sobota 23. října 2021 Teodor

Život je dynamický proces. A život budov jakbysmet

Noblesní a zářivé prostory, jídelníček, u kterého se vám sbíhají sliny, víno zaručené kvality, které uspokojí vaše chutě, příjemná hudba, živá vystoupení při svitu svíček. To a mnohem více najdete pod jednou střechou v oživlých prostorách Solnice.

U příležitosti koncertu Žalmana využila Budějcká Drbna chvilky a vyzvěděla od majitele Romana Farky pár zajímavých informací.

Jak dlouho probíhala revitalizace?

„Trvala sedm měsíců, od loňského ledna do června. Solnice prošla celkovou rekonstrukcí, neboť byla prakticky vybydlená. Otevřeno máme od 12. srpna 2011.“

Potýkali jste se při rekonstrukci s nějakými problémy?

„Problémy byly poměrně velké, protože skloubit požadavky památkářů, hygieny, hasičů a dalších opravdu nebylo jednoduché.“

Co říkáte na ohlasy veřejnosti, jsou spíše kladné či záporné?

„Komentáře klientely, která Solnici navštěvovala v její staré podobě, jsou většinou záporné a celkem to chápu. Jsme prostě jiný podnik. Z komentářů nepodložených žádným argumentem si už nic nedělám. Mrzí mě to, ale nemůžete se zavděčit všem. V restauraci speciálně. On totiž každý má jinou představu o chuti i formě obsluhy. Někdo to radši kyselejší, někdo sladší, někdo chce obsluhu takovou, jiný onakou. U lidí, co mají rádi dobré jídlo a víno, jsou ohlasy až překvapivě kladné, o čemž svědčí, že v pátek si bez rezervace nesednete.“

Jak jste spokojený s návštěvností vinárny?

„Jsme spokojeni. Máme klientelu, kterou jsme si přáli. Lidi různého sociálního i společenského postavení a hlavně věku. Mnohdy vedle sebe sedí dámy okolo 25 let s pány kolem 60 let a nevadí si.  Z čeho mám největší radost, je to, že se jedná o lidi bez předsudků, kteří si přišli užít dobrého vína a jídla v krásném nekuřáckém prostředí a neřeší, co bylo, je a bude. A pozor! Za půl roku od otevření jsme tu neměli žádný incident s opilým hostem.“

Od pana Žalmana jsem se dozvěděla, že se nahoře v salónku budou několikrát do roka pořádat folkové koncerty, takzvané „folkové mlsání“. Nemáte v plánu tam například pořádat nějaké divadlo, koncerty mladých písničkářů nebo výstavy obrazů či fotografií?

„Z pana Žalmana mám velkou radost a nesmírně si ho vážím. On je pro mě představitelem smíření mezi tím, co v Solnici bylo před námi a co je v Solnici nyní. Důležité je, že je to veřejný prostor, otevřený pro všechny, které spojuje záliba v dobrém víně. Koncerty chceme pořádat pravidelně-nepravidelně a nebráníme se žádnému stylu muziky. Pro nás je důležitá kvalita, ne kdo nebo co.

Například týden před Žalmanem jsme uspořádali malý jazzový koncert se stolovou úpravou. Takže lidé popíjeli vínko, večeřeli a poslouchali. Každý jak chtěl. Krásná atmosféra. Výstavy možná nějaké budou, ale netlačíme na to. Pokud nás něco osloví, rádi instalujeme. Co bude určitě, je festival loutkových divadel pořádaný společně s Pavlem Lukasem z divadla Kvelb. Další člověk, kterého si nesmírně vážím za to, že na předsudky netrpí.“

Mluvil jste o spojení dobrá kvalita za dobrou cenu. Je tomu opravdu tak?

„Bohužel zázraky se nedějí, a tak skvělé víno musí něco stát. Ale pozor! My jsme přešli na míry ´rakousko-uherské´, což znamená, že naléváme čtvrt litru, nikoliv dvě deci. Větší důraz klademe na vína v lahvích, kde máme ceny skutečně zajímavé, lišící se od obchodu o nějakých dvacet až čtyřicet procent. A také si je třeba uvědomit, že používáme inventář od špičkových firem. Žádné levné tlustostěnné skleničky, laciný porcelán a plechové příbory. I sebelepší víno a jídlo dokáže zkazit škaredý servis. Takže si myslím, že cena za danou kvalitu je víc než příznivá, protože pijete z inventáře špičkových restaurací za cenu obyčejné vinárny. Pokud se chce někdo pouze opít, pak pochopitelně jde po ceně a je mu jedno, co a z čeho to pije.“

Solnice, jak ji známe, bývala místem, kde se scházeli většinou mladí alternativní lidé, měla atmosféru, dýchalo z ní něco starého, příjemného, uklidňujícího. To si myslím zůstalo v druhém patře, ale dole mi přijde, že je interiér až přehnaně moderní. Byl to záměr?

„Možná právě proto, že se tu scházeli příliš alternativní lidé, dopadla Solnice tak, jak dopadla. Byla prakticky vybydlená. Když něco užíváte, musíte se o to starat. Ze Solnice mnoho lidí čerpalo energii, ale nevraceli jí to. Jinak moc nerozumím vašemu výrazu přehnaně moderní. Co je přehnaně moderní? Obyčejná židle? Hezká sklenička? Grafika s tématem Koněspřežky? Nebo černá barva?

Myšlenka architektů byla, že do historizujícího interiéru musí přijít něco, co tam evidentně nepatří, ne ´hi-tech´, ale něco, u čeho je jasné, že je to jiné. Měli jsme Solnici vybavit starožitným nábytkem nebo udělat ze Solnice něco jako moravský sklípek? Doba je už jinde, než abychom se pořád vraceli a oprašovali staré. To vám, ale i všem alternativním lidem využívajících internet a Facebook asi netřeba připomínat.

Jediné, s čím nejsem spokojen, je použití některých materiálů v interiéru, ale bohužel masivní dřevo a litina, ze kterých to mělo být, byla tak drahá, že jsem zcela přízemně na to neměl peníze. Je mnoho lidí, kterým se interiér líbí. To vše je věc vkusu. Nebo si myslíte, že jsem to chtěl mít nehezké?“

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Přihlášení uživatele

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.