Šestnáctiletý Adam Šimonek je studentem Biskupského gymnázia v Českých Budějovicích. I přes svůj nízký věk a zdravotní handicap se vypracoval v jednoho z nejlepších volejbalových statistiků v České republice.
V této sezoně povýšil Adam Šimonek na pozici statistika u A mužstva volejbalového Jihostroje. Na té samé pozici působí u národního družstva juniorek.
Adame, začněme možná nepříjemnou otázkou. Jaký je vlastně váš handicap?
„Mám vrozenou vývojovou vadu. Nedorostla mi část nohy a nemám dva prsty na ruce. Znám už jen jednoho člověka, který má podobný poměrně unikátní handicap jako já. Na noze nosím protézu. Ale nepřijde mi, že by mě to nějak zásadně omezovalo v životě.“
To je pravda. Pamatuji si vás jako usměvavé a velice živé dítě.
„Jo, to máte pravdu. Nikdy jsem neseděl v rohu a nelitoval se. (směje se) Byl a jsem stále akční.“
Byl pořád důvod k úsměvu? Jak jste třeba přečkal nástup do školy? Děti dokážou být v některých situacích pěkně zlé.
„Nepamatuji si na situaci, která by nějakým způsobem vybočovala, nebo to, že by na mě byl někdo ošklivý. Měl jsem jistá omezení v tělocviku, nebo jsem nemohl chodit se třídou na delší výlety. Ale jinak jsem se snažil absolvovat všechno, co šlo. Byl jsem živý školáček.“
Dá se ta vaše živelnost nějakým způsobem zkrotit? Děláte nějaký sport?
„Strašně rád plavu a jezdím na kole. To jsou asi mé dva nejoblíbenější sporty, kromě volejbalu samozřejmě.“
Spíš než jako aktivního sportovce vás ale lidé vnímají jako statistika českobudějovických volejbalistů a dívčí volejbalové reprezentace. Jak jste se k tomu dostal?
„Všechno vyplývá z toho, že můj otec byl dlouhou dobu asistentem trenéra u prvního mužstva Jihostroje a stále působí v klubu jako trenér dívek a žen. A já jsem se prakticky odmala pohyboval ve volejbalovém prostředí.“
Přechod k roli statistika byl způsoben čím?
„Když jsem byl malý, tak táta domů přivezl první statistický program. Mně se to strašně líbilo. Bylo to barevné, já si s tím mohl hrát a začalo mě to bavit. Tehdy mi bylo osm let. Následně se otec dostal k ženskému volejbalu, kde byla u mládežnických složek zavedena statistika povinně. Statistické reporty se od té doby musí povinně odevzdávat na volejbalový svaz. Stejně jako je tomu u mužů. A tak nějak se určilo, že statistiku budu dělat já.“
Kolik vám bylo, když se tato povinnost zavedla?
„To mi bylo dvanáct let a kromě hraní si s programem jsem se musel začít vzdělávat. Začal jsem sledovat utkání a přenášet je do statistického programu Data Volley. Následně mi hodně pomohl Petr Sezemský, který dělal dva roky statistika u áčka Jihostroje a nyní působí v Brně.“
Co vlastně sleduje dobrý volejbalový statistik?
„V podstatě všechno, na co si trenér vzpomene. Sleduji obě družstva. Servis, příjem, útok, blok, obranu v poli a otáčení hráčů. Prostě vše.“
A jak ke statistickým údajům přistupují trenéři? Berou ji jako podpůrný prostředek a zajímá je především celkový dojem ze hry, nebo je statistika bernou mincí?
„Trenéři se v tomto ohledu hodně liší. Když jsem byl u nároďáku kadetek a trénoval je pan Chalupa, tak ten dával spíš na svůj dojem a na to, co vidí. Statistiku bral jako podpůrný prostředek. Naproti tomu Honza Svoboda či Ondra Marek s ní pracují poměrně dost. Oba ji využívají jak při přípravě na soupeře, tak přímo během zápasu na lavičce.“
Zmínil jste trenéra Svobodu. Aktuálně je to vaše první sezona u A týmu Jihostroje. Jak vás přijali?
„Já doufám, že v pohodě. Nemám s nikým problém a věřím, že kluci se mnou také ne.“
Tak přeci jen jste ‚mladým zobákem‘ a občas hráčům ukazujete nepříjemná data.
„Tak samozřejmě stížnosti na data byly! (směje se) Ale to je klasické hecování.“
Ještě vás nikdo z hráčů nepozval třeba na večeři, aby data byla stravitelnější?
„No zatím ne. Ale vidíte to... to je dobrý nápad. (směje se) Pak by mohl nějaký ten bodík v osobní statistice přibýt.“
S jakými programy při přípravě podkladů pro trenéra Svobodu pracujete?
„Tím základním je zmíněný Data Volley, což je program, který se používá při zápase a poté se z něj dělá match report a papírová příprava na utkání. Dalším programem je Data Video - ten pracuje výhradně s videem a používá se k posílání vybraných zpožděných záběrů na lavičku. Poté se s ním pracuje při videopřípravě.“
Spolupráce s trenérem Svobodou funguje dobře?
„Já myslím, že ano. Sedím na lavičce spolu s ostatními. Mám u sebe dva počítače. Na jednom data zpracovávám, na druhém už trenér vidí výstupy a může si ho vzít k sobě. Nebo na mě při vypjatějších chvílích ‚houkne‘ a já mu připravím to, co potřebuje. Čili reakce na hru soupeře je okamžitá.“
Jak probíhá taková klasická příprava na utkání?
„Oba sháníme data o soupeři. Poté z nich na papír vytahuji směry jednotlivých hráčů a distribuci nahrávek od nahrávače. U nahrávače se pak zaměřuji na situace při pozitivním a negativním příjmu. Pro laika tedy kam nahrávač nahrává, když má dobře, nebo špatně přihráno od spoluhráčů. Trenér si pak ode mě vezme tyhle poznámky, prostuduje si je a poté se spolu sejdeme a pracujeme dohromady. Obarvíme směry jednotlivých hráčů podle toho, který úder je zásadní a který pomocný. Ukážeme si videa, která budeme následně prezentovat hráčům na poradě. Pak nás čeká zmíněná porada.“
Tahle činnost musí být časově náročná. Jak dlouho vám zabere příprava na přípravu?
„Tak příprava na přípravu přípravy nám zabere času podle toho, kolik informací máme o soupeři. (směje se) Když máme hodně informací o hráčích soupeře, tak by se ten celkový čas dal odhadovat na dvě až tři hodiny. Trenér Svoboda si pak ještě dělá další část přípravy.“
A jak si vlastně sháníte informace o soupeřích. Je jich dostatek?
„No... v Čechách bohužel ne. V tomto ohledu hodně zaostáváme. Většina extraligových družstev totiž dělá pouze základní povinnou statistiku, kterou odesílá na svaz. Rozšířený typ statistiky dělám pouze já a Petr Sezemský v Brně. Jsem s ním často v kontaktu a údaje o soupeřích si vyměňujeme.“
Když byste měl odpovědět na otázku, jaká herní činnost trápí hráče Jihostroje nejvíce, jak by zněla vaše odpověď? Myšleno v porovnání s evropskou konkurencí.
„Nevím, jestli není na odpověď moc brzy. Přeci jen jsem tolik zápasů na evropské scéně ještě neabsolvoval. Ale určitě bychom dosahovali lepších výsledků, kdybychom stabilizovali servis.“
Kolik hodin denně věnujete volejbalu?
„Teď je práce opravdu hodně. Máme velice nahuštěný program. Hrajeme Ligu mistrů a zápasy jdou rychle po sobě. Skončím jednu přípravu, jedu s týmem na zápas, udělám report a začínám přípravu na další utkání. Přesně to ale odhadnout nedokážu.“
Kromě práce v Jihostroji taktéž působíte jako statistik u dívčí juniorské reprezentace. Jak se to všechno dá skloubit se školou?
„Poměrně obtížně, ale snažím se. Mám individuální studijní plán, čili se mě netýkají limity zameškanosti v předmětech a s učiteli si případně domlouvám individuální termíny testů nebo přezkoušení.“
Jak na vaše individuální výjimky reagují spolužáci? Podporují vás, nebo jsou spíš naštvaní, že se ‚ulejváte‘ ze školy?
„Jsem na víceletém gymnáziu a se spolužáky jsem už nějaký čas. Znají mě a ví, že pracuji pro Jihostroj a národní družstvo. Respektují to a spíše se mi snaží pomáhat. Samozřejmě, že když se nějaký delší čas neobjevím ve třídě, tak už jedou hlášky: ‚Jééé, Adam se na nás přišel podívat‘.“
Na střední škole s většinou studentů takzvaně cloumají hormony. Co vy a děvčata? Je nějaká dívka na obzoru?
„Tak děvčátka mě zajímají a všechno funguje, jak má. (směje se) Ale trvalý vztah zatím nemám a jsem tudíž volný.“ (s úsměvem)
Jaké jsou vaše osobní cíle pro nejbližší budoucnost?
„Tím, že působím u A mužstva Jihostroje, jsem si jeden z cílů splnil. Chci pro něj pracovat co nejlépe a pak se uvidí, co život přinese. Nějaký zásadní dlouhodobý cíl zatím neřeším.“
„S Adamem se mi pracuje výborně. Obrovskou výhodou je, že je prakticky pořád k dispozici. S Petrem Sezemským jsme museli všechno řešit po telefonu, případně e-mailem. To se jistě dá, ale když mám k dispozici statistika, který může být každý den v hale, tak je to skvělé. S kvalitou výstupů, které mi Adam předává, jsem spokojen a jsou kvalitnější než u některých jeho zkušenějších kolegů.“
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
