Vizuální smog trápí i Budějce. Regulace reklam není jednoduchá, není ale nemožná

Vizuální smog není jen o reklamě. Spadat do této problematiky mohou podle architekta Miroslava Vodáka také prvky technické infrastruktury nebo řešení fasád domů. „Pokud jde o reklamní zařízení, tak jde v podstatě o něčí záměr získat vaši pozornost, a to bez ohledu na to, jestli o to stojíte nebo ne. Zatímco v televizi nebo rádiu můžete přepnout, na ulici to tak jednoduše vyřešit nejde a dá se říci, že jste nuceni tento smog vstřebat. Mně osobně to vadí, ale chápu to jako součást společenského vývoje. Je to jedna z věcí, které stále dělí Evropu na východ a západ," popisuje Vodák.

Absurdní množství reklam a tragická kvalita

Problematika velkého množství někdy až agresivních reklam se bohužel týká i Budějc. V předchozím článku jsme ukázali fotografie, na kterých jsme zachytili vizuální smog v praxi. Snímky byly především z centra města. Problém se ale týká mnohem více lokalit. „Prostor kolem křižovatky Dlouhá louka, příjezdy z Litvínovic nebo Borku, ale poněkud překvapivě i prostor před Metropolem nebo hlavním nádražím jsou na tom nejhůře. Zvláštní kapitolou jsou sportovní stavby a plochy a reklamy na utkáních. Reklam je zde často tolik, že je lidé ani nevnímají, protože to množství informací nejsou schopni vstřebat. Za vizuální smog lze považovat i některé akce a výstavy na hlavním náměstí, výjimečně i umělecká díla," vysvětluje architekt.

Regulace není jednoduchá, ale není nemožná

Jak ale problém vizuálního smogu vyřešit? Jakákoliv snaha o regulaci, případně sjednocení, je zatím stále veřejností vnímána jako omezování. „Pokud si reklamu na své prodejně zaplatím, investuji do ní, tak proč by mi měl někdo nařizovat, jak by měla a neměla vypadat? To už by člověk nesměl opravdu nic," myslí si Martina Jelenková z Budějc. V některých evropských městech ale regulace funguje běžně. „Volnost umístit cokoliv kamkoliv si paradoxně spojujeme se svobodou, přitom některá města ve Švýcarsku nebo Německu mají tak přísnou regulaci, že by u nás byla považovaná za nezákonnou,“ popisuje Vodák.

Řešení vizuálního smogu ve francouzském Toulouse. I velké světové značky sjednotily svůj design.

Podle náměstka primátora Tomáše Bouzka jsou právní nástroje na snížení vizuálního smogu v centru města omezené, ale existují a město je využívá. „Zábor veřejného prostranství města, například pro reklamní stojky, podléhá schvalování odboru správy veřejných statků a zpoplatnění. Nepovolené se odstraňují. To ovšem neplatí pro podloubí, která jsou v majetku vlastníků domů. I tam ovšem město může do určité míry regulovat podobu vystavování zboží před obchody, a to na základě zmocnění živnostenského zákona, například formou tržního řádu,“ uvedl Bouzek.

Nejlépe tak může město začít tím, že ovlivní reklamu na svém majetku. „Pokud by to zvládlo a šlo tak příkladem, tak se pak může věnovat těm soukromým. To jde dělat jednak vyhláškou, což je direktivní a poměrně složitě vymahatelné, pokud má protistrana dobrého právníka. Anebo může postupovat například propagací a podporou pozitivních příkladů, ať už soukromých nebo veřejných,“ popisuje budějcký architekt.

Město nemusí vymýšlet nic nového

Vizuálním smogem se v Česku zabývá například Veronika Rút Nováková. Pro Brno vytvořila ve spolupráci s dalšími odborníky speciální Manuál dobré praxe reklamy a označování provozoven. Podobný manuál by mohly podle náměstka primátora Ivo Moravce aplikovat i Budějce. „Pokud chceme zodpovědně pečovat o veřejný prostor, měli bychom reklamní smog eliminovat. Manuál nastavuje jednotná a v praxi velmi variabilní pravidla designu pro označování provozoven a outdoorovou reklamu a je velmi inspirativní,“ řek Moravec.

Inspirací Brnem potvrzuje i Vodák. „Zajímavé je, že třeba obchodní centra mají striktní regulace a pokud tam jdete do nájmu, tak dostanete poměrně přísný manuál toho, co smíte a nesmíte. Je to výhodné pro obě strany a je to právě oboustranná dohoda. Podobný manuál by mohlo mít i město, alespoň pro historické centrum. Pokud by ho na začátku respektovala polovina subjektů, pak by to byl dobrý začátek. Tak postupuje například Brno, takže Budějovice nemusí vymýšlet nic nového,“ uzavírá Miroslav Vodák.