Jaroslav Dušek společně s Thu-Hien vyprodal Slavii

Přes šest set stejně naladěných lidiček se v sobotu na večer vtěsnalo do divadelního sálu ve Slavii. Čtyř hodinová přednáška spojená s meditací, byla nevšedním zážitkem pro všechny příchozí. „Vyzařuje z ní taková pozitivní energie, že člověk všechno hned vidí líp a cítí se líp,“ prozradila Drbně Jana Kohoutová.

Thu-Hien odpovídala na různé otázky, které se týkaly zdraví, lásky, přítomnosti i budoucnosti. Vyřkla při tom mnoho krásných mouder: „Lidi ve svém životě potkáváme proto, abychom doplnili, co nám chybí,“ a také spoustu dobrých rad: „Přestaňte říkat, nemohu.“

Při odchodu domů jste si mohli nechat podepsat jak Jaroslava Duška, tak i Thu-Hien, která se s každým, kdo přišel, objala. Všichni co od ní odcházeli, zářili štěstím. Drbna si chvilku počkala, až bude mít Jaroslav čas a požádala ho o krátký rozhovor.

Jak začala vaše duchovní cesta?

„To vůbec netuším. Já ani nevím, jestli to nějaká duchovní cesta je a rozhodně to asi vzniklo narozením.“

A co herectví?

„Tak já nejsem žádný herec. Herectvím se nějak nezabývám, hraju jen to svoje divadlo. Nepovažuji se za herce. Dělám volný, otevřený, improvizovaný divadlo, kde herec je zároveň i režisérem a tu věc může přímo na jevišti ovlivňovat. Nemusí hrát tu samou roli pořád dokola. To by mě nebavilo.“

Jak vznikla vaše spolupráce s Martinem a Thu- Hien?

„Oni se mi sami ozvali a já ji jako hosta pozval do divadla Kampa, kde jsme se domluvili, že uděláme tuto podzimní výroční jízdu. Loni jsme ji totiž touto dobou dělali s Henrim Monfortem a teď vlastně kopírujeme ta města, co jsem jezdil s ním.“

Co atmosféra, je všude stejná nebo se mění spolu s městy?

„Těžko říct, protože první přednáška se odehrála nedávno v Plzni. Tohle je druhá, ale po zkušenostech z loňska vím, že je to v každém městě jiné. Záleží také na sále a na jeho naladění, co se tam hraje a jací lidé jsou tam zvyklí chodit. Když jsme jezdili s Monfortem, lidé za ním přijížděli i na další místa. Tak uvidíme, zda se budou vydávat i za Thu-Hien a budou ji chtít vidět znova.“

Lidé měli možnost klást Thu-Hien otázky a vy jste je četl. Trochu mi přišlo, že je cíleně zlehčujete. Nedělal jste si z otázek tak trochu legraci?

„Nedělal, já se z nich snažím vytáhnout nějakou esenci, kterou si ani sám pisatel neuvědomil, když ji psal. On si třeba myslí, že ta otázka je jasná a zřetelná. Já ji jenom přečtu trochu jinak, aby se mohlo ukázat, že v ní je například ukrytá i jiná, což si sám pisatel ani neuvědomuje, ale to samozřejmě může být i moje nějaká domněnka. Legraci si však z otázek nedělám, proč bych to dělal.“

Často jezdíte na různé akce do jižních Čech. Proč?

„Je to zvláštní, protože se pravidelně vracíme na místa, jako jsou jižní Čechy a Morava. Hodně jezdíme do Brna a na sever Moravy. Málo jezdíme na západ, i když teď se rozběhly akce v Karlových Varech. Jsou to takové zvláštní rytmy, které ani nechápeme. Jednu dobu jsme jezdili skoro každý druhý měsíc do Plzně a teď jsme tam byli zase po dlouhé době.“

„Na jih Čech jezdím už dlouho, to ještě s Honzou Bornou. Často jsme v Budějovicích, v Českém Krumlově a Prachaticích. To jsou taková místa, kde se s někým skamarádíte a oni vás tam pak zvou pořád. Takže po celé republice rozhodně nejezdíme. Třeba v severních Čechách jsme hodně málo. Někdy jsem si kladl otázku proč to tak je, ale teď už to nedělám. Na jih Čech jezdíme rádi a tak to prostě je.“