Zaostřeno na jihočeské přehrady: Vodní dílo Orlík

Den na Orlíku nezačíná ani na hrázi, ani na mostě, ale trochu netradičně - v budově objektu správy přehrady Orlík státního podniku Povodí Vltavy, konkrétně v kanceláři vedoucího hrázného Pavla Melichara. Z proskleného arkýře je totiž krásný výhled na přehradní nádrž, obklopenou lesy i rekreačními objekty.

Romantický výhled doplňuje Pavel Melichar základními informacemi o vodním díle: „Orlík je součástí Vltavské kaskády a je v něm nejvíce zadržované vody v České republice, téměř 717 milionů krychlových metrů vody. Část přehrady je už ve Středočeském kraji, přesto je Orlík vnímán a znám víc jako přehrada jihočeská. Nádrž ve své nejdelší části měří 70 kilometrů a celková délka břehů je 300 kilometrů. Stavba přehrady začala v roce 1957 a v roce 1961 bylo vodní dílo uvedeno do provozu. A slovo ´dílo´ nepředstavuje jen technický termín, ale i mistrovství 1500 dělníků, stavařů, techniků, kteří přehradu stavěli. Stavba byla ve své době unikátní a v mnoha směrech je unikátní dodnes.“

Kdo by nechtěl vidět unikát? Budějcká Drbna určitě, a proto se vydáváme k přehradní hrázi. Míjíme skupinku člunů, která připomíná atmosféru středomořských letovisek. Patří k technickému vybavení správy přehrady, ale po Orlíku plují i jiné lodě - ty, které jsou využívány k rekreačním účelům a patří soukromým majitelům. Pro ně má Orlík speciální zařízení, které na jiných jihočeských přehradách nenajdeme, a to lodní výtah. Zařízení, které připomíná železniční koleje, překlenuje obloukem přehradní hráz a díky speciální technice umožňuje rekreantům plout až k přehradě Kamýk.

„Přepravení lodi po 277 metrů dlouhé kolejové dráze trvá skoro 20 minut. Loď je ukotvena do vozíku, ve kterém po kolejové dráze překoná sedmdesátimetrový rozdíl. V loňském roce proběhla generální rekonstrukce a inovace zdvihadla, které tady sloužilo od doby uvedení přehrady do provozu. Investory rekonstrukce v celkové výši 1 140 000 korun bylo Ředitelství Vodních cest a náš podnik Povodí Vltavy. V současné době tedy můžeme přepravovat rekreační nebo sportovní lodi o šířce tři metry a délce 8,5 metru. Za rok, v sezoně od 1. května do října, tuto službu, která je bezplatná, využije zhruba 1450 lodí,“ konstatuje vedoucí hrázný.

Bohužel, už je po sezoně a žádná loď, která by chtěla přepravit, není na obzoru, vyhlížíme ji marně. Ale nakonec to zase tolik nevadí, protože přehrada nabízí i jiné zajímavé pohledy. Betonová hráz je opravdu impozantní, což potvrzují i základní technické údaje.

„Hráz není na rozdíl od většiny jiných přehrad sypaná, ale je litá nebo, jiným termínem, tížná. Při její stavbě bylo spotřebováno milion metrů krychlových betonu a dvanáct tisíc tun oceli. Hráz přehrady je 81,5 metrů vysoká a 450 metrů široká, v koruně po hrázi vede silnice druhé třídy,“ informuje Melichar, zatímco vcházíme do nitra hráze.

Výtahem se, stejně jako na předchozích dvou přehradách, vydáváme do podzemí. Nebo spíš do ´podvodí´, dno hráze je ještě o 10 metrů níž než dno nádrže, jejíž hloubka je u paty hráze 60 metrů. A také tady nás vítá zvláštní, vlhce zimavý vzduch a klenuté oblouky přístupových chodeb a injekčních štol, osazených měřicími přístroji.

„Samozřejmě monitorujeme průsak, který je asi pět litrů vody za sekundu, což je na tak kolosální stavbu skutečně minimum a dokazuje to mistrovství stavařů, o kterém jsem mluvil. Postavit hráz tak, aby byla těsná a odolala tlaku vody, to vyžadovalo opravdový kumšt lidí, kteří svému řemeslu moc dobře rozuměli - a to neměli k dispozici vymoženosti dnešní techniky,“ říká Pavel Melichar.

Dlouhými chodbami přicházíme do ´elektrického srdce´ přehrady. Vodní elektrárna Orlík je osazena čtyřmi Kaplanovými turbínami, z nichž každá má výkon 91 megawatt, celkem tedy Orlík dodá do elektrické sítě 400 gigawatthodin energie. Orlická elektrárna, kterou spravuje a vlastní ČEZ, je druhou největší vodní elektrárnou v republice - větší je jen vodní elektrárna Dlouhé stráně.

Opouštíme labyrint rozlehlého podhrází a vracíme se na povrch zemský. Vycházíme na druhé straně hráze a před námi se otevírá pohled, který teprve dokazuje monumentálnost přehradní hráze. Betonový kolos se rýsuje proti modrému nebi a udivuje svou přísnou krásou.

„Hráz tvoří 33 bloků, má celkem tři bezpečnostní přelivy o šířce 15 metrů a hradicí výšce osmi metrů. Maximální průtok při plném vzdutí hladiny je 728 metrů krychlových za sekundu, to je ovšem průtok pro kritické situace, tedy povodně, jinak většinu vody spotřebuje elektrárna, jejíž průtok je 600 metrů krychlových za sekundu. Kdyby elektrárna nebyla v provozu, můžeme využít dvě základní výpusti o průměru čtyři metry a průtoku 190 metrů krychlových za sekundu,“ konstatuje hrázný.

Slovo povodně vyvolá vzpomínky na rok 2002. Přehradní hráz náporu vody odolala, ale voda zalila elektrárnu, způsobila její výpadek a voda se valila silou, která rozbila postranní betonové zdi a technická zařízení i komunikace pod hrází. Přesto se Orlíku podařilo v kritických dnech oddálit kulminační odtok a předejít tak ještě větším škodám v úseku za přehradou. Hráz navíc zachytila masu nepořádku, dřev a trosek budov, které voda smetla a které by, nebýt zachyceny orlickou hrází, ničily vše na trase vodní cesty a mohly vážně poškodit mosty zejména v Praze.

Pavel Melichar v této souvislosti připomíná: „Orlík v době povodní sehrál významnou roli, přesto je třeba říci, že jeho určením není jen regulace průtoku při povodních, jak se stále mnozí mylně domnívají. Stejně jako ostatní přehrady, také Orlík byl vybudován především jako zásobárna vody v krajině. Plní samozřejmě také rekreační funkci, v budoucnu je v plánu realizace zdvihadla pro velké lodě, je otázkou, jestli bude schválen investiční záměr. Pak by mohly přes Orlík plout lodě o délce do 45 metrů a šířce šesti metrů, tedy například lodě vyhlídkových plaveb nebo i lodní dopravy.“

Při návratu na druhou stranu hráze se nám znovu nabídne pohled na idylicky modrou hladinu nádrže a architektonicky zajímavou správní budovu, jejíž střecha svým tvarem vlny připomíná vlnky, které tancují na hladině. I to je potvrzením, že vodní dílo Orlík je skutečně výjimečné a je jedním z klenotů jihočeské krajiny.