní kola. Pokud je na kole výrobní číslo, tak se snažíme prověřit, jestli není v databázi. Při kontrole těchto osob strážníci zároveň zjišťují, zda nepotřebují lékařské ošetření. Jsou to konzumenti drog a nežijí zrovna v ideálních podmínkách. Pokud na někoho zraněného narazíme, poskytneme mu první pomoc a přivoláme záchrannou službu,“ popisuje tiskový mluvčí městské policie David Štýfal.
Zjištění takového místa nahlásí strážníci na magistrát. Město následně místo vyčistí. Nikde ale není napsáno, že tam squat nevznikne znovu. Každopádně návštěva tohoto místa byla pro mě trošku šokující. Možná za to mohla tma, možná nepořádek, který by se tam dal přehrabovat vidlemi, nebo možná pohled na lidi, kteří měli stejnou šanci jako ostatní a promrhávají ji tím, že berou drogy.
Podle kluků jsem zažila spíš takový klidnější večer. Objeli jsme pár kontrolních bodů a řešilo se spíš několik případů rušení nočního klidu. „Bývá to většinou od desáté hodiny večerní do půlnoci. Týká se to především rodinných oslav. Tyto případy se řeší většinou v klidu. Hlídka přijede a opravdu kolikrát stačí domluva. Nad ránem se většina stížností týká nepořádku, který vzniká před restauracemi. Je to především práce s opilci, kteří svůj stav nezvládnou a zůstanou někde ležet,“ řekl mluvčí.
Při projíždění městem jsme s hlídkou na jednoho takového muže, který na první pohled přebral, narazili. Byl to starší pán, který se urputně držel svého růžového kola. Musím přiznat, že pohled na něj byl opravdu veselý.
Hlídka během služby zažívá ale i úsměvné situace. Strážníci například při jedné z pochůzek natrefili na muže, který šel nakoupit pivo. Od strážníků se dožadoval toho, aby ho zavřeli. Jeho důvodem bylo společné soužití s tchýní. Podle jeho slov už to opravdu nedává a radši půjde dobrovolně sedět.
Noční směnu zajišťují po městě turnusové hlídky. Na centrum jsou čtyři hlídky po dvou. Na Máji se pak pohybují dvě dvoučlenné. Hlídky přes den spíš řeší převážně dopravu, v noci se to obrací a dopravy je minimum. Má směna skončila v jednu hodinu ráno. „Noc, kdy se nic nestane, je pro nás dobrá noc,“ uzavírá David Štýfal.
Foto Jana Kroneislová
