Jan Ciglbauer: Věnujeme se i obnově zaniklých křížků

Čtyřka kamarádů jde totiž skutečně do hloubky a neustále přináší nové a velmi zajímavé informace z regionu severního Českobudějovicka. Jejich práce je zkrátka k nezaplacení. Své poznatky prezentují na svém webu Severní Budějovicko.

První část rozhovoru jste si mohli přečíst zhruba před měsícem. Nyní přinášíme pokračování... Na otázky opět odpovídal Jan Ciglbauer.

Články, které se týkají historie, se často pohybují po příliš tenkém ledě. Plno lidí může zareagovat, že se popisovaná událost udála jinak... Setkali jste se někdy s čtenáři, kteří vám brali chuť do další práce?

„S nějakou negativní odezvou jsme se prakticky nesetkali, občas nám někdo napíše různé připomínky k nějakému článku, které jsou ale většinou prospěšné. Často se jedná o vzpomínky pamětníků, které se od sebe mohou lišit. Když před lety Erik Hieke pátral po okolnostech popravy 32 německých vojáků vojáky ruskými v Hluboké nad Vltavou, podařilo se mu najít tři pamětníky – očité svědky, kteří se ale na událostech, které popravě předcházely, nedokázali shodnout. Lidská paměť je nedokonalá. Narazili jsme také na řadu informací, o kterých jsme si řekli, že je nebudeme zveřejňovat, dokud je ještě nějak jinak neověříme. To se týká většinou divokého období těsně po skončení války a třeba také kolaborace některých lidí v době Protektorátu. I události téměř 70 let staré jsou pro mnohé stále dost živé.“

Vaše stránky mají velmi slušnou návštěvnost. O jaká témata mají čtenáři největší zájem?

„Určitě právě o období druhé světové války, ale dost čtenářů si našlo i povídání o středověkých loupežných tlupách v regionu nebo o zaniklých vesnicích za husitských válek. Podívám-li se do administrace webu, vidím, že nejčtenějšími články jsou Incidenty US Army v jižních Čechách, Jednotky německé armády v květnu 1945 na Českobudějovicku a Nález ostatků Kurta Knispela. Vše tedy články o válce. Ten poslední se navíc ani netýká jižních Čech, je to ale dáno tím, že osudy největšího německého tankového esa přitahují zájemce o válečnou historii z celé republiky. Já a Erik Hieke se už řadu let věnujeme pátrání po válečných hrobech (všech armád a národností) a mimo jiné spolupracujeme s německou vládní organizací Volksbund. Byli jsme proto pozváni, abychom s nalezením a vyzdvižením Knispelových ostatků pomohli. Protože byla tato akce poměrně mediálně sledována, hned se objevila spousta článků a komentářů s nesmyslnými, nebo alespoň zkreslenými informacemi. Zveřejnili jsme proto záhy na našem webu článek, který pak dlouho sloužil četným zájemcům jako jediný zdroj informací o tom, jak k nálezu Kurta Knispela došlo a co vše při tom bylo zjištěno.“

Nepřemýšleli jste o webu na vlastní doméně a s pokročilejší vizuální podobou?

„Web se stále vyvíjí a návrh na vlastní doménu a propracovanější vzhled už také padl. Bohužel na to je zatím málo času a nikdo z nás není v tvorbě webu moc zběhlý. Ale vzhledem k tomu, že v tuto chvíli je na stránkách asi 450 příspěvků a 1200 fotografií v jednotlivých fotogaleriích a velikost webu stále narůstá, budeme muset tento problém brzy řešit. Od loňského roku také všechny články na webu archivuje Národní knihovna Praha. Tento zájem o naše práce nás samozřejmě potěšil.“

V první části rozhovoru jste zmínil, že vaši partu tvoří čtyři lidé. Spolupracujete ještě s někým jiným?

„Spolupracujeme samozřejmě s celou řadou dalších lidí. K nejaktivnějším patří Petr Kozel, který nedávno ukončil magisterské studium historie, Jakub Tomasko, který studuje archeologii, kovář z Neplachova Jindřich Figura a amatérský badatel Jan Dvořák, kterému chceme v letošním roce pomáhat s revitalizací venkovského muzea v Dolních Slověnicích. Spolupracujeme ale také s profesionály, například s historikem Jihočeského muzea Jiřím Petrášem, archeologem Jihočeského muzea Ondřejem Chvojkou a ředitelem budějovického archivu Danielem Kovářem. Stojíme o každý nápad, námět a spolupráci.“

Věnujete se také sakrálním památkám... Snažíte se zjišťovat příběhy křížů či kapliček? Jaké sakrální památky v mikroregionu vás nejvíce uchvátily?

„Začalo to mapováním pamětních křížů na padlé rakousko-uherské vojáky. Nakonec jsme začali vytvářet databázi všech drobných sakrálních památek podle jednotlivých katastrů. Spojit nějaký, na první pohled obyčejný křížek u cesty, s konkrétní historickou událostí, je pro nás velmi zajímavé. Například jsme ve starých matrikách zjistili, že starý litinový kříž u Drahotěšic připomínal umrznutí Josefa Hajného 24. února 1862. Obnovili jsme tedy na kříži nápis, který tuto událost opět připomíná. A také jsme třeba ještě donedávna nevěděli, že nenápadný křížek u hosínské vodárny vztyčil místní občan Zevl jako poděkování za to, že přežil zavalení v kaolinovém dole Orty, kde byl koncem 19. století zaměstnán. Velké stavby kostelů a kaplí jsou krásné a honosné, ale i u drobných památek se najdou zajímavá díla, ať už se jedná o zděná či kamenná boží muka nebo třeba dochované dřevěné kříže z 19. století ve Velechvínském polesí. Bohužel drobné křížky i kapličky pomalu zanikají a ubývá jich. Začali jsme proto i s obnovou zaniklých křížků. Na tom mají největší zásluhu Erik Hieke s Kateřinou Židoňovou, kteří za loňský rok obnovili křížků hned několik. Například takzvaný Pytlácký kříž u cesty z Borku do Chotýčan, který připomínal zastřelení pytláka Mrázka z Lišova na přelomu 19. a 20. století a který byl odstraněn roku 1956.“

Snažíte se na obnovu křížů získávat dotace? Spolupracujete s obcemi, na jejichž území se tyto malé sakrální památky nacházejí?

„Většinou se této činnosti věnujeme ve svém volném čase, z vlastních prostředků... Našlo se i několik dalších lidí, kteří chtějí pomoci. Problém je v tom, že nejsme žádné občanské sdružení nebo spolek, abychom mohli uvažovat o získání nějaké dotace. Asi před měsícem jsme ale založili spolek pro revitalizaci již zmíněného muzea v Dolních Slověnicích, tak uvidíme, zda to půjde nějak skloubit. S obcemi ale samozřejmě spolupracujeme. Dolní Bukovsko nám obstaralo několik křížků pro obnovu těch zaniklých na dolnobukovském katastru, obec Drahotěšice nechává opravit drobné sakrální památky podle našich připomínek, v Chotýčanech nám pomohli dobrovolní hasiči a tak podobně.“

Zajímají vás také lokální pověsti?

„Ano, na webu mají i svoji rubriku. Už jich tam máme poměrně dost. Jsou to pověsti uchované v paměti místních a byla by škoda, kdyby se na ně zapomnělo. Je to takové zpestření, někdy jsou místní pověsti docela úsměvné, někdy při nich zamrazí. Nedávno jsme se dozvěděli, že skupina studentů z gymnázia v České ulici se snaží podle několika pověstí z našeho webu natočit amatérský film, tak jsme zvědavi, jak to dopadne.“