Její díla se kromě Antarktidy dostala do celého světa

Jak jste se dostala k malování?

„Malování mě těšilo už jako dítě, ale nějak se to kvůli ´klackování pod nohama´ semlelo a já barvičky na spoustu let odsunula ze svého života. K tužkám, pastelkám a celkově barvám jsem se vrátila až před několika lety díky svým dětem a příteli. Ti mě podporují v každé pitomině, která mě napadne.“

Máte nějaký vzor v rodině?

„Můj pradědeček maloval nádherné madony, moje babička ilustrovala dětské knihy a já ve snaze dokázat, že něco málo z jejich genů je i ve mně, jsem zcela propadla barvám. To, co nejprve začalo jako koníček s příchutí recese monogramu vytvořeného z dětské přezdívky, se zvolna změnilo ve vášeň.“

Proč malujete zrovna van Gogha?

„Mám ráda impresionismus jako umělecký směr a van Gogh patří díky zářivosti barev mezi mé velké oblíbence. Před několika lety jsem byla na výstavě jeho děl ve Vídni. Doslova jsem se vyhřívala na slunci, které z obrazů vyzařovalo. Zůstávala jsem před nimi stát v němém úžasu a užívala si tu nádheru.

Na košilích z mé dílny se ale dají najít i jiní autoři stejného směru - Monet, Gaugin či Degas. Některé košile odcestovaly s turisty do Francie, některé do Anglie, Kanady i Spojených států. Jedna z košilí s Monetovským motivem bude ke spatření někde v Sydney.

Díky kopírování těchto autorů jsem si vytvořila vlastní styl kombinace batiky a malby na textil, a tak mimo kopie mistrů vznikají i šaty plné kopretin, pampelišek, slunečnic a vlčích máků. Cestují po světě se stejnou chutí, jako jejich slavnější společníci z ateliéru. Snažím se sledovat cesty mých děl po světě, kromě Antarktidy je možné mou práci potkat na všech kontinentech.“

Co vás baví a čím se živíte?

„Baví mě spousta věcí. Mám ráda knihy, přírodu, historii a encyklopedie, ale největším ´bavidlem´ jsou barvy a kameny. Jsem moc ráda, že patřím mezi hrstku vyvolených, pro které se stal koníček koněm na plný a někdy i přeplněný úvazek.“

Jak jste se z Českých Velenic, odkud pocházíte, dostala až do krámku v Českých Budějovicích?

„Po maturitě na truhlářské průmyslovce jsem se zkoušela živit ledasčím, prošla jsem truhlářskou dílnou, prodejnou s dřevoobráběcími nástroji i státní správou a v podstatě až na stárnoucí kolena jsem v sobě našla dost odvahy splnit si sen. Otevřít si vlastní krámek. Krámek plný barev, kamenů, obrázků a radosti.“

Jak jste se dostala k výrobě smaltovaných šperků?

„Ke smaltům jsem se dostala díky své vášni pro barvy. Bylo to pro mne něco úplně nového, barvy v podobě pudru. Musela jsem je vyzkoušet a získali si mě. Dá se s nimi kouzlit. Moment, kdy se díky teplu mění prášek v tekutou barvu a je třeba vystihnout přený okamžik k jejich tvarování. I přes zkušenosti, které se smaltem mám, jsem často překvapená nějakou novou vlastností, kterou náhodou objevím při hledání nových možností.“

Co je zajímavého na vašich smaltech oproti jiným tvůrcům?

„Moc ráda dělám smalty se zvířecími motivy. Mohu si díky nim popustit uzdu fantazii i smyslu pro recesi. Pod mýma rukama vznikají přívěsky a brože v podobách koček, psů, zeber, žiraf, slonů a dalších nezbedností. Všechna zvířata jsou pohyblivá, mají stále dobrou náladou a dokonalý chrup, který ukazují v širokém úsměvu. Protože nemám ráda polovičatost, jsou mé smalty oboustranné, nevím o nikom jiném, kdo by dělal něco podobného. Také mě baví práce s dětmi, a proto pro ně přes zimu pořádám smaltovací dílny. Přes léto si každý může udělat svůj šperk na trhu všude možně v okolí, kam jezdím.“

Máte ve svém okolí také nějakou zajímavou osobnost, se kterou by stálo za to udělat rozhovor a přiblížit její práci či koníček ostatním čtenářům Budějcké Drbny? Napište nám!