Holkovský areál ožil v pátek dobrou muzikou. V rámci Gambrinus tour zavítal k městu Velešín Lou Fanánek Hagen s kapelou Tři sestry. Na pódiu se objevily i jiné populární kapely jako E!E, Doctor P. P a MZH. Budějcké Drbně se povedlo na malou chvíli zdržet Fanánka a zeptat se ho na pár otázek.
Je vůbec možné, zeptat se Lou Fanánka Hagena na nějakou zajímavost, kterou by fanoušci nevěděli?
„Ne, všechno už bylo napsáno.“ (směje se)
Tak co třeba, kolik piv jste v životě nejvíc vypil za jeden večer?
„To nejspíš ani nevím. Říkával jsem asi 25, ale myslím, že z toho byla některá rozbryndaná. Co se tohoto oboru týče, tak jsou větší rekordmani, než jsem já, i když bych tomu moc nevěřil. (směje se) Mně tyhle věci přijdou už potom moc přitažený za vlasy.“
Teď už vážně. Za ta léta, co hrajete, jste složil nepřeberné množství textů k písním. Pamatujete si je všechny?
„Nejsem si právě všemi stoprocentně jistý, proto mám na pódiu atrapu notebooku, ve kterém nejsou žádné vnitřnosti, ale jen papíry, do kterých občas kouknu. Je to taková dobrá pomůcka. Ale písničky, které už nehrajeme, bych dal dohromady tak do deseti minut. Na některé bych si nevzpomněl asi vůbec.“
Kde berete inspiraci?
„Sám nevím. Řekl bych, že to neví nikdo, prostě to jde samo.“
Jaký text od Sahuly máte nejraději?
„Občas jsme hrávali Stíny na duši. Ty jsou dobrý.“
Jak jste se od psaní písní dostal ke knížkám?
„V devadesátých letech jsem psal do nějakého časopisu. Najednou textu bylo hodně, dvanáct dílů po osmi stránkách, a to bylo už téměř na knihu. Tak jsem to složil dohromady, ještě něco dopsal a poprvé ji vydal v roce 1995. Za pár let pak proběhla reedice v černém obale, doplněná o jiné fotky. Na tu pak navazovala kniha s názvem Járo, kakao, což jsou mé historky ze života. Nabízí se teď i třetí kniha, ale zatím nemám moc chuť se do ní pouštět, protože mám momentálně jiné zájmy, kterým bych se chtěl věnovat.“
Jaké zájmy?
„Miminko. Vy nečtete bulvár?“
Teď jste mi nahrál na otázku... Jak vnímáte popularitu?
„Je to sporný. Všechen ten humbuk ke slávě patří, ale někdy to překáží. Hlavně, když je potom veliký nátlak. Většinou se to děje, když je akce špatně zvládnutá. Myslím špatně zabezpečený prostor dozadu k šatnám. Něco jako tady. Lidé tady chodí normálně okolo ke svým autům. Z toho pak vznikají situace, kdy jeden fanoušek, který o to opravdu stojí, chce podpis, což je fajn, ale pak se toho chytnou i tací, kteří to berou jako atrakci. Nejsou to žádní sběratelé autogramů. Najednou se takových objeví padesát. Nemají tužku, neví, jestli se jim mám podepsat na záda nebo do podpaždí. Už je to pak otravný. Ještě ke všemu je většina z nich připitá a berou to jako srandu, ale mě už to za ta léta nebaví. Samozřejmě něco jiného je, když je oficiální autogramiáda.“
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
