Blokař Cunea Jakub Veselý: „Jihostroj může vyhrát i podruhé“

Jakube, jaká byla cesta z Itálie do Budějc?

„Byla dlouhá. Ale jsme zvyklí cestovat po Itálii na delších trasách autobusem, takže pohoda. Jelo se nám dobře, u nás ani tady není sníh, ten byl jen v Rakousku, kterým jsme projížděli.“

Dorazili jste sem o den dříve, z jakého důvodu?

„Přijeli jsme o den dříve asi kvůli tomu, že jsme jeli přímo z ligového zápasu ve Veroně. Takže spíše to bylo z praktického hlediska. Bylo asi snazší to takhle spojit než se vracet na letiště a odtud do Prahy.“

A není to spíš kvůli tomu, že máte po domácí porážce z Jihostroje respekt? Nechtěli jste se jen lépe připravit na českého mistra?

„Určitě respekt máme, když jsme prohráli 0:3. Možná byl náš dřívější příjezd ovlivněn i tímto faktorem, ale nevím to jistě. To je spíš otázka na našeho manažera.“

Líbí se vám v Budějcích? Z vašeho působení v české soutěži město znáte, už jste tu provedl spoluhráče?

„Zatím jsme toho moc neviděli, na nějaké procházky nebyl čas, protože pršelo. Dnes jsme se byli projít jen po náměstí, klukům se tu líbí. Uvidíme, jestli třeba po zápase bude chuť a čas na něco většího. Domů letíme až ve čtvrtek, tak třeba něco ještě stihneme.“

Když jste působil v české lize, odehrál jste poměrně dost zápasů i pod Černou věží. Jaký máte vztah  k Budějcím?

„Vždy jsme tu v play off s Libercem prohráli, takže nic moc. Těším se, že bych tu konečně mohl vyhrát s Cuneem.“

Už jste se tu setkal s vašimi soupeři z Jihostroje? S některými oblékáte stejný dres v české reprezentaci, už jste probírali středeční duel?

„Ještě jsem se s nimi nebavil, pořád máme nějaké videorozbory a přípravu. Takže ještě nebyl čas. Možná se  potkáme až na tréninku v hale, tam si asi popovídáme.“

Jak probíhá příprava Cunea za zápas s Jihostrojem? Co bude na domácí tým platit?

„Probíhá neustále. Náš statistik nám dává dohromady videa, které nám ukáže a vysvětlí taktické pokyny. Jinak máme normálně tréninky v hale. A co bude platit na Jihostroj? To nevím, to nám teprve řekne statistik. Italové mají zcela jiný systém rozboru, takže nedokážu dopředu říct, co nám trenéři naordinují.“

Jak podle vás utkání dopadne? Bude vyrovnané?

„Minule, když k nám přijely Budějce, jsem tipoval, že vyhrajeme 3:1 nebo 3:0 a prohráli jsme. Takže teď už tipovat nebudu, chci jen vyhrát.“

V Itálii jste proti Jihostroji nemohl nastoupit kvůli zdravotním problémům, nyní to s vámi vypadá jak?

„Měl bych nastoupit v základu, takže se moc těším. Hrát doma v Čechách, navíc Ligu mistrů proti Jihostroji, to je paráda.“

Jaké je hrát s takovými borci, jaké v týmu máte? S olympijskými vítězi, mistry světa...

„Je to těžké. Konkurence je velká, navíc smějí hrát za jeden tým v italské soutěži jen čtyři cizinci. A nás je tam takových sedm. Takže můžu říct, že je to docela boj o triko. Ale máme takovou dohodu, že budu hrát zápasy Ligu mistrů a v lize malé procento zápasů. Tady v Itálii je to jiné než ve Francii. Jak tady ti hráči působí v Itálii dlouho, každý má spoustu zkušeností a každý se vám snaží radit. Tenhle vám řekne jednu věc, tamten druhou, takže je těžké se soustředit na hru. Jsem třetí nejmladší, je to pro mě nová role, na kterou si musím zvyknout.“

Dávají starší spoluhráči najevo, že jsou v týmu hvězdami?

„Dávají najevo, že mají zkušenost. Mají vybudovanou pozici, kterou já ještě nemám. Teprve si tam zvykám, rozkoukávám se, navíc do italštiny teprve pronikám.“

Co je za vaší jedinou letošní porážkou v domácím prostředí, kterou vám uštědřil Jihostroj?

„Měli jsme nějaké vnitřní problémy, které už jsou, doufám, pryč. Jihostroji ale tehdy vyšel zápas parádně, zato my jsme hráli profesorsky. A když se Budějce dostaly do laufu, už jsme je nemohli zastavit.“

Nyní už si dáte pozor?

„Uvidíme. Ale tohle se nám někdy stává. Máme sklony k takovým výkonům, já ale doufám, že koncentraci a pozornost udržíme od začátku až do konce.“

Před posledními dvěma zápasy v základní skupině Ligy mistrů máte postup téměř jistý. Jaké máte cíle v této soutěži?

„Máme cíl postoupit ze skupiny. Když vyhrajeme s Jihostrojem 3:0, jdeme jistě z prvního místa. Tedy když Unterhaching uhraje dva sety s Poitiers. Přes play off bychom pak rádi postoupili až do Final Four, kde bychom se měli pokusit uhrát nějaký dobrý výsledek. Stejné cíle, tedy jen ty nejvyšší, máme i v italské lize.“

Z tříletého angažmá jste zamířil do nejlepší evropské ligy, ale původně jste měl namířeno do Modeny. Jak to tedy s vámi bylo?

„Původně jsem z Francie přestoupil do Modeny. Jenže tam vyhodili trenéra, který si mě do týmu přivedl. A ten nový si dotáhl zase své hráče, a tak jsme ve spolupráci s manažerem upekli tento přestup. V Modeně jsem mohl hrát, protože tam se zranili blokaři, ale tady jsem v lepším týmu. Ale jestli je to lepší pro mě? Je to tak padesát na padesát. Jen čekám na svou šanci.“

Jaká je italská Serie A, nejkvalitnější soutěž Evropy?

„Liga je vyrovnaná a má dvanáct týmů. Z toho osm z nich je na podobné úrovni, můžete s nimi kdykoliv prohrát, zvlášť venku. To se nám třeba povedlo naposledy ve Veroně, která je osmá a porazila nás 3:2. Jsme ale v tabulce třetí, takže zatím pohoda. Prohráli jsme jen s Maceratou a Trentinem u nich doma 2:3. Ještě nás čekají odvety doma, takže máme dobře rozehráno.“

Vaše žena je rovněž velmi kvalitní hráčkou volejbalu, je v Cuneu s vámi?

„Hraje v Chieri pár kilometrů od Turína. Teď v posledním zápase dostala po delší době šanci v nejvyšší soutěži a po pěti balonech si přetrhla lýtkový sval. Takže moc veselá není.“

Jaké je žít v italském městě pod Alpami?

„Když neberu volejbal, tak je to dobré. V týmu totiž není tak kamarádské prostředí jako všude jinde. Vše je více profesionální, takže mezi sebou nemáme takové vztahy jako třeba v Čechách nebo Francii. Ale žije se tam krásně. Vidíme na zasněžené hory, lidé jsou přátelští, fanoušci výborní. Chtělo by to jen více hrát.“

Které angažmá bylo nejlepší? Liberec, Francie nebo Itálie?

„Každé angažmá má své plusy a mínusy. Ať už ohledně peněz, kolektivu, lidí kolem... Ale nejlepší byla asi moje poslední sezona v Liberci. Pak jsem měl ale chuť jít do zahraničí, tak jsem zamířil do francouzského Sete. Druhý a třetí rok ve Francii jsem byl moc spokojený. Měli jsme mladý tým, výbornou partu, dařilo se nám v lize i v poháru CEV. V Itálii se mi moc líbí, život je pěkný, volejbalově se zatím ale rozkoukávám.“

Jihostroj má nejlepší fanoušky v české soutěži, jací jsou ti vaši?

„Jsou dobří. Chodí podle atraktivity soupeře, takže když přijede Trentino nebo Macerata, přijde i šest tisíc lidí. Na Budějce přišly tenkrát asi tři tisíce. Máme i pár skalních fanoušků, těch je asi sto. Jezdí i na zápasy venku, sem do Budějc ale asi nevyrazí. A jestli přijedou, budou vidět. Říkají si Blue Brothers, někdy jsou i sprostí, třeba fanoušci Trentina je nesnášejí. Žádné násilí, ale nadávají přes celou halu.“