Stovky mrtvých... Před 70 lety regionem projel vlak smrti

Nelidské podmínky a hlavně zničující mráz se podepsal na životech mnoha z nich. Jihočechům se tak naskytl hrůzný pohled, kdy kolem kolejí byla poházena mrtvá těla. Aby toho nebylo málo, hned druhý den se celý výjev opakoval. Vězni totiž v Mauthausenu nebyli přijati, takže se vlak vracel zpátky, respektive opět projížděl regionem.

Tehdejší události popsal Jan Ciglbauer ze spolku Historie severního Českobudějovicka.

Je známým faktem, že z vlaku byla vyhazována mrtvá těla. Dá se říct, že byla nacházena po celé délce kolejí, nebo byla nejhorší situace na Kaplicku - Netřebice, Omlenice?
K tomu docházelo po celou dobu jízdy. Vězni byli do otevřených nákladních vagónů nahnáni již 18. ledna u Osvětimi a po celou dobu nedostávali jídlo, ani vodu. Tu se snažili opatřovat nabíráním sněhu do plechovek přivázaných na provázcích. Navíc tehdy panoval krutý mráz - Hrdějovice 25. ledna 1945 hlásily -23 °C a Budějovice dokonce -25 °C. Transport měl tedy značnou úmrtnost. Vězni umírali hlady, na totální vyčerpání a umrznutí. Nejvíce vězňů skutečně bylo nalézáno podél trati na Kaplicku, ale například jen na katastru obce Chotýčany u Ševětína bylo nalezeno jedenáct těl. Na jejich sběr kvůli přepravě na městský hřbitov v Budějcích zde byly nahnány i školní děti. Při zpáteční cestě vlaku, asi od stanice Kaplice, bylo velitelem transportu SS-Hauptsturmführerem Otto Wolle vyhazování mrtvých zakázáno a ti byli vyloženi vždy ve větších železničních stanicích.

Znamená to, že je vyhazovali ostatní vězni?
Ano, mrtvé vyhazovali sami vězni. Vagóny byly přeplněné - do každého bylo natěsnáno kolem stovky vězňů. Vězni se tak snažili získat více místa k žití. Ještě před vyhozením mrtvých je většinou svlékli a vězeňské šaty si rozebrali. V tom strašném mrazu byli velmi nedostatečně oblečeni a někteří měli přes sebe dokonce papírové pytle od cementu. Strážní SS, ukrytí v brzdových boudách vagónů, do vyhozených mrtvých za jízdy ještě stříleli pro případ, že by skutečně nebyli mrtví. Při svážení mrtvol bylo pod některými nalezeno množství krve vsáklé do sněhu, což svědčilo o tom, že někteří vězni v momentě vyhození skutečně ještě žili.

Existují záznamy, že chtěl někdo z vlaku utéct, nebo se mu to dokonce podařilo?
Ano, vězni se o to pokoušeli celou cestu, ale strážní okamžitě stříleli podél vlaku ze samopalů a pušek, jakmile se někdo přes vagón jen nahnul. Přesto se to některým podařilo, ale jen na chvíli. U Chotýčan uprchl jeden vězeň, ale byl dopaden v nedalekém lese a zastřelen budějckým gestapákem Weidem. V okolí Českých Budějovic se podařilo uprchnout pěti vězňům - čtyřem mužům a jedné ženě. Všichni byli ale pochytáni a 26. ledna, kdy vlak znovu zastavil v Budějovicích, byli předáni gestapákem Kastnerem a kopanci a ranami pažbou nahnáni zpět do vlaku. V Omlenici uprchl vězeň Katz Hirsch, došel k hraniční boudě německých četníků a ti ho zastřelili. Někteří vězni se při pokusu o útěk skokem z vlaku zabili.

Transport mířil do rakouského Mauthausenu, kde ale vězni nebyli přijati z kapacitních důvodů. Ví se, kde přeživší skončili?
Vlak dojel až do rakouského nádraží v Pregartenu. Velení Mauthausenu ale skutečně odmítalo přijímat další transporty, a tak ten náš byl druhý den otočen zpět do Čech. Nejdříve ale bylo ráno vyloženo množství těch, kteří nepřežili mrazivou noc. Novým cílem transportu se stal koncentrační tábor Oranienburg u Berlína. Kolik tam nakonec bylo dovezeno živých vězňů a jaké byly jejich další osudy, nevíme. Na úseku trati mezi Ševětínem a Horním Dvořištěm jsem v archivních pramenech napočítal 255 mrtvých.

Nejtragičtější moment se odehrál při zpáteční cestě v Budějcích...
Vězni dostali na budějovickém seřazovacím nádraží, kde transport znovu zastavil 26. ledna 1945 v 11:32, rozkaz vyhodit z vagónů mrtvé. Shozeno jich bylo 45, ale nyní asi dvanáct z nich na zemi začalo projevovat známky života. Pohybovali rukama, nohama, hlavou a jeden se dokonce posadil. Velitel transportu je obešel a všechny zastřelil pistolí. Živí vězni pak těla odnesli do nedalekého skladiště. Tam se ale vlivem vyšší teploty začalo probírat patnáct dalších domněle mrtvých vězňů. O ně se tentokrát postarali gestapáci. Těla mrtvých byla pak spálena v českobudějovickém krematoriu.

Nemáte zprávy, jestli byl později souzen třeba velitel transportu či některý z gestapáků?
O veliteli transportu Otto Wolle jsem nikde žádné další informace nenalezl. Jeho jméno je zaznamenáno jen v jednom hlášení německých četníků o průjezdu vlaku Omlenicí. Gestapáci Weid a Kastner, o kterých byla řeč, po válce zmizeli. Z těch, kteří měli něco dočinění s vlakem smrti, byl dopaden vlastně jen gestapák Jiskra, který na konci války vysypal popel vězňů do Malše. Ten byl v roce 1947 v Českých Budějovicích popraven. Na svědomí toho měl samozřejmě mnohem víc.

K žádné záchranné akci tehdy nedošlo. O několik měsíců později byl ale jeden z transportů přepaden nedaleko Velešína. Můžete zmínit tuto událost?
Od konce roku 1944 do května 1945 projela Budějovickem celá řada transportů vězňů a zajatců. Ten poslední přijel do Českých Budějovic 7. května 1945. Vezl vězně z Litoměřic, ale cestou k němu byly připojeny další vagóny s vězni z Flossenbürgu a Magdeburgu. Počet vagónů stoupl asi na 64 a k vlaku musela být připojena druhá lokomotiva. Tehdy již byli strážní od německé armády benevolentnější, a protože opět vězni nedostávali jídlo, dovolili jim u Sedlčan vzdálit se od transportu a opatřit si potraviny od místních lidí. Jakmile to ale zjistil místní velitel SS, poslal vlak střežit své esesmany. I z Budějovic ale pocházejí fotografie transportu, na kterých jsou vidět civilisté, podávající vězňům jídlo.

Dne 8. května 1945 vlak vyrazil směrem na Horní Dvořiště a mezi Velešínem a Kaplicí u Výhně byl osvobozen českými povstalci a vlasovci. V detailech, jak k tomu vlastně došlo, se archivní prameny a výpovědi pamětníků značně rozcházejí. Některé prameny říkají, že vlasovci ve skutečnosti pomoc odmítli, některé se zmiňují, že k osvobození došlo bez boje, a jedna kronika dokonce zaznamenala, že na vlak zaútočila spojenecká stíhačka, ale všichni pamětníci to popřeli.

Tento poslední transport si již tolik mrtvých nevyžádal, ale ve vagónech přece jen bylo nalezeno jedenáct mrtvých, kteří pak byli pohřbeni ve Velešíně. Další vězni zemřeli na různá onemocnění a vyčerpání již v péči českých lidí a lékařů. Jedním z nich byl například Pierre Kaan - významný francouzský odbojář, který byl po válce in memoriam vyznamenán několika francouzskými vyznamenáními a je pohřben v Českých Budějovicích.

U hromadných hrobů na Kaplicku se v minulosti konaly pravidelné pietní akce. Zájem ale postupně upadal. Pokud se nepletu, například v Omlenici se již nic podobného neorganizuje. Nepřemýšleli jste někdy s vaším historickým spolkem, že by stála tato tradice za obnovení?
Náš spolek již má tolik aktivit, že se na podobné akce zaměřuje především v regionu severně od Českých Budějovic. Omleničtí stále každoročně pořádají u památníku pietní akt, ale v daleko menší míře, než to bývalo dřív. Podařilo se jim i nahradit odcizené bronzové desky keramickými replikami. Myslím, že o tento památník je dobře staráno, ale chtělo by to asi větší propagaci, dnes tyto věci zajímají hlavně starší lidi.

Na závěr se musím zeptat na vandaly a zloděje, kteří nedají hromadným hrobům na Kaplicku pokoj. Jak na vás celkově působí zprávy o vandalismu na hrobech a památnících obětí holokaustu?
Jak už jsem zmínil, bronzové desky zmizely z hromadného hrobu u Omlenice (v roce 2010) a terčem zlodějů se stal i hrob vězňů u Netřebic, kde někdo dokonce vytrhal kamennou dlažbu. Bohužel se s takovým vandalstvím setkáváme stále častěji. Je to vysvědčení naší společnosti. Sice je stále dost těch, kteří si své minulosti váží, ale vedle nich jsou ti, kteří myslí jen na své obohacení a mají zcela zvrácený hodnotový žebříček. A přitom je to záležitost posledních řekněme 15 let. Tak dnes ve sběrnách mizí i pamětní desky, které stateční lidé ukrývali po celou dobu války a někteří i dlouhá léta komunistické totality, aby je v době svobody mohli znovu umístit na své místo. Čtenáři Budějcké Drbny si jistě vzpomenou na nedávný případ krádeže busty T. G. Masaryka v Novém Vrátě. Dříve v Budějcích busty Masaryka strhávali fašisté a po nich komunisté, dnes lidé, kteří myslí asi jen na své plné břicho a kapsu.