DRBNA HISTORIČKA: V Malých Benátkách povyrostly stromy, oáza to ale stále je
V dnešním dílu Drbny historičky se Jan Schinko podíval na budějcké Malé Benátky. Víte, kde byly?Aa k čemu sloužily? V roce 1952 je poškodila povodeň. I když na tom místě povyrostly stromy, podle Schinka jsou stále oázou.
Na snímku z roku 1952 je zachycena část českobudějovických Malých Benátek. Snímek má jen průměrnou kvalitu, ale je jedinečný. Voda do Malých Benátek přitéká rourou z Mlýnské stoky a ústí do Malše pod Malákem. Dobová zpráva z listu Jihočech: „Usnesením městské rady ze dne 26. června 1931 zřizuje se na řece Malši veřejné koupaliště, a to pro dospělé mezi pivovarským jezem a železničním mostem, pro děti pak v místech prorvy na pozemku tzv. Malé Benátky.“
Pivovarský jez bylo úřední označení pro dnešní Malý jez čili Malák. Prorvou se rozuměl vykotlaný prostor vzniklý při velké povodni v roce 1925, kdy v noci ze dne 25. na 26. srpen si voda z Mlýnské stoky prorazila cestu zpět k Malši. Vlastně tehdy tam bylo pod vodu všechno. Mlýnská stoka je voda Malše, takže všude, nejen v Havlindě, byla Malše. V roce 1934 bylo založeno Komité pro upravení dětského koupaliště na Malši. V letech 1935 až 1950 spravoval Malé Benátky spolek Dětské a lidové koupaliště na Malši. Spolek se scházel v restauraci U Havlíčka.
V roce 1952, kdy byl pořízen snímek, byly Malé Benátky setrvačností ještě v dobré kondici, byť za německé okupace se nijak moc neudržovaly. Jaké to tam bylo kolem roku 1952 uvedl jadrně a výstižně ke snímku pamětník František Jindrle:
„To je u Maláku. Na Lineckém (předměstí) se tomu říkalo Plivátko. Ideální pro malé děti a odrostlejší pacholata. Je tam vidět i bouda, klubovna staříků, kteří tam permanentně mastili karty a strašně hulili, i zejména z fajfek. Obecně byla bouda nazývána Dědkárnou. Jednou na zelenou boudu jakýsi nezvedení zlotřilci napsali bílou barvu barvou velký nápis – smrt karbanu. Byli to prehistoričtí sprejeři bez sprejů. Po dalších letech bouda vyhořela. Ale, že to tam žilo, co?
Voda do vodopádu přitékala z Mlýnské stoky, když ve 20. letech velká voda se prodrala z Mlýnské stoky a provedla hlavní zemní práce. Radní kupodivu aktivně a rychle zapracovali, využili nově vzniklého řečiště a nechali do vymletého rigolu založit potrubí, zasypali jej, nechali upravit vtok a výtok a zbudovat báječný vodopád.“ Prvním zařízením areálu bylo několik kabin přenesených k Maláku ze zrušené plovárny u vodárny. Roku 1935 to bylo již 44 nových šaten.
Po roce 1952 žily Malé Benátky a Malák z podstaty. Při povodni v červenci 1954 Malše, jak se poeticky uvádí, „vystoupila“ z břehů a naše Benátky poškodila. V politické situaci v 50. letech byly Benátky pro radnici nezajímavé. Až v roce 1966 zpracoval Ing. arch. Vítů moderní studii Rekreace – Malše (Malák a Benátky). Investorem měly být Technické služby města. Investice by obnášela 10 milionů Kčs, kvůli čemuž studie padla, že je to moc peněz.
Teprve kolem roku 1972 se radnice vrátila k původní studii z roku 1966 a celkem správně označila studii jako technicky již zastaralou. (To je podobné jako u divadla na Mariánském náměstí. které podle studie a modelu z roku 1962 bylo po deseti letech také technicky nevýhodné). Mezitím se do lokality Malák vložila v roce 1967 TJ Koh-i-noor, která chtěla u hřiště na levém břehu Malše postavit komplex tělocvičny oprávněně jako náhradu za budoucí zboření restaurace Kotva. Neuspěla.
Zatím v Malých Benátkách dost povyrostly stromy, ale oáza to stále je.
