Zaostřeno na jihočeské přehrady: Vodní dílo Římov

Budějcká Drbna se ve svém putování po jihočeských přehradách nevydala za romantikou, ale za významem a technickými zajímavostmi, které se v přehradách skrývají.

ČTĚTE TAKÉ: Zaostřeno na vltavské dominanty - Lipenská přehrada

Další v našem ´přehradním´ miniseriálu je přehrada Římov na řece Malši, patnáct kilometrů jižně od Českých Budějovic. Je jednou z nejmladších přehrad v České republice, byla vybudována v letech 1971 až 1978 a do užívání byla předána v roce 1978.

Přehrada, respektive Vodní dílo Římov, je ve správě Povodí Vltavy s. p., jehož zaměstnanec, vedoucí hrázný Miroslav Novák, nám v průběhu prohlídky přehrady přiblížil mnohé zajímavosti.

Naše kroky směřují po koruně hráze. „Sypaná hráz je 290 metrů dlouhá a v koruně 47,5 metrů vysoká a je za ní jezero s plochou 210 hektarů a objemem 33 milionů metrů krychlových vody,“ sděluje základní informace k přehradě Miroslav Novák.

„Musím zdůraznit, že římovská přehrada byla vybudována jako zásobárna pitné vody pro skupinový vodovod střední části jižních Čech, kde dominantním odběratelem je město České Budějovice. To je její primární smysl a z něj vychází fakt, že naším úkolem je udržovat optimální objem vody v jezeře tak, aby byla zajištěna kvalita vody.

Nádrž má relativně malý retenční prostor, takže nemůže sloužit k ovlivňování povodňových průtoků větších než dvacetiletá voda (Q20) v Malši, jak si mnozí pořád mylně myslí. Průtok vody je stanoven manipulačním řádem. Maximální kapacita bezpečnostního přelivu, sloužícího k převádění povodňových průtoků, je 392 kubíků za sekundu, dalším výpustným zařízením jsou základové výpusti ve sdruženém objektu s kapacitou 82 kubíků za sekundu a průtok přes malou vodní elektrárnu (MVE) 3,5 metru krychlových za sekundu,“ pokračuje Novák.

Informace o přehradě nás provází při cestě ocelovou lávkou, která vede do prosklené ´kostky´, železobetonové věže, která dominuje vodní hladině. „Tady jsme v horní strojovně sdruženého objektu,“ komentuje náš vstup železnými vraty Miroslav Novák.

„Jsou zde především zařízení, která slouží ke kontrole kvality vody. Tady například měříme teplotu vody, která je pro kvalitu budoucí pitné vody velmi důležitá,“ upozorňuje na vcelku nenápadné zařízení v úrovni podlahy. „Teplota je pomocí speciálního zařízení měřena v sedmi různých hloubkových úrovních a technologický systém nám umožňuje výběr z pěti etáží nátoku do potrubí, které vede do úpravny pitné vody ve Vidově, tu nejkvalitnější vodu.“

Pod podlahou, přesněji, pod těžkými železnými poklopy, je ukryto i další důležité zařízení - stavidlová tabule, která slouží k rychlému omezení a zastavení průtoku vody v případě poruchy na regulačním uzávěru.

Z horní části ´věže´ se vydáváme do nitra přehrady. Do hlubiny sjíždíme výtahem, ovšem mohli bychom se vydat i po točitých schodech, které slouží jako nouzový východ z ´podhrází´.

V dolní části přehrady jsou nejvýraznějšími červenomodrými prvky dvě soustrojí malé vodní elektrárny, kterou tvoří dvě Francisovy turbíny o výkonu 760 a 380 kW. Průměr oběžných kol turbín je 600 a 430 milimetrů a energie jimi vyrobená je dodávána do energetické sítě. K nepřehlédnutí ovšem jsou i dvě potrubí o průměru 1,2 a 1,4 metru, kterými proudí voda do již zmíněné úpravny ve Vidově.

Další železné dveře se otevírají a před námi je 120 metrů dlouhý tunel, kterým potrubí vedou. Zhruba v polovině tunelu je ve stěnách vstup do revizních a injekčních štol, které kopírují profil hráze a stejně jako na přehradě Lipno připomínají laikovi schodiště, které vlastně nikam nevede.

Z tunelu vycházíme do spodní části přehrady. Otvírá se nám pohled nejen na hráz, ale také na dvě spodní výpusti, jejichž maximální kapacita je 82 metrů krychlových za sekundu. Na pozadí modrého nebe se ostře rýsuje korunový bezpečnostní přeliv, kterým ale v tuto chvíli voda neproudí.

„Samozřejmě, že když korytem přelivu teče voda, je to mnohem efektnější pohled,“ komentuje situaci Miroslav Novák a dodává: „Betonové kvádry, které vidíte za vývarem u spodní výpusti, jsou takzvané usměrňovače vody, navádí vodu správným směrem. Jsou i v korytu pod přelivem, jen nejsou pod vodou vidět. Ještě doplním, že přeliv má tři pole se segmentovými uzávěry, odtud ale nejsou vidět, takže se na ně podíváme přímo z koruny hráze.“

Při cestě zpátky objevujeme další zdánlivé detaily, bez kterých by ale přehrada nemohla fungovat - třeba přístroje na měření průsaku vody hrází, který je podle informací Miroslava Nováka zcela zanedbatelný, protože stavbaři odvedli dobrou práci. Monitorována je samozřejmě i stabilita hráze a další bezpečnostní prvky.

Je zřejmé, že správa provozu přehrady je nikdy nekončící a hodně zodpovědnou prací, která vyžaduje dokonalou profesionalitu. A nejen to. „Jistě jste si všimli, že tady právě probíhají dílčí rekonstrukční práce, opravy betonáže, nátěry konstrukcí a zařízení. Údržba přehrady je takový nekonečný příběh, na jednom úseku skončíme a na dalším můžeme začít,“ usmívá se Miroslav Novák.

To už ve chvíli, kdy jsme u tří polí bezpečnostního přelivu, která je možno vidět nejen z mostu na koruně hráze, ale také z břehu přehrady, na který je ovšem běžný vstup zakázán - vzhledem k tomu, že přehrada je jako vodní zdroj pro v 1. ochranném pásmu, je vstup do jejího bezprostředního okolí zakázán. Protože úkolem přehrady Římov není nabízet romantické pohledy na modrou hladinu, ve které se vlní sluneční paprsky, ale zajistit pro nás, Budějčáky, dostatek kvalitní pitné vody.

Pro mne, Budějckou Drbnu, bude už každé otočení kohoutkem v kuchyni nebo koupelně malým pozdravem z Římova - díky za něj!