Když o pomoc volají zvířata, zachrání je Animal Rescue

Za jejím zakladatelem, šéfem a zachráncem zvířecích životů, Vladimírem Kösslem, se Budějcká Drbna vydala se zvědavými otázkami.

Ještě než došlo na otázky a odpovědi, Vladimír Kössl informoval, že chlupatí, pernatí i šupinatí ´klienti´ mohou najít dočasný domov a pomoc přímo v domě, ve kterém služba sídlí. Zde nachází bezpečí a útočiště drobnější zvířata, například kočky nebo plazi.

Vše je uspořádáno tak, aby zvířata měla dostatek pohodlí, jistotu a potřebné podmínky pro dočasný pobyt. A stejné zázemí představuje i druhé působiště Animal Rescue, venkovní areál, ve kterém jsou prostorné kotce pro psy a velká zahrada, ve které mají psi možnost pořádného ´vylítání´. Zateplené boudy, v miskách čistá voda, v dalších miskách nebo spíš mísách granule, v kotcích psí hračky...

Náš příchod s nadšením a zvědavostí vítá velký münsterlandský ohař s krásnýma očima a tendencí utíkat, a také béžová kříženka, která má v sobě něco z fily, něco z labradora a hlavně v sobě má velikou psí energii. Zvědavost a zájem projevuje i starší psík, kříženec špice, který se jmenuje Pepa. Tři páry psích uší se nastražily, aby jim neunikly otázky Drbny, určené ovšem Vladimíru Kösslovi.

Jak vznikla odchytová a asistenční služba Animal Rescue?

„To je dlouhá historie. Úplně původně jsem tuto činnost začal vykonávat v roce 1996 pro krajské město České Budějovice, kdy v rámci naplnění zákonných povinností město hledalo někoho, kdo by odchytával toulavá zvířata a umisťoval je do nově vzniklého útulku, který je na Zlaté stoce. V té době jsem byl lesák, a protože jsem měl blízko ke zvířatům a měl jsem zkušenost s odchytáváním zvířat, zaujalo mě to jako příležitost. Udělal jsem si kurz na vysoké škole v Brně a už tehdy vznikl vlastně i náš název Animal Rescue jako takový. Soukromě jsem tuto činnost začal provozovat v roce 2007 pro obce v okolí Českých Budějovic.“

Čím vším se zabýváte? Jen odchytem zvířat a umisťováním je do útulku?

„Naší hlavní činností je samozřejmě odchyt toulavých a opuštěných zvířat a následná péče o ně. Vždy spolupracujeme s obecními či městskými úřady nebo policií. Téměř nikdy nepřijímáme ´nechtěná´ zvířata od fyzických osob. Doporučoval bych majitelůmtěchto zvířat, aby se snažili svou situaci řešit včas a zodpovědně, protože nikdy nepotřebujete umístit zvíře ze dne na den a ani se to ze dne na den řešit nedá. Přitom mnoho lidí nechá zajít situaci se svým ´nechtěným´ zvířetem až na hranu a potom se chtějí zvířat zbavit hned, okamžitě, do druhého dne.

Chov každého zvířete je velká zodpovědnost a starost a je třeba zhodnotit všechny aspekty, například jestli jsem schopen i postarat se o zvíře i za dva roky nebo za deset let. Co když přijduo práci, jestli budu mít dost peněz na akutní veterinární péči v případě nemoci nebo úrazu zvířete, jestli nebudu mít dítě a jestli jsem schopný sloučit tyto věci dohromady, nebo pokud cestuji, zda mám možnost se o dané zvíře řádně postarat. A pokud toto lidé nezváží a pak se z různých důvodů chtějí zvířete zbavit, je třeba řešit to včas podáním inzerátu, hledáním nového domova a majitele.

My jsme ochotni na našich webových stránkách zveřejnit jim to, že hledají svému zvířeti nový domov. Ale  nemůžeme vzhledem k tomu, že máme malou kapacitu, jsme malé zařízení, tato zvířata přijímat a vlastně tak i přebírat od majitelů zvířete jejich odpovědnost. Samozřejmě se snažíme spolupracovat s chovateli, zajistit jim určitý servis, pomoc. Můžeme na přechodnou krátkou dobu, pokud odjíždí například na služební cestu, nebo jdou do nemocnice, v samostatném oddělení ubytovat jejich zvířata, samozřejmě s podmínkou, že si své zvíře ve stanoveném termínu vezmou zase domů. A tuto službu poskytujeme pouze v případě, že máme volnou kapacitu.

Naší hlavní činností ale je služba odchytová a asistenční. Význam slova odchytová je jasný, asistenční znamená mimo jiné třeba i zajištění manipulace se zvířetem, které je zraněné nebo v šoku. Tato zvířata se obvykle brání, nenechají na sebe sáhnout ani svého pána, laik bez zkušeností si s nimi neporadí a ani by to neměl riskovat. My na manipulaci s takovými zvířaty máme prostředky a vybavení. A popřípadě dokážeme zvíře dopravit i k veterináři a zpátky do domova.“

Jakým způsobem je zajištěna péče o odchycená zvířata?

„Vzhledem k tomu, že působíme především v malých obcích a menších městech kolem Budějc a území naší působnosti je značně rozsáhlé, naším původním plánem bylo mít kotce pro zvířata umístěné hvězdicovitě u některých větších obecních úřadů. Zejména proto, aby to lidé z těch lokalit neměli daleko a byli schopni tam dojet a vzít si své ztracené zvíře zpátky nebo si vybrat zvíře nové. Spolupráce s obecními úřady ale nebyla vždy jednoduchá, ne vždy se podařilo zajistit dostatečné prostory a navíc nám práce stále přibývalo a času ubývalo, nestihli bychom vše objet a zajistit.

Takže plán jsme změnili a v současné době se snažíme soustředit zvířata na jednom místě. Sice tady teď převládají psi, ale umíme se postarat i o jiná zvířata. Před týdnem tady byl kozel, minulý rok beran nebo husy, zkrátka všechna zvířata, která se na vesnicích vyskytují. Tady se o zvířata staráme po té chovatelské stránce, venčíme je, krmíme, čistíme je. Především se psy se snažíme pracovat i výchovně, protože když se k nám dostane nový pes a nevyzvedne si ho původní majitel, tak by od nás měl k novému majiteli odcházet s nějakým základem, se kterým se dá venku začít znovu žít.

Nemůže to být pes, který se pere na každém rohu, musí trochu poslouchat, musí umět alespoň přijít na zavolání, mít základní hygienické návyky... Důležitý je i vzhled psa, to, jak vypadá, takže se našim ´nalezencům´staráme i o srst, koupeme je, stříháme a podobně. A samozřejmostí je veterinární péče. Dojíždí k nám paní doktorka Chválová, která zde zajišťuje veterinární úkony, tedy očkování nebo další léčbu v případě problémů. Všichni psi, kteří odcházejí do nových domovů, jsou na naše náklady označeni mikročipy, které registrujeme na nové majitele.“

Jak složitý bývá odchyt zvířat? Jsou spíše klidná nebo agresivní kvůli strachu?

„To je právě na této práci zajímavé, že žádný zásah není stejný. Nikdy nevíte, co se tomu zvířeti přihodilo, jaký mělo osud předtím, co ho potkalo, jestli je v dobré nebo špatné náladě. Zkrátka se to různí. Devadesát procent zvířat se nechá odchytit na dobré slovo a na piškot v kapse, pak jsou zvířata, která mají nějaký špatný zážitek s člověkem a jsou vystrašená. A buď se tedy jen bojí a utíkají, nebo se ze strachu mohou snažit bránit. Vždy je třeba vycházet z daných náznaků od zvířete, z jeho chování a projevů a postupovat tak, aby se nic nestalo zvířeti, nám nebo někomu v okolí.“

Co mají dělat lidé, kteří někde vidí samotné zvíře?

„Pokud jsou skutečně přesvědčeni o tom, že je to zvíře toulavé a nemá majitele, a nebo je v ohrožení, je třeba být opatrný a nechytat ho hned do ruky, protože, jak už jsem řekl, nikdy nevíme, co se mu stalo, jak bude reagovat a může se bránit anebo se lekne a může kousnout. Je třeba na něj promluvit, postupovat opatrně a netlačit na pilu. Také bych se zeptal v okolí, jestli to zvíře někomu nepatří. I zákon říká, že pokud najdete nějaké zvíře, tak jste povinni hov první řadě vrátit majiteli. A pokud majitel znám není, tak pak je třeba oznámit výskyt zvířete obecnímu úřadu v místě, kde se nahází.

Ve městě většina pejsků a kočiček má svého páníčka a bydlí u někoho doma či jdou s někým na procházku a třeba jen odběhnou trochu dál od majitele. Na vsích je to trošku volnější, už na kraji Budějovic je vcelku obvyklé, že tady psi mají vlastní vycházkovou trasu, byť to není regule zákona, protože chovatel by neměl dopustit, aby se zvíře pohybovalo samostatně. Je to nebezpečné jak pro zvíře, tak pro okolí. Například může vběhnout pod auto, řidič strhne volant a dojde k nehodě. Ale přesto se na vsích zvířata volně pohybují.“

Co mají naopak udělat lidé, kterým se zvíře ztratí?

„V první řadě by měli upozornit okolní obecní úřady, a to i poměrně vzdálené, protože když se ztratí větší pes, tak dokáže bez problému uběhnout za den třicet kilometrů. Také mohou kontaktovat policii a útulky. Vyplácí se také vylepit plakáty po městě, na kterých by mělo být jméno psa, na které slyší, nějaký popis, odměna za nalezení a vrácení zvířete a samozřejmě fotka. Využít se na ´hledací´ akce dá i internet, různé pejskařské a kočkařské portály. Samozřejmostí by už dnes mělo být řádné označení zvířat mikročipem, který je registrován v nějakém velkém – národním nebo nadnárodním registru. Pomocí čtečky mikročipů a dotazem v této databázi jsme schopni vracet zvířata majitelům takřka bezprostředně po nálezu. Neregistrovaný mikročip je ale samozřejmě zcela zbytečný.“

Vyzvedávají si zvířata z vašeho útulku původní majitelé, nebo se spíš hledají noví páníčci?

„V zhruba čtyřiceti procentech jsou zvířata vrácena původním majitelům. Dalších čtyřicet procent zvířat si vezmou majitelé noví. Asi deset procent jsou zvířata, především kočky, které jsou divoké, žijí už třeba tři generace bez člověka a kontakt s lidmi je pro ně stresující, takže je naprosto zbytečné je nutit k soužití s lidmi. Takové kočky odchytíme, veterinář je zkontroluje, vykastruje a poté, co se vyléčí, je vypustíme zpátky na místo odchytu, kam potom nepřijdou kočky nové a lokalita je zabraná kočkami, které zde byly předtím, ale už se dál díky kastracím nemnoží, nejsou další bezprizorná koťata. Nějaké procento zvířat je při odchytu nebo nálezu v tak hrozném stavu, že je musíme utratit. A zbytek u nás zůstává na dožití, jedná se především o staré psy, o které není zájem.“

Máte nějaký zajímavý zážitek z odchytu zvířat?

„Nedá se říct, že bych měl jeden konkrétní zajímavý zážitek. Pro mě je zážitek každý odchyt. Každé zvíře je jiné, jinak se chová, jinak reaguje a celý postup odchytu je svým způsobem jiný. Odchytáváme různá zvířata, běžné domácí mazlíčky, jako jsou psi a kočky, chytáme i dobytek, hady a další. V podstatě jsme už odchytili každé zvíře, které doma můžete mít.Největším zážitkem a potěšením je pro každý útulek skutečnost, že se nám podaří zvířata vrátit tam, kam patří – k majitelům, nebo novým páníčkům a ti nám potom občas napíšou, pošlou fotografie, nebo přijdou své svěřence ukázat.“

Budějcká Drbna děkuje za rozhovor a všem z Animal Rescue přeje hodně štěstí – nejvíc štěstí ale těm, kteří v útulku čekají na nové páníčky. Nebudete jimi právě vy?